Kam zmizel ukrajinský šašlik?
Ať mu budeme říkat šašlik, ??????, kebab nebo třeba ražniči, asi víme, o co se jedná. Marinované maso, obvykle na špejli nebo jehle, s chlebem, bramborem, cibulkou, jak kdo chce. Pokrm populární od Balkánu přes východní Evropu a prakticky ve všech zemích zesnulého sovětského impéria, obvykle z jehněčího, hovězího nebo vepřového masa, dle lokálního vkusu zákazníků a dostupnosti pobíhajícího dobytka.
No a právě na šašlik (a tedy nejen na ten) jsme vyrazili na Ukrajinu. Po nočním přejezdu autobusem do Michalovců, krátkém čekání na místním autobusovém nádraží (nikdy, ale fakt nikdy si tam v pět ráno nedávejte na probuzení Šariš), a přejezdu místní linkou přes hranice do Užhorodu, půjčujeme v místním hotelu Praha auto s cílem podívat se po českých stopách v Zakarpatské oblasti, dříve coby Podkarpatské Rusi součásti meziválečného Československa. Před tím, než jsme dorazili k Siněvírskému jezeru a do Koločavy, populárních cílů českých turistů, zastavili jsme se na oběd v moderní rozlehlé roubence, restauraci pro minimálně sto jedlíků.
Znuděná servírka, mající na starosti prozatím pouze jednoho hosta, který pil v rohu pivo a koukal na fotbal, nám nepříliš ochotně donesla jídelníčky. Psáno ozdobnou azbukou rádoby psacím písmem, bylo poněkud obtížné se zorientovat, ale dohodli jsme se, že si dáme všichni to samé, ať tady nesedíme dlouho. Dáme si šašlik, nějaké ty opečené brambory s místní variací tatarky, a něco na spláchnutí.
Přichází servírka, zkušeně, je tady prázdno, takže bez notýsku, přece si to všechno zapamatuje. "Co si dáte?", ptá se, a my směsicí češtiny, polštiny a zabajkalského dialektu odpovídáme, že šašlik, už nevím, jestli vepřový nebo hovězí, ale pro zbytek příběhu to není podstatné. "Fajn, co k tomu?" "Opečené brambory." "Fajn. Něco k pití?" Někdo colu, někdo pivo. Odchází.
Za deset minut nese pití. Za další čtvrthodinu nese každému misku brambor. Vynikající, perfektní, nejlepší. Luxusní brambory, k tomu nějaký ten sosík. Nedá nám to a uždibujeme. Pomalu, středně rychle, rychleji, dokud jsou teplé. Najednou koukáme a brambory jsou pryč, navíc máme pomalu dopito. Kývám na servírku, a ta přichází. S účtem. Koukáme zmateně jeden na druhého, zmateně na servírku, servírka zmateně na nás. "A co šašlik?", ptáme se.
"Šašlik?", odpovídá servírka poněkud překvapeně, ale jinak smrtelně vážně a s ledovým klidem. Platíme účet a odcházíme. Raději nechceme vědět, co bychom dostali, kdyby byla restaurace plná. Brambory byly výborné, a průpovídkami "Dostaneš k obědu šašlik" nebo "Nacpal jsem se jako šašliku ve Volovci" se škádlíme ještě po letech.
Při jiné cestě, v Kyjevě, v oblíbeném komplexu letních sportů na Benátském ostrově, kterému nikdo neřekne jinak než Hydropark, jsme po odpoledni na pláži chtěli před odjezdem na letiště stihnout brzkou večeři. Zřejmě příliš brzkou. Měli jsme hodinku, a tak jsme zasedli do restaurace "Šašličnyj dvor" - tušili jsme, že pokud tady dělají hlavně šašlik, tak to nebude na dlouho. Objednáváme pivo, šašlik, pečené brambory, a vysvětlujeme, že spěcháme, protože v tolik a tolik musíme odejít a jedeme na letiště. Popíjíme pivo, bavíme se, čas ubíhá, a když po půlhodině od objednání přichází servírka odněkud z města s taškou brambor, začínáme tušit zradu. Servírce opět vysvětlujeme, že za půl hodiny musíme odejít a jet na letiště, a pak dávám u stolu k dobru historku z Volovce.
Když už to vypadá, že zaplatíme pivo a s pocitem plného voloveckého žaludku se vypotácíme k metru, přichází maso. To dáme. Baštíme. Je to dobré, ale čas nás tlačí a tak rovnou říkáme, že brambory mají zabalit, dáme si je cestou. Tak se i stalo, platíme, a s alobalovou hroudou míříme k metru. Pár zastávek, přestup na autobus, a jsme na terminálu. Relativně včas, takže při čekání na odlet můžeme pokračovat v hostině. Brambory voní na celý terminál a jsou opravdu luxusní, a naštěstí stále teplé. Škoda jen, že nezbyl i nějaký ten šašlik.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 17,04
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.