Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Neznámá místa 10 - Zelené peklo uprostřed Mexika

Osm hodin jízdy autem severně od Mexico City leží místo, o kterém jste nejspíše nikdy neslyšeli. Uprostřed neprostupné džungle a hor je zahrada, která - kdyby byla v Evropě - bude v učebnicích a obležená davy turistů. Ale není.

Hodně států má nějakou přírodní bariéru a hlavní město schované uprostřed v úrodné nížině. Řekněme ČR - hory podél hranic, a důležitá města v údolí mezi nimi. Mexiko to má úplně opačně. Hlavní město leží na náhorní plošině ve 2000 metrech nad mořem, zatímco všemi směry je oceán. Příjemné horské klima se tak směrem kamkoliv postupně mění v džungli s vysokou vlhkostí, kterou máme tak nějak podvědomě asociovánu s mayskými památkami. Pyramidy, jaguáři, bujná vegetace, voda.

V tomto biotopu se zřejmě zhlédl i jistý anglický gentleman Edward James. Obdivovatel děl dadaismu a podporovatel surrealismu investoval zděděný majetek do umělců jako Salvador Dalí a další surrealistů, a kupoval jejich díla.

Po druhé světové se zamiloval do Mexika a nějakou shodou okolností objevil městečko Xilitla, kde koupil třicetihektarový pozemek, kus pralesa s potůčky, malými vodopády, bujnou vegetací i faunou, a v průběhu let jej začal přetvářet ve své životní dílo a svůj domov. Padly na to velké části jeho dědictví a postupně s velkým ziskem prodával i obrazy, které nasbíral. Zaměstnával po čtyřicet let desítky místních dělníků a i po své smrti v roce 1984 jeho dílo přitahuje turisty, zejména místní, do této oblasti a tak vylepšuje ekonomickou situaci městečka Xilitla.

Ve svém deníku jsem při psaní článku našel krátký popis, který zahradu i s odstupem více než roku stále perfektně vystihuje:

...zkuste si představit díla Salvátora Dalího a řízněte to Elonem Muskem. Prostě týpek, co nevěděl co s prachama, si tu koupil pozemek a vystavěl na něm betonové dalíovské holostavby. Takové neobyvatelné nesmysly plné oken schodišť a fontánek, ale často prosté podlah, zdí... no musí se to vidět...

My sem přijíždíme po dvou týdnech v Mexiku když už si myslíme, že nás tam nemůže mnoho překvapit. Je rok 2021, turistů je málo, je Covid, nosí se roušky a kamkoliv přijedeme, jsme tam sami nebo téměř sami. Nečekáme, že nás překvapí surrealistické městečko Xilitla a to ještě dříve, než samotnou zahradu spatříme.

Problém první: Cesta k zahradě je uzavřená. Pracují tady cestáři, asi se cesta asfaltuje. Tudy neprojedeme. Vysvětlují nám, kudy se k zahradě dostat, jenže je ten popis ve vesnické španělštině a já příliš nehovím ani té učebnicové. Rozumím 80%, ale ne dost na to, abychom k zahradě trefili. Nějak se ale doptáme a přes půl Xilitly velkým, snad desetikilometrovým obloukem, přijíždíme po staré šotolinové cestě k bráně a pokladně.

Říkal jsem, že je Covid? Kamkoliv jsme přišli, všichni nás rádi viděli, o turisty je nouze... ne tak tady. "Máte lístky?", ptá se pokladní pohrdavým tónem, jakoby už znal naši odpověď. "No nemáme", odpovídám za hrkotavého zvuku obracení očí pana pokladního v sloup.

"Musíte si koupit lístky na internetu", říká nerudný domorodec, a my tak vytahujeme telefony a jdeme googlit. Zjišťujeme, že lístky na dnešek nejsou. Až na zítřek. Ptám se opět nerudného pokladního, co máme dělat, že lístky na dnešek na internetu nejsou. "Jasně že nejsou, lístky na dnešek se prodávají na kase". Doprdeleprácehlavadvacetdvauž! "Tak nám je prodejte.".

"Ne tady na kase". No jasně, to by bylo příliš jednoduché, příliš málo surrealistické. "Musíte do centra, na náměstí. Tam je dřevěná bouda, tam se prodávají lístky na dnešek." Asi pět kilometrů odsud. Pakárna, naštěstí máme auto. Být tady tak odkázán na MHD a taxíky, tak to popojíždění po městě přijde pěkně do peněz.

Opět krátký záznam z deníku, lépe bych to nevystihl:

Jedeme. Není to tak snadné. Na náměstí vede ulice tak strmá, že to prostě naše Aveo na jedničku nevyjede. Musíme couvat dolů, a oklikou. Takových ulic je ve městě více, ale nakonec náměstí najdeme. Jen je tu všude zákaz zastavení. Zastavuju na zákazu zastavení, ...

Xilitla je město neuvěřitelně kopcovité. Jedno z nejkopcovatějších míst, jaké jsem kdy viděl. Chtělo by to pořádné auto a ne levný městský sedan. My ale máme levný městský sedan. Dosud nám stačil. Tady nestačí.

Aby surrealismu nebylo málo, není na náměstí jen jedna dřevěná budka s prodejem lístků, ale hned dvě. V té první vám vysvětlí, že se lístky prodávají v té druhé. V té druhé nám místní vidláckou španělštinou popíší cestu k zahradě (kterou už známe) a do toho přimíchají informaci, že teda mají listky na třetí. Máme tedy ještě čas na oběd. Ten se koná v takovém městském foodcourtu, dáváme si tacos a platíme za ně ... vhozením peněz, mincí i bankovek, do kádinky s jakýmsi roztokem. Asi anticovidové opatření.

Stíháme ještě v jedné z restaurací u kasy vymačkaný limonádový fresh a pak už nás čeká asi hodinový výklad místního borce v ultrarychlé španělštině. Jenže naše španělština není na úrovni akademických debat o avantgardní architektuře. Informace v tomto článku jsem tak povětšinou dohledával různě po internetu. V zásadě se dá hodinová přednáška popsat několika fotografiemi nebo třetím úryvkem z mého deníku:

Představte si Roklinku z Jacksonova Pána Prstenů říznutou Avatarem. Těžko, hodně těžko se to popisuje.

Návštěva tohoto města a místa rozhodně stojí za to. Jen se musíte připravit na zelené surrealistické peklo. Uzavřené cesty, kopce, které nevyjedete, kasy, které neprodávají lístky, jiné kasy, které vás posílají na další kasy a španělštinu, které nebudete rozumět. Edward James by na dnešní provozovatele svého životního projektu byl jistě hrdý.

 

PS: Pokud by vás zajímala další neobvyklá místa, která jsme při cestě po Mexiku navštivili, je stále ještě na pultech (posledních pár dní) listopadové číslo časopisu Lidé a Země, kde jsem svým povídáním zabral 11 stran.

Autor: Aleš Gill | úterý 6.12.2022 8:57 | karma článku: 16,76 | přečteno: 504x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 16,52 | Přečteno: 475x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,61 | Přečteno: 541x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 317x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3433x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,60 | Přečteno: 217x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 17,59
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky