Jak na společné náklady při cestování ve skupině

Napsal jsem už řadu článků o cestování, vízech, přípravě, balení věcí a různých měnách, ale asi jsem se ještě nedotknul tématu společných nákladů, placení za skupinu a podobně. 

Určitě to znáte. Jedete někam s přáteli. Je celkem jedno, zda autem, vlakem nebo letecky, vždy jsou s tím spojené nějaké náklady. A ty musí někdo zaplatit. Půjčení auta, benzín, letenky, jízdenky, taxík, oběd, pivko, vstupenky, večeře, MHD, parkovné, platí se pořád něco. Často v jiné měně nebo i v několika, něco se nedá platit jinak než kartou, něco se nedá platit jinak než hotově. Je to binec. Postupně jsme se propracovávali několika způsoby:

1) Bankéř

V prvopočátcích mého cestování s přáteli jsme obvykle zvolili bankéře. Chudáka, který měl peníze na starosti. Na jeho účet (ideálně jiný, než jeho soukromý na výplatu a složenky) jsme poslali třeba 10000 Kč každý, a s celkovou částkou bankéř hospodařil. Napadá mě Mexiko, kde téměř nic nešlo platit kartou a proto jsme hned po přistání na letišti celou společnou částku vybrali z bankomatu v místní měně a s tou pak bankéř hospodařil, tj. platil společné výdaje. Jenže to není tak snadné. Kromě společných výdajů jsou tu ještě výdaje individuální. Ten si chce koupit do auta flašku mezcalu aby si ukrátil dlouhé odpoledne, ten zase nechce na oběd do restaurace, protože si veze z domova bagetu a májky. Začíná se to komplikovat a to jsme ještě na dohled letiště. Bankéř tak musí mít kromě společných i vlastní peníze a když není náklad opravdu všech (např. benzín, hotel) tak se pak ostatní musí "skládat" a není to vždycky ideální.

2) Společná karta

Druhou variantou je společná karta. Funguje to podobně jako bankéř, jen musíte být v zemi, kde se dá téměř všechno platit kartou. Třeba USA. Jenže realita je obvykle jiná. Část tak musíte mít stejně hotově, část na kartě, platíte jak se dá. Výhody karty jsou jasné, minimálně se vám někde v bance automaticky vede evidence toho, kolik jste platili, kolik ještě na účtu máte, kolik co stálo. Ale pořád  to není tak nějak ono.

3) Každý sám za sebe

Třetí možností je platit každý sám za sebe. I tohle jsme zkoušeli. Je to na palici. Pořád se prostě musíte vyrovnávat, pořád někdo nemá drobné, pořád někdo někomu něco dluží, protože u sebe zrovna nemá peníze, má jen velké bankovky, teď zrovna nemá potřebnou měnu. Nevychází to, vždy na tomhle systému někdo "vydělá" a někdo je bit.

Samozřejmě se nabízí varianta - jednou zaplatím já, jednou ty, ono to nějak ve finále bude stejně jedno. Fungovat to asi může, pokud máte společné jmění manželů, jedete na výlet s dětmi a ono to je vlastně jedno. Jenže nám to jedno není, obvykle cesty plánujeme podle hesla "dobré účty dělají dobré přátele". 

A pak jsme objevili aplikace. Je jich asi spousta, a spousta z nich bude umět nějaké věci navíc, které vůbec nepotřebujete, a spousta z nich nebude umět tu jednu drobnou věc, kterou zrovna potřebujete. A pak jsme objevili Splid.

Splid je jednoduchá aplikace, kde si založíte "projekt" (třeba dovolenou v Chorvatsku nebo klidně společné náklady na byt se spolubydlícími). Nastavíte členy projektu (spolucestující nebo spolubydlící) a z aplikace jim pošlete pozvánku. Všichni v aplikaci (iOS nebo Androd) vidí, co kdo zaplatil, případně za koho.

Uděláme si příklad s cestou do Chorvatska, jedou čtyři kamarádi: Petr, Pavel, Jarda a Matyáš, jedou Petrovým autem.

Jarda koupil rakouskou dálniční známku. Do Splidu zadá náklad 10 €, rovnoměrně rozpočítaný mezi celou skupinu.

Pavel koupil slovinskou dálniční známku. Do Splidu za náklad 15 €, rovnoměrně rozpočítaný mezi skupinu.

Matyáš v Rakousku koupil benzín za 50 €. Rozpočítá se mezi Pavla, Jardu a Matyáše (takhle to děláme - kdo dá do placu auto, neplatí benzín. Přijde mi to férové).

Na Slovinské benzínce si všichni dají kafe. Platí Jarda, celkem 12 €. 

Cestou na ubytování ještě Petr platí za chorvatské mýto 30€.

Pánové dojedou na ubytko, je jedenáct hodin dopoledne. Petr skoro celou dobu řídil, má toho plné kecky a jde spát. Ostatní jdou na pivo, Matyáš si dá jedno a Pavel s Jardou po dvou kouscích. Platí to Jarda. Pivo stálo 3 €, tj. celkem platí 15 €.

Matyáš si pro své účely vybral z bankomatu 100€ a 40€ dá na pokoji Petrovi. I na toto Splid myslí, můžete si různě "dávat" peníze a zaznamenat to do Splidu, tj. už to pak nemusíte vracet a myslet na různé půjčky. Splid to vyřeší za vás.

A tak dále a tak dále. V aplikaci je pořád vidět, kolik co stálo, kdo to platil, a kdo je takzvaně v "plusu", tj. platil více než by průměrně měl; a kdo je v mínusu, tj. měl by víc přiložit peněženku k dílu.

A až přijedou domů, tak se všechno vyhodnotí. Aplikace umí sama navrhnout, kdo (z těch v mínusu) komu má kolik peněz poslat, aby se náklady vyrovnaly. Umí pracovat s různými měnami, kurz si tahá někde z internetu. Jedna měna je vždy hlavní, obvykle ta, ve které se nakonec vyrovnáváme nebo měna, která je na dané cestě nejběžnější. Obvykle koruny nebo eura. Pro příklad máme jako "hlavní" měnu koruny, vhodnější by z důvodu cesty po výhradně "eurových" zemích bylo asi euro.

Obvykle to děláme tak, že na místě platí ten, kdo je nejvíc v mínusu. Vychytáme tím případné kurzové rozdíly, všichni se pořád držíme kolem nuly a přijde nám to tak fér. Zdá se to jako otročina, pořád něco zadávat do aplikace. Ale má to mnoho výhod. Je úplně jedno, jestli se platí tou či onou kartou, nebo hotově, a vždy mají všichni přehled, jaká je v "pokladně" situace. Nikdo není pokladník, nikdo nenese riziko že ztratí peníze ostatních. V případě krádeže nebo ztráty jednoho mobilu je aplikace pořád i na telefonech všech ostatních. Navíc, pokud zadáte nějakou platbu a zrovna nemáte přístup na internet, platba se do systému propíše hned, jak to bude možné.

Prostě nám to tak připadá nesmírně šikovné a vlastně už nevím, jak bychom bez Splidu cestovali. Je to jedna z nejpoužívanějších aplikací na cestách na mém telefonu. Ikdyž šikovných aplikací je více. Z mobilu se pomalu stává takový švýcarský nůž 21. století. Umí zastat spoustu práce. A starost o finance na cestách je jedna z nich.