Vzpomínky na předválečnou Sýrii

15. 05. 2017 12:02:14
Když mě Radim Targosz, ředitel jazykové školy v Ostrově nad Ohří, požádal, zda bych jim mohl do nového časopisu napsat článek o zajímavé zemi, kterou jsem navštívil, dlouho jsem neváhal, a kývnul. Pak jsem ale váhat začal.

Vedu si statistiku zemí, které jsem navštívil, a po všech obydlených kontinentech je jich už přes osmdesát. Kterou ale vybrat? Sám do nejrůznějších zemí jezdím zejména proto, abych si na ně udělal názor. Poznal, alespoň trochu, život místních lidí, ruch na ulicích, vůni místních tržišť, chuť místního chleba, a v neposlední řadě, jazykovou vybavenost místních obyvatel - jazyky jsou pro mě, hned vedle cestování, největším koníčkem.

Země ale poznávám hlavně z jiného důvodu. Chci, až se bude daný stát omílat v médiích, obvykle v negativním kontextu, vědět víc. Víc než většina těch, kteří stejné zprávy, byť v jiných bytech, domech, městech a okresech, zrovna sledují spolu se mnou. A tak jsem pro článek, který právě čtete, zvolil Sýrii. Zemi, o které slyšíme ze všech stran, dnes a denně, už několik let.

Je to přeci země, ze které do Evropy proudí tisíce imigrantů, nevzdělaných, nemytých, nebezpečných. A tisíce dalších se za Syřany vydávají, jenom aby měli snazší cestu k západnímu blahobytu. Sýrie ale není, nebo v době mé návštěvy, před cca deseti lety, rozhodně nebyla země na pokraji občanské války, země chudoby, kde po sobě střílejí etnické, náboženské a znepřátelené skupiny.

Přestože moje návštěva byla poměrně krátká, byla velmi intenzivní. Auto jsme si půjčili v půjčovně, která působí po celém světě. Jeli jsme po dálnici, která si v ničem nezadala s těmi našimi. Vozový park místních se taky nemusel stydět, přestože byl možná trochu starší, a často jsme naráželi na upravené škodovácké Formany přestavěné místní firmou na pickupy. V té době, byť za pro místní obyvatele pravděpodobně celkem represivního režimu Bašára Asasa, všechno fungovalo. Parkovali jsme před hradem Krak des Chevaliers, který jsem chtěl navštívit od doby, co jsem ho jako kluk viděl v učebnici dějepisu. Platili jsme, někteří ještě studentské, vstupné v pokladně u vstupu.

Jedli jsme výborný falafel za pár korun, procházeli se po pláži v Latakíi a pak vyrazili na další z křižáckých hradů, Saladinovu citadelu, který spolu s dříve zmíněným Krakem tvoří společně zápis mezi památkami UNESCO.

Sýrii znám ale i z jiného pohledu. Na dálnici u Aleppa jsme měli dopravní nehodu, absolvoval jsem jednání s autopůjčovnou, policií i pojišťovnou. Přestože nebylo snadné se domluvit, s pomocí Marwana z autopůjčovny jsme to zvládli. Hlavně, že se nikomu nic nestalo, a auto taky není zásadně polámané, lehká plechařina, jede se dál. Máme půlden na prochození si Aleppa, města, které je dnes v troskách. Líbilo se nám tam, dělali tam fantastické sezamové placky, jen ta doprava a parkování tam byly krapet obtížnější - v roce 2010 ještě nebyla standardem navigace v každém chytrém telefonu, a pořádnou mapu jsme taky neměli. Když vidím Aleppo v televizi dnes, dělá se mi špatně...

Nikdy nezapomenu na hvězdnou noc, kdy jsme se, trochu nerozvážně, vydali na cestu pouští z Aleppa do Palmýry, dalšího města, o které dnes všechny strany konfliktu vedou tahanice s tzv. Islámským státem. Ztratili jsme se, a místní dělníci, kteří s několika bagry odpočívali po dni výstavby jakési silnice, nás pozvali na čaj a vysvětlili (větví do písku) cestu. Nezapomenu ani na čtyři důstojné muže, kteří zastavili svůj Mercedes, vystoupili v oblecích (nedřiv jsme měli chvilku strach), a perfektní angličtinou nám poradili, kudy tudy z pouště ven a která cesta má lepší povrch.

Další den, po prohlídce Palmýry samotné, nám skoro došel benzín. Dojeli jsme na benzínku, která byla zrušená, a další byla moc daleko. Sháněli jsme benzín v nedaleké vesnici a pak pokračovali na hranici s Irákem. Když místní viděli, kam míříme, varovali nás: "Iraq - terorist". O rok později v Iráku nám místní, když viděli, jak míříme na hranice s Íránem, říkali: "Iran - terorist". Navzájem na sebe ukazovat, neřešit problémy, a dávat rovnítko mezi země a teroristy je strašně jednoduché. V čem jsme dnes lepší?

Večer procházíme setmělými ulicemi Damašku a pak popíjíme čaj, zabalení v prostěradle v lázních. Byly tady stovky let a ještě nějakou dobu budou. O ulici, na které lázně stojí, se píše v Bibli. A jmenuje se pořád stejně - Přímá. Ještě několik let jsem na otázku, jakou zemi bys doporučil, říkal: "Sýrie". Sýrie, protože tam byli nejpříjemnější lidi, úplně jiní Arabové, nezkažení turistikou jako v Tunisku nebo Egyptě. Syřan byl, a stále je, pro mě synonymum přátelského člověka. Snad se Sýrii podaří vrátit do starých kolejí, a víc lidí z Evropy se tam bude moci podívat. Udělat si vlastní názor, nedeformovaný médii. Protože Sýrie za to stojí. Stála. A zase stát bude.

Článek vyšel v časopise Target v únoru 2017

Autor: Aleš Gill | pondělí 15.5.2017 12:02 | karma článku: 24.57 | přečteno: 621x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 280 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.16 | Přečteno: 401 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 578 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.77 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...