Egyptem na vlastní pěst: autem z půjčovny - díl 1.
Vyrazit do Egypta s cestovkou nikdy nebyl problém, v podstatě revoluce nerevoluce, prezident u kormidla takový či makový, pořád se pobřeží Rudého moře a i pobřeží Sinajského poloostrova drželo. Stačilo ale pár teroristických útoků, jedno spadlé letadlo, a všechno je jinak. Velkou část Sinaje, jak to napsat: nechci psát, že ji mají pod kontrolou islamisté z IS, ale spíš ji nemá tak úplně pod palcem egyptská vláda.
Tím je do značné míry, místy úplně, omezen provoz dříve tak populárních letovisek okolo Taby, Dahabu a Šarmu, a davy se úplně nehrnou - Rusové zmizeli úplně - ani k Rudému moři, do oblastí Hurgada a Marsa Alam. Předpokládám, že v létě bude situace o něco lepší (byli jsme tam na přelomu února a března), i když logičtější mi přijde Egypt v době, kdy je u nás zima, než jezdit tam v čtyřicetistupňových vedrech.
Výlety z přímořských resortů jsou poměrně drahé - začínají na sto eurech za nějaký ten Luxor, a to není zrovna lákavá cena. Takže na to půjdeme jinak:
1) Koupíme letenku do Marsa Alam
2) Půjčíme si auto
3) Projezdíme si jižní Egypt sami
4) Vrátíme auto
5) Půjdeme se plácnout k moři na pár zbylých dní před odletem
Hledám po Internetu nějaké zkušenosti s podobným plánem, a vypadá to, že to snad takhle ještě nikdo neudělal. A na místě tomu všechno nasvědčuje:
1) Půjčovna (naše, ani žádná jiná) nemá pobočku na letišti, doveze nám auto (Renault Logan) odkudsi... možná až z Hurgady. Na letišti v Marsa Alam je parkoviště pro stovky aut. Ale nikdo na něm neparkuje.
2) Prvních 300 kilometrů naší cesty jsme neviděli ani jednu benzínku - a vyjma údolí Nilu je všude nulový provoz.
3) V podstatě neexistují restaurace podél cest, opravdu jen velmi zřídka. A i tam budete rádi, když k obědu dostanete omeletu. Pokud se necítíte na teplé jídlo, můžete taky dostat chlebovou placku se sýrem (taveným). A čaj.
4) Parkoviště u části památek nepamatují, kdy někdo naposled přijel autem. Když se o to pokoušíme, otáčejí nás (např. v Údolí Králů nebo v Karnaku) s tím, že parkoviště je jenom pro turisty (rozuměj autobusy), a že taxíky (rozuměj auta) tam nesmějí. A máme zaparkovat u cesty před parkovištěm. Nutno podotknout, že jinde to naopak bylo jedno (třeba Edfu) a měli rozumné parkovné (za cca 3 koruny) a dokonce jsme dostali i stvrzenku.
5) Místní nejsou zvyklí, že by měl bílý turista auto. Jakmile vystoupíte a zajdete za roh, hned se k vám přimotají tři taxikáři. Mávám na ně klíčky od auta a chápou.
6) Hotely na pobřeží nemají procesy na odbavení motorizovaných turistů. Sekuriťáci nás nechtějí pustit dovnitř, a hotely nemají pro ubytované parkoviště. Jenom pro zaměstnance.
7) Hotely na pobřeží nemají proces, pokud si z půjčovny auto někdo přijede vyzvednout. Nechtějí ho pustit dovnitř - musíme si volat horem dolem, a auto musím doručit před vrátnici.
8) Hotely na pobřeží nemají proces, pokud chcete s plnou polní z hotelu odejít pěšky. Sekuriťák chce vědět číslo pokoje. Nedáváme mu ho - k čemu by mu bylo? My už tady nebydlíme, jdeme pryč. Jak pryč? Kam?
9) Hotely na pobřeží nemají proces, pokud přijdete s plnou polní do hotelu pěšky. Zase vysvětlování se sekuriťákem a volání na recepci.
Ono se asi opravdu nic z výše uvedeného často nestává. A vůbec, kdo by přijel do Egypta, aby dva dny bydlel v jednom resortu, a pak si sbalil švestky a odešel pěšky do resortu sousedního na další tři dny? Já ale fakt nejsem normální turista-koupák. I tenhle All Inclusive resort je pro mě vězení. Sice zlatá klec, ale pořád vězení. Rozumím, že nás tady bachaři střeží pro naše vlastní dobro a bezpečí. Protože pár dalších útoků, a nebyl by tady vůbec nikdo.
Tak abych to shrnul - individuální cestování půjčeným autem rozhodně možné je. Není to o nic obtížnější než někde v Libanonu nebo Jordánsku. Půjčovna tak nějak funguje. Cesty nejsou nejhorší, služby kolem ale nejsou nic moc, když něco potřebujete, je lepší sjet do města. Na hlavních křižovatkách jsou policejní kontroly, ale obvykle nic nekontrolují. Do kufru nám lezli asi jenom jednou, papíry chtěli dvakrát, a myslím, že spíše ze zvědavosti. Parkování je levné nebo zdarma, památky jsou na evropské poměry taky poměrně levné, nikde jsme neplatili víc než 10€ za vstup, a to už muselo být Údolí Králů, jinde je to spíše polovina.
Průvodce nepotřebujete. Pokud ho opravdu chcete, vždycky si můžete najmout nějakého místního, u každé z památek je jich na výběr dost a viděli jsme místní průvodce provázet skupinky turistů francouzsky, španělsky, německy i čínsky. Navigace není žádný problém - program do mobilu zdarma, stáhnout mapu Egypta, a neztratíte se.
Hotely po cestě si můžete zarezervovat z domova stejně jako kdekoliv v Evropě. Asi se nikdo z nás nechce hned pouštět do řízení v Káhiře, ale hrůzostrašné historky o egyptských řidičích a provozu jsou pověry, nebo jsou založené právě na reálné praxi v Káhiře. Každopádně na jihu velký provoz není, cesty nejsou špatné, a místní jezdí poměrně slušně - jen se nesmíte bát, a plynout s ostatním provozem.
Prostě nechápu, proč tam nikdo nejezdí... Pokud letíte do přímořského resortu, nebojte se. Půjčte si auto a vydejte se za památkami. Nikdo vám hlavu neutrhne.
V druhé části se pokusím popsat, jak z pohledu řidiče vypadají jednotlivé památky jižního Egypta, které jsme navštívili - příjezd, parkování; a co pak dál po vystoupení z auta.
Použité fotografie: Archiv Patrika Chrze
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 16,94
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.