Blesk dvakrát neudeří do jednoho místa

24. 01. 2017 8:03:00
18. prosince 2016, v podstatě před měsícem, se stala policejní stanice v jordánském městě Kerak dějištěm útoku islamistů. Ti se následně ukryli na stejnojmenném hradě a drželi rukojmí. Jedeme se podívat, jak to tam vypadá...

Jordánsko je dlouhodobě oázou klidu na blízkém východě. Sevřené mezi turisticky nehostinnou a nečitelnou Saúdskou Arábií na jihu, nepřehledným Irákem na východě, a Izraelem spolu s palestinskými územími na západě, musí samo čelit hrozbě na severních syrských hranicích, kde jeho armáda drží islamisty mimo jordánské území. Na druhé straně přijímá, dobrovolně či ne, desítky tisíc uprchlíků.

Je to ale pořád země, kam se lze s klidem vypravit, kde největším problémem pro turistu jsou vysoké ceny. Země, o které ve zprávách neslyšíme často i dlouhé měsíce. Jako by se tam nic nedělo. Až teď, banda islamistů zaútočí na policii středně velkého města Kerak, a pak se zabarikáduje na hradě a bere si jako rukojmí turisty. Nic pěkného. Ale pořád je to ojedinělý případ. Bereme to tak, že blesk dvakrát neudeří do stejného místa. Tak jako asi nikdo soudný neřekne "nepojedu do Paříže/Nice/Berlína, protože se bojím", tak i my víme, že šance, že se přimotáme k nějakému teroristickému útoku, je limitně blízká nule. Tady, i tam.

A tak jedeme, nebudeme rušit letenky, které jsme za nevelký peníz pořídili z Bratislavy do Eilatu, izraelského přístavu na břehu Rudého moře, a naopak zařazujeme zmíněný hrad Kerak mezi cíle naší izraelsko-jordánské výpravy. Protože chceme vidět, jaká je tam situace - udělat si názor na zprávy, které čteme v novinách. Protože vždycky je lepší o věci vědět víc, než nám servíruje televize.

Za hraničním přechodem Eilat/Aqaba si půjčujeme auto, a vyrážíme do Petry - tu si nechám na samostatný článek. Poslední den výpravy, tj. den před odjezdem, nám zbývá právě na prohlídku Keraku, a koupání v Mrtvém moři. Kings Highway, která z Wadi Musa, Mojžíšova Údolí, města u Petry do Keraku vede, není z nejlepších. Silnice je klikatá, vede záplavou vesnic a městeček, a tak nám cesta trvá skoro tři hodiny. Ale jsme tady - už jen zaparkovat. Není to tak jednoduché, zahraničních turistů sem mnoho nejezdí, a když, tak málokdy autem. Nacházíme jedno placené parkoviště a vydáváme se, trochu oklikou, na hrad. Platíme poměrně rozumné vstupné, cca 70 Kč (vstupenka do Petry stojí pětadvacetkrát tolik), a vcházíme po padacím mostě do pevnosti. U vchodu nás překvapila hlídka s těžkými samopaly, která kontroluje vstupenky.

To, co nám přišlo trochu zvláštní, je poměrně běžným jevem. Policie se samopaly tvoří větší část osob pohybujících se po hradě, než turisté. Místní turisté - nás, jak říkal slovenský kolega, očkovaných středoevropanů, je tady poskrovnu. Přesněji čtyři. My čtyři. Žádného jiného turistu, kromě arabských, jsme nepotkali. Ale těch samopalníků... hrad si teď opravdu hlídají, nebo hlídají nás, aby se nám nestalo to, co kanadské turistce a třinácti místním, turistům i policistům, před měsícem.

Samotný křižácký hrad je zajímavý z několika důvodů. Jednak vůbec nevím, proč tady vzniknul, protože jestli měly křižácké hrady chránit trasu Evropa-Jeruzalém, tak je to jako kdyby Karlštejn chránil trasu Praha-Brno. Prostě je trochu mimo. Ale nějaký účel určitě měl, jen nejspíš ne ten klasický, o kterém se učí na hodinách dějepisu v případě jiných hradů - například jeho "jmenovce", syrského hradu Krak des Chevaliers. Jeho fotku si z učebnice pamatuji dodnes - když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že se tam chci jednou podívat. Ale o tom zase jindy.

Několik křižáckých hradů už jsem navštívil, ale tenhle je jiný. Když jsem viděl, že se z něj mnoho nedochovalo, vtipkoval jsem, že musíme najít rytířský sál. Klasickou velkou síň, obvykle v nejreprezentativnější budově, kterou tady budeme hledat jenom těžko - z hradu zbylo pár obvodových zdí, a rozsáhlá sklepení. A přece - našli jsme tři opravdu velké, dlouhé podzemní prostory, které bychom označit za rytířský sál určitě mohli. A jednu trochu menší, přesto stále větší, než jsou rytířské sály na některých "našich" menších středověkých hradech.

Z hradu je rozhled na celé, poměrně kopcovité město, ale začínáme už mít pomalu hlad a jediná zrekonstruovaná část hradu, která vypadá, že by mohla obsahovat nějaké to restaurační zařízení, je zavřená. Vracíme se přes padací most do města a hledáme nějaký ten kebab nebo falafel. Nenašli jsme, přešli jsme, ale obchodník o kus dál po ulici, překvapený a potěšený, že vidí turisty, se zeptal, co hledáme. Po pravdě - něco k snědku. Okamžitě nás odvedl k místu, které vůbec nevypadalo jako prodejna. Prostě tam jeden místní dělá falafel pro zaměstnance okolních obchodů. A teď pro nás. Luxusní jídlo. Jeden z nejlepších falafelů v životě. U nás falafel moc nejím, ještě jsem nenarazil na žádný, který by za to stál. Utkvěl mi falafel syrské Latakíi, na předměstí Bejrůtu, a v Jeruzalémě. A teď čtvrtý, pod hradem Kerak v Jordánsku.

V Petře nám v čajovně nosil uhlíky do vodní dýmky klučina ze Sýrie. Dneska v Keraku jsme dostali dva falafely za cenu, kterou jsme jinde platili za jeden, a k tomu zadarmo pití. A celou dobu na nás koukala holčička z Egypta. Nemyslím si, že tam byli na dovolené - spíš je sem poslali rodiče k příbuzným, před nepokoji a válkou. Všude kolem nás jsou samí normální lidi. Po návratu do Aqaby sedíme v čajovně, kouříme vodní dýmku, a koukáme s místníma na Premier League. Nezdá se, že by se chtěli sebrat, a přijít ničit naše evropské hodnoty. Přinejhorším, vysedávání po hospodách, karty, lásku ke starým autům a kibicování u fotbalu máme společné.

Autor: Aleš Gill | úterý 24.1.2017 8:03 | karma článku: 15.99 | přečteno: 650x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 486 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 234 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...