Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JV

Tedy napsal jste az moc dlouhy clanek o nicem, ale na to hlavni jste zapomnel.  Jak dlouho musi clovek prosedet u internetu, nez narazi na takovou chybycku od Alitalie. A jaka je taktika. Vim, byl o tom nedavno clanek na Idnes-cestovani, ale stejne.

0 0
možnosti
HH

Vemete mě někdy s sebou? :)

jela bych hned a právě jedině takhle na pár dní a nebo na dlouho, ale se psem :D

Ale bohužel moji kamarádi toto mé nadšení nesdílí a tak se párkrát do roka na prodloužený víkend vydávám do hor alespoń s Alpinou.

0 0
možnosti
DC

Ahoj Aleši, blahopřeji Ti k blogu :-) Jsem na tom stejně, rozdíl je jen v tom, že preferuji cestu autem z ČR. Naposledy Ingušsko, Čečensko, Dagestán, moje oblíbená Gruzie a Arménie, Ázerbájdžán/Náhorní Karbach, Abcházie či Kosovo. Chystám Írán, Irák a Pákistán. Autem, jak jinak :-)

Rozdíl je jen v tom, že já si cestování vylepšil o "byznys". Na zavolání sedám do auta a jedu zachraňovat Čechy nebo Slováky, kterým někde klekne auto anebo se potřebují  dostat domů a letecky to nejde. Mám výlet, auto se zaplatí a já resetuji mozek. :-) Není moc šílenců, kteří jsou schopni jet autem třeba do Novosibirska a zpět na otočku a za den ujedou 2000 km (jsou-li dobré podmínky), takže to je moje "konkurenční" výhoda ;-D

Dovolená je jen jedna a musí se rozdělit mezi rodinu a cestovatelskou drogu.

2 0
možnosti
PN

P75a33v94e19l 11N74o78v25á70k

27. 11. 2013 19:41

mohl by jste se trošku rozepsat o tom vašem přivídělku? Celkem by mě zajímalo jak často takhle jedete na výlet a kde na vás lidi vlastně seženou kontakt :) ale jinak taky dobrý šílenec :)

0 0
možnosti
PN

P11a20v94e10l 59N94o51v53á74k

26. 11. 2013 23:24

tak pod tohle to se rád podepíšu. Myslím že je to pořád lepší než sedět doma jako většina mích vrstevníku, kteří pořád melou o tom že by taky jela, ale když dojde k věci tak tisíc výmluv proč to zrovna nejde a nakonec jedou na týden v letě do egypta. Osobně jsem zhruba 5-6x do roka prostě někde pryč na prodloužený víkend. Přesně jak se píše naspořený přesčasy na to padnou. A jednou do roka na delší výlet. Nic jiného mi nezbývá. Nemůžu vypadnout na půl roku jen tak pryč i když taky už začínám mít takový cukání aspon jednou za život vyrazit na rok pryč :-)

0 0
možnosti
KB

Kdysi jsem od jednoho českého cestovatele slyšel zajímavou myšlenku:

Někdo projde za tři dny Beskydy a objeví tam úžasné věci. Pitomec může cestovat celý rok po Světě a stejně tam objeví jen samé pitomosti.

5 0
možnosti
PP

Ja takovym jako jste vy rikam "sberatel razitek" :-)

Ale v zasade to jako zpusob cestovani neodsuzuji, pokud clovek neprezentuje zkusenost jako "projel jsem Indii". Stejne jako vy se priznavate ze nemate na pulrocni cestu, ja zase nemam na tu kratkou, proste to neumim a nejsem schopen si z takove cesty ani naznakem odnest "vklad" - na pamatku o 500m vedle uz nemame cas, nevideli jsme zapady ani vychody slunce, nezastavili jsme se podruhe, potreti ve stejnem podniku (kdy se konecne majitel osmelil a rozkecal se), nevyslovitelne otazky "co je za dalsim kopcem?", zkratka serie momentu vytrzenych z kontextu.

Kdyz jsem minuly mesic "musel" do Milana, Bergama a Janova na 3 dny, dalo mi hodne premahani abych se prepnul na absorbovani "podstatneho" a neztracel se cilene ve meste :-)

0 0
možnosti
Foto

Tak jsem asi sběračka razítek taky,l i když, to co říkáte, že se nedá stihnout, já jsem v Iránu stihla naprosto bez problémů. Zastavovala jsem se na stejných místech, našla si tam přátele a za rok se vrátila do míst, kde se mi líbilo. A s tím projel jsem něco si taky myslím, že to není o počtu dní, týdnů, měsíců, my jsme třeba projeli Uzbekistán - vlakem z Taškentu do Nukusu (když se podíváte na mapu, tak to je projetí skrz skoro celou zem), stejně tak Irán jsem přejela od severu k jihu, opět vlakem.

Takže souhlasím s panem Bedřichem...  :)

0 0
možnosti
  • Počet článků 244
  • Celková karma 17,14
  • Průměrná čtenost 1419x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky