Pět hodin v Kataru
Po přistání procházím přes security a spěchám do tranzitního prostoru. Tam je přepážka s výlety – zdarma – do města. 33 míst, registrace od 16:00 do 18:30, samotný výlet v osm večer. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Je pět hodin a už je pro dnešek kompletně semleto.
Fór je v tom, že když chcete jet na ten výlet, musíte mít štěstí. Nelze se nijak registrovat, prostě musíte v Kataru přestupovat, mít letenku od Qatar Airways, a dorazit na onu přepážku. Pak nepotřebujete vízum, o ta se zřejmě postará dopravce právě v té cca dvouhodinové časové rezervě mezi registrací a odjezdem autobusu do města. No, kdybych na to spoléhal, měl bych problém.
Jenže já na to nespoléhal a vízum mám vlastní - můžu tedy ven z letiště neorganizovaně. A tak se u přepážky obracím... a obracím a obracím. Chtěl jsem napsat na imigrační a ven z budovy, ale na to tady nemají proces. Jakmile jednou projdete přes security do tranzitu, není cesty zpět. Posílají si mě od čerta k ďáblu. Každý jiným směrem. Trvalo mi dobře půlhodinu, než jsem zjistil, že jediná cesta je proti proudu bezpečnostní kontroly. Tak jo.
Fronta na imigračním další půlhodinu. Všude kolem reklamy, jak je tohle šesté nejlepší letiště světa. A Qatar Airways prý pětihvězdičkové aerolinky. Kam jste dali oči, hodnotitelé?
Problém je, že přestože mám plán B – vlastní víza – tak ho nemám úplně (vlastně vůbec) vymakaný. Nemám ponětí, jak se dostat do města, co tam vidět, jaký je kurz místní měny či cenová hladina. Ale mám štěstí – podařilo se mi rozchodit wifi.
To není tak snadné, jak se může zdát. Pro přihlášení mají dvě možnosti: SMS a QR kód. Na první pohled fajn. QR kód nevím co, kde a jaký, ale SMS, to by fungovat mělo. Nefunguje. Chyba v systému, u ČR mají předvolbu +42 místo +420, ale číslic za předvolbu můžete napsat jen devět. Slováci to mají správně.
OK, tak zkusím ten QR kód. Pod pojmem QR kód se skrývá možnost zadat jméno a rezervační kód nebo číslo letenky. Tudy vede cesta...
Vygooglil jsem kurz 7 Kč za riál, od toho začnu. Vědět kurz je potřeba - jinak nemáte šanci vytáhnout rozumný obnos z bankomatu. Vytahuju tedy sto riálů z bankomatu. Dostávám dvě padesátky. Náhodou je hned vedle stánek jakéhosi autobusového dopravce. Ptám se slečny za přepážkou, že mám cca 6 hodin, chtěl bych si prohlídnout město a vrátit se zase na letiště. Doporučuje 24hodinový lístek za 20 riálů. Zdá se, že nic jiného nemá, ale nevadí, pořád lepší než taxík. Vytahuju padesátiriálovku (už dříve jsem se ptal, zda berou karty - neberou). Nemáte drobnější? Sorry jako. Nemá na vrácení, asi jsem tady dnes, v půl šesté večer, první zákazník. Prý si mám jít rozměnit do trafiky. No nevadí, stejně mám žízeň z toho běhání po terminálu, takže kupuju colu a pak i ten lístek. Z letiště jezdí linky 747 a 777. Náhoda? Nemyslím. Beru první lepší Jumbo do centra. Zpět se uvidí.
Sleduju na navigaci, kde jsem, a když to začne vypadat jako centrum, lezu ven. Cca dvě hodiny se motám kolem starého souku a po nábřeží. Tma jak v pytli, z fotek asi moc nebude, no nevadí. Hlavní úlovek – magnet na lednici – mám. Teď by to chtělo popojet k místnímu mrakodrapovišti, ale snad půl hodiny nic nejede. Až konečně 777ka. Klimatizovaná (Jumbo nebyl). Když dojede k mrakodrapům, vůbec se mi nechce ven, po dvou hodinách pajdání jsem mokrý - venku je, tma netma, pětatřicet (konec dubna). Na konečné se domlouvám s řidičem, že si ani nebudu vystupovat a pojedu rovnou zpět na letiště. Nemá s tím problém.
Na konečnou jsme dojeli tři. Dva vystoupili, tři nastoupili. A v této čtyřčlenné osádce to dotáhneme až před terminál. Divná letištní linka, divné město, divná země. Tak divná, že si toho všimly i okolní státy, a pokud se s někým rozkmotří Saúdská Arábie, musí být hodně divný. Čekal jsem, že Doha je něco jako Dubaj. Není.
Stálo to za to? Jasně, že stálo. A ani to nevyšlo draho, víza jsem dostal zdarma přes Internet, 700 korun v riálech utratil za jídlo, pití, dopravu a suvenýry, a ještě mi pár riálů zbylo. Na příště? Nemyslím. Katar není zrovna země, kde bych chtěl trávit týden, a pokud už se tam znovu nepodívám, nebudu se příliš trápit. Ale na 5 hodin - proč ne. Příště bych takhle rád přestupoval třeba v Kuvajtu :-).
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 16,93
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.