Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování

Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.

V Íránu nemůže žádná západní firma podnikat, a v podstatě nejvíc vám to vadí u tří firem: Visa, Mastercard a Booking. Nemůžete platit kartou a rezervovat si ubytování. A tak jsme se vrátili k dávné strategii hledání hotelů na místě. Na Google Maps naštěstí hotely jsou, takže víte, kde jich je několik, přijedete tam, a některý si vyberete. Jenže ne vždy je to tak snadné.

V Íránu jsme celkem při naší 6000 km dlouhé pouti spali v 15 různých hotelích. Snad ke každému se váže nějaká příhoda nebo historka, každý byl svým způsobem specifický a třeba tento článek pomůže někomu, kdo podobnou cestu plánuje, zorientovat se v možnostech ubytování v Íránu. Nechci na žádný konkrétní hotel dělat reklamu, takže jen popíšu, jak to na místech vypadá a co jsme nakonec vybrali, za kolik a proč.
Kášán

Ubytování v Kášánu jsme měli domluvené dopředu. Nějaký hotel potřebujete kvůli vízům, obvykle je to ten první. První noc jsme taky s jistotou věděli, kam chceme z letiště dojet. Kášán není zrovna mekka hotelů, ale je jich tam dost. Hotel jsme si zajistili přes server 1stQuest, který není ideální, Bookingu nesahá ani po paty, ale umí Írán. Za 36 euro máme hotel se špatným signálem, ale celkem pěkný, s hezkou jídelnou ve starobylém dvoře. Do Íránu jsme letěli přes noc, a po dalším dni na cestě jsme rádi, že máme kam složit hlavu.

Isfahán

Isfahánem začíná putování spojené s hledáním ubytka teď a tady. Věděli jsme, že je tu hotelů dost, a primárně jsme vybírali něco kolem slavného náměstí. Ubytování jsou vcelku solidní, nenarazili jsme na něco, kde bychom si řekli, že "tak tady ani omylem". Nakonec jsme zvolili nejlepší poměr cena/výkon, asi za 50€ se snídaní pěkný velký pokoj se čtyřmi samostatnými postelemi za řekou, v podstatě hned u mostu Si-o-se, s parkováním v podzemních garážích.
Yazd

V Yazdu jsme měli štěstí. Hned první hotel, který se nám v centru postavil do cesty, byl hned vedle hodinové věže. Za rozumné peníze, asi 40€ (všechno je to za tři osoby celkem) byl v krásném zrekostruovaném starém domě, všechno novoučké, ručníky, matrace, takže za nás pohoda. Město je strašně roztahané (od kraje do centra cca 13 kilometrů), hotelů je určitě hodně, ale my jsme chtěli spát v centru. Problém byl s parkováním. Auto jsme nechali na placeném parkovišti a už se nám ho nechtělo přesouvat na hotelové parkoviště. Bylo to hned vedle. Jenže ráno mělo v sedm otevírat a ještě o půl osmé ani známka života. Měli jsme ten den trochu zpoždění.

Bam

Hledání hotelu v Bamu je na samostatný článek. Ve zkratce, mysleli jsme si, že jsou tam dva a nějaký hostel. Z obou nás "vyhodili" protože mají plno (ale prázdné parkoviště, zvláštní), hostel nevypadal moc jedle (a nikdo tam nebyl, tj. žádný zaměstnanec), nakonec jsme u hlavní silnice našli nějaký hotel, bez snídaně, bez ničeho, mrňavý třílůžák za 18€. Hluk z ulice, hlučná centrální klimatizace, špatné zatemnění. Ale byli jsme rádi alespoň za tohle, protože už nebylo jak to řešit jinak, než jet do 200 kilometrů vzdáleného Kermánu. Ano, je to tak, v Íránu jsou hotely jenom ve městech. Jen tak na vesnici nebo u cesty není prostě nic.
Pasargad
Chtěli jsme dojet do města Harat, kde je na mapě hotel označený jako Teacher's house (ať je to cokoliv), ale nakonec jsme měli dost času a dojeli do Pasargadu. Tam je hrobka Kýra Velikého, poměrně významná památka, a tedy je tam i několik malých hotelů. Spíš takových rodinných. Třeba ten náš. Rodina má barák a pronajímá tři pokoje. Byli jsme tam sami, dva pokoje zůstaly volné. Spali jsme teda na matraci na zemi, pod dekou, v domě z hlíny, ale bylo to takové autentické, navíc jsme večer trávili učenými disputacemi s onou rodinou. Cena vyšší, asi 38€, ale mělo to své kouzlo. Hodně hotelů po čase zapomenete, ale tenhle si určitě budeme pamatovat dlouho.

Šíráz

Kvůli problémům organizačního rázu (museli jsme vyměnit peníze a jet do servisu s autem) jsme si město moc neužili. V podstatě jsme viděli dvě mešity a snažili se najít hotel. V jedné čtvrti, takových místních Stínadlech (staré centrum, úzké uličky bez aut, původní domy), je několik hodně pěkných boutique hotelů. Za boutique ceny kolem 80€ za dvojlůžák. Jenže náš budget je 20€ za hlavu. Nakonec jsme se zeptali v jednom hotelu, který na to nevypadal (vypadal luxusněji), a ono to šlo asi za 28€ za třílůžkové apartmá. Naneštěstí byl hotel v okruhu rušičky GPS, kterou ve městě (u hlavní mešity) mají nainstalovanou. Tak byl trochu problém trefit tam, a pak s autem zase trefit ven.

Romhormoz

Hranicí, od které má Íránské město hotel, je asi sto tisíc obyvatel. Pokud má méně, bude to těžké. Přesně na této hranici leží Romhormoz. Město turisticky naprosto nepotřebné, jen je nejblíže, asi 50 kilometrů, u "Hořícího kopce". A protože chcete Hořící kopec vidět v noci, a jezdit v noci po Íránu není úplně bezpečné (chodci, motorky ani auta ve tmě moc nestvítí), chcete bydlet co nejblíže. A nejblíže znamená v jediné jakési ubytovně. Ve finále nejlepší poměr cena výkon, ubytování za 8€ (pro tři), pokoj se čtyřma postelema. Bez snídaně, omezené hodiny, kdy jsme mohli přijet a odjet (do 22 a pak od 6), ale neberte to za ty peníze. Teplá voda tam byla, jen široko daleko nic k jídlu. Museli jsme popojet asi 3 kilometry do centra, než jsme našli nějakou rozumnou restauraci.

Kermanšáh

Centrum Kermanšáhu jsou krásná Stínadla po obou stranách "Rozdělovací třídy". A v těch Stínadlech je zakomponovaný starý bazar, vcelku zajímavý. A v temných uličkách bazaru je hotel. S hezkým nádvořím, trochu spartánskými pokoji, a jedním podivným panem domácím. Moc toho nenamluví, kouká na hosty trochu jako by ho překvapilo, že si otevřel hotel a začali mu tam chodit lidi. Ale udělal nám večeři, udělal nám snídani, a s tím vším jsme se hravě vešli do denního rozpočtu na ubytování. A ještě zbylo. Jen auto máme zaparkované na takovém plácku na kraji Stínadel, protože tu prostě nebylo kde jinde zaparkovat. Takhle totálně zasekané město jsme zatím v Íránu neviděli.

Ali Sadr

Nejmenší vesnice, kde jsme bydleli. Asi tisíc obyvatel. Ale ohromný turistický potenciál, a tak je tam jeden hotel. Na parkovišti u světoznámých jeskyní. Taková íránská Postojna. Říznutá Punkevní jeskyní. Velká část jeskyně se totiž neprochází pěšky, ale projíždí na loďce nebo šlapadle. No a hned vedle je hotel. Nic moc jsme nečekali, ale za rozumné peníze (26€ se snídaní) to byla vlastně velmi dobrá volba. Pokud by byl hotel plný, nebo zavřený, měli bychom problém. Široko daleko jsou tady totiž jenom pole. Široko daleko je třeba okruh 100 kilometrů.

Takab

V Takabu by měly být hotely dva. Jeden vypadá podle fotek a recenzí lepší, tak tam jedeme. Hned nějak po poledni, vlastně se ani nechceme ubytovat, jen si zajistit pokoj na noc (28€). Dáváme recepčnímu hotovost, a ten ji odmítá. Nevíme, třeba se tu dá platit jen kartou. To je trochu problém, protože kartu místní íránské banky fakt nemáme. Recepční nám na mobilu v Google Translatoru ukazuje strohou anglickou frázi "Can't" (Nelze). Nevíme, co si s tím počít, tak píšeme delší souvětí, něco ve smyslu, jestli jde platit hotově nebo jenom kartou a že nic jiného než hotovost nemáme. Znovu nám ukazuje display svého mobilu: "Money is not worth it" (Peníze za to nestojí). Eee nechápeme. Přimotá se nějaký host, sice taky neumí anglicky, ale pochopí situaci a recepční nakonec peníze přijme. Dodnes nevíme, kde byl problém. Třeba chtěl jen ze šlušnosti nechtěl od cizinců peníze přijmout. Ráno jsme zjistili, že hotel není tak úplně dostavěný. Třeba mezi veřejným WC a kuchyní, kde připravovali snídani, byla výtahová šachta. Otevřená.

Kandovan

Kandovan je taková malá verze tureckého Göreme (Kappadokie). Chceme se tu bytovat ve skalním obydlí vysochaném v jedné z místních homolí. Je tu v podstatě jeden větší hotel, a pak taková rádoby AirBNB. Asi se dají telefonicky rezervovat, každopádně my rezervaci nemáme. Kdyby to neklaplo, je tu ten velký hotel (taky ale má jeskynní pokoje) nebo dojedeme do Tabrízu. Když najdeme takové jedno "náměstíčko" se dvěma ubytkama, přimotá se nějaký týpek a nabízí. A to co nabízí nám dává smysl. Sice raketa, přesně náš strop 60€, ale hezký, ve skále vytesaný byt. Jen chce, abychom odjeli v osm, protože nám musí vrátit pasy. My že ne, že potřebujeme odjet v šest a pasy (které obvykle na recepcích necháváme) mu nedáme, ale může si je vyfotit. Nakonec na to kývne. Kdekoliv v Íránu lze totiž použít výmluvu, že musíte vyjet brzo ráno, protože večer musíte dojet do Teheránu.

Kazvín

Čekala nás totiž dlouhá cesta do Kavínu s prohlídkou Tabrízu po cestě. A déšť. To v Íránu zatím neznáme. Naštěstí dálnice z Turecka směr Teherán je (v tomto úseku) kvalitní, rovná a rychlá. Auto necháváme na jakémsi provizorním odstavném parkovišti (vypadá to, jako by srovnali se zemí jednu menší čtvrť a udělali z ní parkoviště), a obcházíme okolí. Jeden hotel se nám líbí, a není ani tak daleko od auta, aby mělo smysl přejíždět. Horší je v okolí najít něco k snědku. Všude dělají jenom sendviče, až na jeden obchůdek, kde snad dělají nudle. Kluci si dali raději hambáč, já šel do nudlí. Dostal jsem to samé, jako oni, s jedním rozdílem: bageta plněná mletým masem, a bageta plněná nudlema. Fakt chuťovka.

Kazvín pro velký úspěch ještě jednou

Další den jedeme na otočku ke Kaspickému moři. Není to až tak daleko, ale cesta je děsná. Dálnice horami a pak okreska přeplněná auty. Když se vrátíme do Qazvínu, je už tma a nechce se nám jet do centra. Přespíme tedy v hodně podobném hotelu na okraji. Vlastně nevím, co byla lepší volba. Oba hotely byly celkem fajn a za podobné peníze. První stál 46€, druhý 36€.

Mašhad

Následující den je výživný a dlouhý. Jedeme se kouknout na hrad Alamut. Je to jako byste u Jihlavy odbočili z dálnice, dojeli do Vídně, a protože jiná cesta není k dispozici, vrátili se zase do Jihlavy a pokračovali na Brno. Jen ta trasa je neuvěřitelně klikatá, sto kilometrů každým směrem jedeme asi tři hodiny. A dálnice před Teheránem je zase pro změnu ucpaná. Musíme najít hotel a to se nám i daří. Necháváme auto na jeho podzemním parkovišti a metrem pak jedeme k věži Azadi a na letiště. Pokračujeme do Mašhadu.
Tam si bereme taxík k hotelu, který se nám na internetu pozdával. Jmenoval se Helma. Byl tam ale nějaký problém, myslím, že neměli třílůžkové pokoje. Obcházíme pár dalších hotelů, ale tak do 20 minut už máme co jsme hledali. Pěkný třílůžák za 24€. Se snídaní samozřejmě. Připlácíme si ještě za nekřesťanských 22€ pozdní check-out na osmou večerní, abychom měli na zítřek základnu, protože pozdě večer letíme zpět do Teheránu.

Teherán

To jsme ještě nevěděli, jak pozdě. Letadlo namísto v jedenáct večer letí až někdy ve dvě. Naštěstí máme kliku, jsme z letadla (od dveří letadla, kdy jsem se podíval na hodinky) za 30 minut v posteli na předpřipraveném hotelu. Mehrabádské letiště je totiž hodně v centru města, něco jako by v Praze bylo letiště na Letné. Nebo na Vypichu. Tak nějak je to blízko (asi 8 km), což na rozměry cca 100 km od východu k západu dlouhého Teheránu není nic. 

Moc jsme toho nenaspali, naštěstí v Teheránu, za 74€ na noc - poprvé jsme přestřelili rozpočet, ale říkáme si, že už máme "vyděláno", resp. ušetřeno na předchozích ubytování, a tak se můžeme trochu rozmazlovat. Na hotelu je dokonce (placené) Spa - sauny a bazén. Za nic na světě jsme nepřišli na to, jak by spáčko fungovalo, kdyby sem po nás dorazily nějaké ženy, ale po asi dvě hodiny jsme tam byli sami tři chlapi a tak se to nemuselo řešit. Škoda.

A to je všechno. Jediný hotel, kde jsme spali dvakrát (spíš tak jednou a čtvrtkrát) byl v Teheránu. Takhle to máme rádi. Málo věcí s sebou, nic moc nevybalovat, maximálně si něco přeprat a druhý den se jede dál. Jen s jistotou rezervace dopředu je to trochu příjemnější.