10 otázek o cestování
Protože výjimka potvrzuje pravidlo. Ale stejně jako Klára nechám konec otevřený a následovníky nevyberu, a nechám je, pokud chtějí, aby odpověděli na mých deset otázek položených jaksi do pléna.
Tak se do toho pustíme:
1. Na jakém "nej" místě jste nocoval/a?
Těžká otázka. Za mých cestovatelských deset let jsem v zahraničí strávil určitě 365 dní, tedy rok, takže je z čeho vybírat. Nebudu procházet všechny destinace a zamýšlet se nad každou nocí, hotelem, kempem. Takhle bez rozmýšlení mě napadají mě dvě místa. V pětihvězdičkovém hotelu v Dubaji, a pak ve stanu, v kempu na Špicberkách, kde teplota v "noci" klesala k nule, ale bylo to v červenci, tudíž za polárního dne, a tak rozdíl mezi polednem a půlnocí byl bezvýznamný. Po celodenním treku na ledovce za Longyearbyenem to bylo prašť jako uhoď, karimatka a spacák, nebo postel s nebesy.
2. Jak nejbláznivěji Vám kde zkomolili jméno?
Mám to dobré, není moc co komolit. Příjmení je v pohodě, Amíci ho čtou "džil", Frantíci "žil", a ostatní si vždycky nějak poradí. Na letištích mě párkrát vyvolávali a vždycky jsem se v tom poznal. Takže tady problém není. Jméno od USA po Rusko funguje vždycky jako "Alex". Co si tak vybavuju, tak z mých spolucestujících domorodci měli největší problémy pánové se jménem "Přemysl" a příjmením "Chrz". Což se dá chápat. Naopak kamarádka Petra byla v Petře za hvězdu a dostala zdarma suvenýr.
3. Jaké nejzvláštnější jídlo jste ochutnal/a?
Asi ???, což pokud nepřečtete a zároveň jste milovníci zvířat, bude nejlepší, když přeskočíte na bod čtyři. Pro ostatní Boshintang, tradiční korejská polévka z vařené zeleniny jako např. zelená cibule, místní odrůda máty, pampelišky, koření a věci, kterým nerozumím. A pak psí maso. Myslete si o tom, co chcete, je to jiné, zvláštní, má to taková delší vlákna než jiná masa, ale chutná to dobře. Trochu jako hovězí. A pak taky durian, kdo nevyzkoušel durian, jako by necestoval. Fujtajbl.
4. Cestujete sám/sama?
V poslední době ne. Byl jsem sám párkrát po Evropě, Balkán, Anglie, ale už je to dávno. Preferuju skupinky čtyř lidí, ideální do auta, taxíku, na hotel, ve čtyřech se dá domluvit a není to chaos, při kterém se pořád na někoho čeká, někdo se ztratil, někdo se chce podívat do tohohle obchodu a za pět metrů někdo do jiného.
5. Co s sebou určitě nezapomenout na cestu kolem světa?
Nebude to znít romanticky, bude to proti všem zažitým cestovatelským klišé, ale chytrý mobil. Dobrý smartphone nahradí hodně věcí, ušetří hodně místa, beru jo jako ekvivalent švýcarského nože pro jedenadvacáté století. Nahradí baterku, padesát slovníků, mapy všeho možného, navigaci, průvodce, překladač, zápisník, foťák, kameru, a pak to na hotelu z wifiny umí i telefonovat. Teda ne že by to normálně neumělo, ale z větších zapadákovů je to většinou drahé. A to nechceme. Jedna věc udělá hodně práce a zabírá málo místa v batohu. Vlastně žádné, můžete ji mít v kapse. Průšvih je, když není elektřina, pořád se o něho musíte starat a nabíjet, a když ho ztratíte…
6. Jak se na cestách domlouváte?
Dříve jsem to moc neřešil. Byly časy, kdy jsem si myslel, že umím německy, takže jenom s němčinou, angličtinou a panslovanským esperantem jsem se domluvil v celé Evropě. Pak jsem začínal mít dojem, že na Evropu dobrý, ale bylo by třeba si trochu rozšířit obzory, tak jsem na úrovni běžné konverzace s recepčním, číšníkem, autopůjčovnou a podobnýma institucema, a na smalltalk s taxikářem a domorodcema ve vlaku, naučil cosi španělštiny a ruštiny. Ukázalo se, že je to fajn, protože v takovém Uzbekistánu nebo v Guatemale s angličtinou člověk daleko nedojde. Na cestu do Číny jsem si připravil dvě oboustranně popsané zalaminované A4 s čínskými znaky pro města po trase, a důležitými slovy jako nádraží, vidlička, kuře, rýže a tak podobně. Moc to nefungovalo, ale bylo lepší ten tahák mít, než nemít. A Čína mě naučila neodjíždět bez Google Translatoru offline staženého do mobilu pro češtinu, angličtinu a jazyk(y) cílové nebo cílových zemí.
No ale blok, tužka a kreslení má taky svoje kouzlo. Šipky, rovná se, symbol místní měny, čtvereček se dvěma postelema... to jsou moje oblíbené obrázky. V Číně se třeba občas snažili, při pochopení, že nerozumíme jejich jazyku, nám to alespoň napsat. Hned jsme byli moudřejší.
7. Využíváte služeb cestovky, nebo radši jezdíte po vlastní ose?
Nesnáším cestovky. Nesnáším být v přesně danou dobu před autobusem, abych tam čekal na padesát dalších. Nesnáším popojet o dva kilometry a tam zase vystupovat. Nesnáším průvodce, který si přivydělává prodejem parfémů na dálnici, když nemůžete vystoupit. Nesnáším, když průvodce kupuje vstupenky za celý autobus a já netuším, kolik platil. A zase čekám. Nesnáším to. Nikdy. Párkrát v Číně jednodenní výlet, a týden v KLDR. A jednou možná prubnu Last Minute All Inclusive do Egypta. Abych to vyzkoušel. A stejně z toho hotelu uteču, půjčím si auto, a vrátím se až poslední noc.
Ale chápu, že to někomu vyhovuje, nemuset se o nic starat, předá zodpovědnost a odpočívá. Pro mě je polovina dovolené příprava a baví mě to. Asi to znáte.
8. Podle čeho volíte cíl další cesty?
Ideální je jet někam, kde jsem ještě nebyl. Ideální je jet někam, kam nejezdí moc lidí. A úplně nejlepší je jet někam, kde není moc lidí. První pravidlo porušuju s USA, tam jezdím rád, přestože jsem tam byl už pětkrát nebo šestkrát. Druhé pravidlo se dobře kontroluje. Irák, Afghánistán, Uzbekistán, Burkina Faso, Kosovo, Wales, Ukrajina. Takových míst by bylo. Se třetím pravidlem jsem se už několikrát spálil. No jasně, mohl jsem tušit, že v Číně a na Jávě bude hlava na hlavě. Ale nějak mi to došlo až když jsem tam byl pár dní. Před lidma tam neutečete. Tedy... i to se dá. Do hor, na sopku. Podle tohoto pravidla miluju prázdný prostor. Pohledy do desítek kilometrů vzdálených údolí, na hory, jezera. Island. Špicberky. Sahara. Arizona. Vyschlé jezero v Íránu.
9. Koho byste na svých cestách (ne)chtěl/a potkat?
Začnu s nechtěl potkat. Zemana. No a teď vážně. Chci potkávat kabát. Kabát ze rčení "bližší košile, nežli kabát". Nemusím potkávat lidi z práce, nemusím potkávat Čechy, Slováky a Poláky. Jsou to mé tři nejbližší národy, po 300 dní v roce. Ten zbytek chci trávit bez nich. Dovolená je pro mě odtržení se od domova, práce a lidí, které znám. Není pro mě nic horšího, než když vteřiny před východem slunce nad kráterem sopky Bromo někdo na celý dav vykřikne "Béééruškóóó". A koho bych chtěl potkat? Těžší otázka, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Možná někoho, koho jsem potkal na některé ze svých předchozích cest. Svět je malý, určitě se to někdy stane.
10. Vozíte s sebou něco, čím přiblížíte lidem ve světě Českou republiku?
Je tam krásně, ale pokud nemám pár fotek v mobilu nebo foťáku, tak to moc neumím. Buď ji znají - Njedwed, Poborski, Hejvl, Prague - nebo neznají a pak to nemá moc cenu. Nemám pocit, že by naše placka mezi horama byl pupek světa a nemám nutkání o tom někoho přesvědčovat. Vozil jsem nějaké peníze, ale teď už obvykle nedělám ani to. Umím dobře rukama znázornit, jak jsme se v devadesátém třetím roztrhli a v několika jazycích na klasickou první otázku odpovědět: "Bez války".
Jak jsem avizoval, házím rukavici do ringu a vyzývám všechny, kdo dočetli až sem a jsou zároveň idnesovými blogery se zájmem o cestování, ať se postaví výzvě čelem. Nebojte, je vypraná.
A teď se pustím do otázek:
1. Otázka "Kde se ti líbilo nejvíc" je fakt trapná. Známe ji všichni. Takže naopak, kam už ne?
2. Směnárna nebo bankomat?
3. Preferovaný způsob dopravy? Co autostop? Nějaká zajímavá příhoda?
4. Potkal(a) jsi nějakého zajímavého člověka, na kterého si často vzpomeneš?
5. Východ nebo západ? Který směrem se ti cestuje líp?
6. Nějaké extrémní přespání? Škarpa, širák v dešti, pod nulou?
7. Je nějaký národ, se kterým sis vyloženě notoval(a), nebo naopak nesedl(a)?
8. Řešíš plán, trasu, ubytování, přejezdy, přelety dopředu, nebo to necháváš až na náhodu na místě?
9. Problémy s dovolenou v práci? Riskuješ, kupuješ letenky bez předchozího schválení termínu dovolené?
10. Kam příště? Proč proboha zrovna tam?
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 16,98
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.