Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Cestovatelská konference

Konference je obvykle krátkodobé diskusní setkání mnoha odborníků v určité oblasti za účelem šíření a výměny informací, prezentování dosažených výsledků a navazování styků a spolupráce. Odborná setkání k užšímu tématu a s menším počtem účastníků se nazvají sympozium, případně workshop... Toliko Wikipedie.

Proč by své konference měli mít jen zubaři, atomoví fyzici, nebo přední světoví klimatologové? Můžeme se i my, cestovatelé, fotografové, filmaři exotických dálek, ale třeba jenom snílci s bláznivým nápadem, čas od času někde sejít, a seznámit podobně postižené se svým úspěšně zakončeným projektem? Karel Wolf dokáže právě takovou konferenci "vědeckých pracovníků" uspořádat několikrát ročně, v různých městech ČR. A když opět po roce doputovala do Prahy, nemohl jsem se tentokrát nezúčastnit. Protože za pětistovku se podívat ve dvou dnech kolem světa asi ani jinak nelze.

V nádherných prostorách secesního Národního domu na Smíchově se letos sešly stovky, možná tisíce, expertů, specialistů i zapálených laiků na danou problematiku. Když pominu workshopy a kulturní vystoupení, které jednotlivé přednášky pojily a doprovázely, bylo možné nahlédnout pod pokličku jedenačtyřiceti výprav. Neskutečné číslo. Možná naštěstí se nedalo stihnout všechno, vždy ve třech sálech probíhaly tři přednášky na různá témata souběžně. Teď jen jak si vybrat... Myslím, že se mi to podařilo na jedničku. Pojďte si, pro inspiraci, projít jedenáct "seminářů", které jsem za onen březnový víkend stihl.

Začínám ve Velkém sále, kde přednáší živý důkaz toho, že člověk nemusí být normální, musí hlavně chtít. Brit Leon McCarron se rozhodl, že si najde řeku dost dlouhou, najde její pramen, a půjde kolem ní, v ní, a třeba na kánoi po ní, až k jejímu ústí. A proč se nevydat zrovna do Íránu? Každý cestovatel jistě potvrdí, že Írán v reálu a Írán v televizi jsou dvě diametrálně odlišné země. A Leon to nejen potvrdil, ale provedl i matematický důkaz. Pěšky, sněhem, vánicí, na kakajaku, na kole, a všude se zajímavými, přátelskými lidmi. Výborný start, přesouvám se do Arbesova sálu na přednášku diametrálně odlišnou. Marcel Konečný, ostravský fotograf postavy i slovníku Zdeňka Pohlreicha, za 99 dní objel svět. A nafotil jeho syrovou nádheru. A dokáže o ní neuvěřitelně poutavě vyprávět. Za mě jedno z překvapení konference, protože jsem tohohle člověka vůbec neznal (ač sám původem ostravák), a jeho styl cesty se tomu mému velmi přibližoval. Snad jsem se něco naučil.

V malém sále se následně na prezentaci Martina Frouze dovídám, že na pomezí Egypta a Súdánu jsou pravěké jeskyně s malbami, které s přehledem strčí do kapsy leckterou španělskou vesnici. Tedy jeskyni. To jsem opravdu netušil. Zajimavě pojaté propojení vědy a cestování do části Afriky, kterou jsem dosud neměl možnost navštívit, je rozhodně inspirací.

První přednáška, u které jsem věděl, do čeho jdu, následovala. Jirka Hruška žije velkou část roku na Bali. To samotné mě úplně neláká, o to více mě ale zajímalo dozvědět se něco o možnostech cestování po Malých Sundách, až na Východní Timor. Cestu jsem sledoval na Facebooku a bylo fajn poslechnout si člověka, kterého si myslíte, že znáte, na živo a v Praze,... ale to už musím běžet zpět do Velkého sálu na druhou dnešní přednášku Leona McCarrona. Jestli jsem jeho putování kolem řeky Karun označil za nenormální, svým přechodem pouště Rub al-Chálí to podtrhl a podepsal. S druhým podobným exotem si postavili vozík na zásoby, a vyrazili na tisíc kilometrů pouští. Protože proto. Tyhle cestovatele mám nejraději - udělali něco, co já bych nikdy neudělal. Neměli k tomu racionální důvod. Prostě šli, a udělali něco výjimečného.

Na závěr sobotního odpoledne jsem si nemohl nechat ujít přednášku samotného pořadatele a jeho manželky, kteří neprezentovali nic tak neobyčejného - dovolenou na Novém Zélandu. Udělali však něco, co mnohé české rodiče ani nenapadne - vzali na ni dvouletou dceru. Pro většinu mého cestovatelského okolí bylo narození potomka stopkou na několik dlouhých let. Ne tak pro Wolfovy. Úskalí, které s sebou taková cesta nese, krásně vystihli v sérii fotek a videí.

Je tma, a je třeba vyrazit k domovu. Stovky fotek a desítky minut pohyblivých snímků mě nenechají usnout. Nakonec se to ale podaří - je třeba být svěží na následující den, protože maraton nekončí.

Nedělní program zahajuji návštěvou přednášky Lenky Klicperové "Indie bez tváře" o kyselinových útocích na ženy v Indii (a nejen tam). Věděl jsem, do čeho jdu, Lenka Klicperová se zaměřuje na ženská práva a její práce má smysl. Ať už je to v Indii nebo třeba Afghánistánu.

Pro mě zlatým hřebem neděle byly dvě přednášky Petra Horkého. První samostatně, o Hanzelkovi, Srí Lance, slonech, proměnách a čase. Pečlivě vybraných několik desítek fotografií, bravurně vybrané příběhy umně poskládané do fantastického putování prostorem a časem. Doslova, protože nikdo v sále nevěřil, že hodina uplynula a je třeba končit a přenechat mikrofon dalším. Pro mě to byl v Malém sále Mart Eslem, který svým bezprostředním přístupem, znalostí španělštiny a jistou rukou za foťákem i kamerou dokázal zprostředkovat zážitky z putování Nikaraguou, které se běžnému turistovi nenaskytnou.

To už je ale třeba vrátit se do Velkého sálu, kde Petr Horký, tentokrát v tandemu s Vaškem Sůrou, rozehrávají Ódu na cestování o své cestě na nejvyšší horu Špicberků. Byl jsem tam několik měsíců po nich. V létě, v relativním teple (teploty nešly pod nulu). Je to krásná krajina, kameny, sníh, led. Ale moc víc o tom říci neumím. Horký se Sůrou ale dokáží popsat čtrnáctidenní putování na lyžích prázdným bílým prostorem natolik poutavě, až člověk žasne. Jsou perfektně sehraní, se svou show objíždějí republiku a mohli by s ní vystupovat i v televizi. Povýšili cestovatelskou přednášku na divadelní představení.

Nedělní cyklus uzavírá poslední zahraniční host - Christoph Rehage. Pracoval v McDonaldu v Paříži a něco se v něm zlomilo. Tak se rozhodl, že půjde domů. Na sever Německa. A šel. Studoval čínštinu v Pekingu a něco se v něm zlomilo. Tak se rozhodl, že půjde domů. A šel. Šel rok, došel na hranice s Kazachstánem. Tam z různých důvodů cestu přerušil. Sestříhal video, které cestou natočil, a na YouTube ho viděly milióny lidí. Dnes přednáší perfektní angličtinou, ale jezdí po Evropě a o své cestě vypráví obvykle německy. A jednou chce navázat tam, kde skončil, a pokračovat přes Kazachstán, Uzbekistán, Írán a Turecko. Do Německa. A zase pěšky. Protože občas musíme všichni vypnout. Někomu stačí týden v Chorvatsku. A někdo potřebuje rok v Asijské stepi.

Proč to děláme? Protože můžeme. Festival Kolem Světa je festival svobody. Můžeme dělat, co jsme dělat nemohli. Je škoda, že jsem nemohl vidět dalších třicet přednášek. I přesto si odnáším inspiraci na několik let dopředu. Tedy ne že bych chtěl zrovna jít tisíc kilometrů pouští. Ale jeden nikdy neví...

Autor: Aleš Gill | úterý 31.3.2015 8:06 | karma článku: 17,54 | přečteno: 809x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 15,51 | Přečteno: 448x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,60 | Přečteno: 535x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 314x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,03 | Přečteno: 3428x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,59 | Přečteno: 214x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (1/2)

Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.

24.1.2024 v 8:02 | Karma: 14,80 | Přečteno: 265x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce

El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.

9.1.2024 v 8:09 | Karma: 16,78 | Přečteno: 426x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování

Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.

14.12.2023 v 10:21 | Karma: 16,55 | Přečteno: 438x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta

Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.

30.11.2023 v 8:04 | Karma: 15,08 | Přečteno: 440x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 2. díl - Ceny

Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.

15.11.2023 v 8:51 | Karma: 21,24 | Přečteno: 605x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu

Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.

31.10.2023 v 8:12 | Karma: 22,05 | Přečteno: 887x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

5 km egyptského pobřeží - Česká ulice

Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.

21.9.2023 v 8:27 | Karma: 19,59 | Přečteno: 1202x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Nejlepší nejhorší země - Írán

Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.

6.9.2023 v 8:20 | Karma: 17,02 | Přečteno: 589x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Faeřané - národ tunelářů

Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.

22.8.2023 v 12:10 | Karma: 13,78 | Přečteno: 368x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda

Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.

3.8.2023 v 8:32 | Karma: 12,82 | Přečteno: 394x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Fotoreport - Faerské ostrovy

Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.

17.7.2023 v 9:18 | Karma: 22,33 | Přečteno: 464x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Můj první let vrtulníkem

Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.

28.6.2023 v 10:38 | Karma: 16,16 | Přečteno: 478x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.

V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?

13.6.2023 v 8:22 | Karma: 15,16 | Přečteno: 395x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 12: Orkneje

Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.

25.5.2023 v 9:20 | Karma: 18,93 | Přečteno: 476x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa

V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.

10.5.2023 v 8:40 | Karma: 18,10 | Přečteno: 475x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 245
  • Celková karma 16,94
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky