Novoroční předsevzetí aneb můj rok (2016) v bazénu

Nikdy to nedělám, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Dal jsem si novoroční předsevzetí. Chtěl jsem za rok 2016 uplavat alespoň 200 kilometrů. Z Prahy do Brna ;-). Málo? Moc? Nevím. Uvidím, jak to půjde. Teď už vím, že to šlo.

Dan Přibáň říká, že pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte to na sebe prásknout. Říct to co nejvíc lidem. A tak jsem své novoroční předsevzetí napsal na Facebook, a každý měsíc - no možná ne úplně každý - jsem dával na Facebook svůj pokrok.

V lednu to šlo docela dobře. Jednak mě to ještě bavilo, neměl jsem nic moc jiného na práci, a tak jsem ráno pravidelně navštěvoval relativně nový bazén na Šutce, který mám od domu 15 minut pěšky. Jako takové boční cvičení jsem tam i pěšky chodil. Kilometr a čtvrt, přece nepojedu autobusem. 25 km.

Únor byl taky fajn, žádné záseky, žádné cestování, jenom jedna služební cesta, a tam byl hotel s bazénem. Pro zpestření prokládám Šutku sem tam Podolím, a bazénem v Karviné, když jsem zrovna u rodičů. Za 29 dní jsem udělal 34 km. Celkem 59 km.

Mám to dobře nastartované, ale v březnu mě čeká půl měsíce v USA, a dobře jsem věděl, proč v lednu a únoru makám. Něco jsem naplaval v motelech po cestě, ale to byly spíš stovky metrů než kilometry. Ono v desetimetrovém bazénu sdíleném s brouzdalištěm to ani moc nejde. I přes snahu jsem se dostal jenom na 12 km. Celkem 71 km.

V dubnu jsem věděl, že musím zase máknout. Ze dvou důvodů. Jedním bylo dohnat tristní březen, a tím druhým nadehnat nadcházející květen, jehož větší část budu v Africe. Celkem 98 km.

Jsem skoro v polovině cesty za třetinu roku, ale motivace lehce opadá. Teď cítím posilovnový syndrom novoročních předsevzetí. Kdybych to lidem nevykecal, tak bych s tím možná seknul. Ale já musím jet dál. Půlka května, a já mám 14 km, do konce měsíce už nic, v Zambezi se koupat nehodlám. Celkem 112 km. V dálniční terminologii odbočka na Jihlavu.

Přestože v červnu nikam nejezdím, táhne mě to na kolo a tak na bazén moc času a sil nezbývá. Vytrhne to až konec, služebka v Polsku, kdy plavu na hotelu do roztrhání těla. 21 km, celkem 133.

První půlka července je nejdřív roadtrip na Nordkapp (což mi připomíná, že jsem o něm chtěl napsat článek, a ještě jsem to neudělal - jenom krátké pojednání o stockholmském metru), pak týdenní rýma, kterou se mi nechce šířit, a následně pár návštěv Šutky. Slabota, 10 kilometrů. Celkem 144. Veletucet.

V srpnu jsou hodně služebky po ČR, ale i tam se občas daří zaplavat. Hotelový bazén ve Zvolenu, brněnské Lužánky. K tomu se mi daří udělat osobní rekord na 2 km na Podolí, cca 58 minut. O dva týdny později i na kilometr, lehce pod 28 minut. Využívám volných drah venkovní padesátky mezi šestou a sedmou ranní. Zapřísahám se, že se je nebudu snažit překonat. 22 km, celkem 166.

Září je takový průměr, ze začátku to nějak nejde a ani na svém oblíbeném hotelovém bazénu v Lodži mi to nějak neplave. Mám pocit, že plavu do kopce. Objevuju ale bratislavské Pasienky, další padesátka. Na území bývalého Československa už mi moc padesátek neodolává. Vím jenom o Košicích. 21 km, celkem 187 km.

Říjen je nejslabší měsíc co do počtu uplavaných kilometrů. Jenom deset. A to prosím v devíti různých bazénech. Hodně se na tom (špatném výsledku, i počtu bazénů) podepsaly dvě zahraniční cesty - do Kambodže, a do Černobylu. 10 km, celkem 197. Odbočka na Bratislavu. Cílová čára je na dohled. 

Cíl plním 3. listopadu. Den velkého vítězství nad sebou samým. Za odměnu si skočím na Kypr, a hned jedu dál. Správný úderník z boje neutíká ani tehdy, když splní roční plán v půlce března. Já tak úderný nejsem, ale něco nad plán ještě zvládnu. 15 km, 212 km celkem.

V prosinci mě podtrhli na Pasienkách, v pondělí nemají ráno otevřeno. To jsem si bohužel nevšiml, takže až v úterý. Plavu na Mikuláše, plavu i na 2. svátek vánoční. Poslední kilometr plavu 30. prosince. 18 km. Celkem 230 km. Vyškov!

Abych tohle všechno byl schopen napsat, a abych sám sebe motivoval pokračovat, vedl jsem si podrobné záznamy. I díky nim vím, že jsem plaval celkem ve 22 různých bazénech, a jednou v přírodě, a to na docela zajímavém místě, tam a zpět, celkem třináct set metrů, přes švédské jezero 350 km jižně od polárního kruhu.

Více než dvě třetiny jsem uplaval na Šutce, přibližně po dvaceti kilometrech na bazénech v Podolí (ve všech třech dohromady), v Karviné a hotelu v Lodži. V ostatních bazénech jsem byl jednou, dvakrát. Nejvíc jsem za jeden den uplaval 3 km, takovým tempem bych stihl nejenom Praha-Vyškov, ale i Praha-Paříž. Ale to bych snad ani nechtěl. Jednou 2,4 km, a jinak obvykle od kilometru do dvou. Dvakrát jsem byl na na dvou bazénech v jednom dni, ráno i večer.

Nikdy to nedělám, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Dal jsem si novoroční předsevzetí. Chtěl jsem za rok 2016 uplavat alespoň 200 kilometrů. V roce 2017 bych chtěl zase. Už ne proto, že si chci něco dokázat, ale stala se z toho rutina. Zvyk. Prostě vstávám o půl šesté, a cestou do práce jdu plavat. Ale už to nebudu lámat přes koleno. Chtěl bych víc jezdit na kole, které letos hodně zahálelo. Alespoň v měsících, kdy je teplo, dostane kolo přednost.

Nezbývá, než dát si předsevzetí na příští rok. Už dva roky se učím korejštinu. Jde to pomalu, moc tomu nedávám. Musím s tím něco dělat. Musím se k tomu dokopat. Musím si vést evidenci, co jsem se učil, a jak dlouho. 30 minut denně, pokud budu v ČR, SR nebo Polsku). To je na základě zkušeností cca 300 dní v roce. 150 hodin. To bych se mohl někam posunout. Tak mi držte palce!