Bez zemního plynu v Norsku a falešný nejsevernější bod Evropy
Jednoho krásného dne takhle u piva jsme si říkali: kam bychom v Evropě mohli nejdál dojet? Istanbul? 1800 km. Nuda. Lisabon? 2700 km. Pěkná dálka, ale kdepak. Ač se to nezdá, nejvzdálenější rozumně dosažitelnou (Ural by byl asi vzdálenější) je sever Norska. Nordkapp. 3100 km jedním směrem. A to nejkratší cestou, a tou my zdaleka nepojedeme.
Už proto, že pojedeme autem na zemní plyn, tedy CNG (stlačený zemní plyn). Jedeme v době nízkých cen a míru, kilo plynu stojí kolem 20-25 korun. Spotřebu máme asi 4,5-5 kilo plynu na sto kilometrů, nádrž na 18 kilogramů nám umožní cca 400 kilometrový dojezd, od jedné "benzínky na plyn" - říkáme tomu "plyněnka", na druhou.
Naše vozítko, VW Touran, má ještě druhou nádrž. Na benzín. Papírově na 11 litrů. Počítá se tedy s provozem primárně na plyn, když vám dojde, můžete jet chvilku na benzín.
Z Prahy přes Německo do přístavu Puttgarden na ostrove Fehmarn se jede jedna báseň. Plyněnky jsou na každém rohu, už v době naší cesty v roce 2016 nebyl problém načerpat zemní plyn každých cca 100 kilometrů. Dánskem, z přístavu Rodbyhavn do švédského Malmö tankovat nemusíme vůbec, a ve Švédsku je to ještě taky v pohodě. Plyněnky jsou, jen si k nim musíme trochu zajet, nejsou úplně u hlavní cesty.
Poslední je ale v městečku Boden u nejsevernějšího výběžku Botnického zálivu, tedy Baltského moře. Čeká nás asi 800 kilometrů dlouhá cesta do norského přístavu Hammerfest, kde je nejsevernější plyněnka v Evropě. Vlastně sem vůbec nemusíme, Hammerfest je 56kilometrová zajížďka od hlavní silnice na Nordkapp a budeme se muset zase vracet. Už posledních skoro 400 kilometrů jedeme na benzín, plyn došel a nikde v okolí žádný není.
Jet Norskem na benzín pro nás znamená zastavovat přibližně na každé druhé benzínce. Nabrat do plna, a jet dál. Neriskujeme, máme kanystr, kdyby někde bylo hůř. A bude.
Přijíždíme do Hammerfestu, těšíme se na zastávku, procházku po městě a hlavně na plyn. Zase budeme moci ujet 400 kilometrů bez neustálých zastávek na doplnění naší 11litrové, nouzové, dojezdové nádrže. Jenže ouha. Plyněnka v Hammerfestu je mimo provoz. Na stojanu je přilepený papírek s lakonickým vzkazem: Omlouváme se, stanice je mimo provoz. Nejbližší stanice je ve městě Boden, ve Švédsku. 800 kilometrů odsud.
Tahle informace je nám platná jako mrtvému pršiplášť. Všichni to známe: Nejbližší pošta je na adrese XY. Nejbližší otevřená lékárna je tam a tam. Ale 800 kilometrů? Nejbližší benzínka je v Benátkách. Nikoliv nad Jizerou. Nepotěší.
Věděli jsme, že budeme muset hopskat po cca stokilometrových úsecích Norskem a Finskem až někde k městu Jyväskylä ve Finsku, minimálně 1000 kilometrů. Jak se ukázalo, museli jsme hopskat Norskem a Finskem od jedné benzínky ke druhé více než 2000 kilometrů. Potěší.
Už někde cestou na Nordkapp nám benzín došel. Doléváme z kanystru. Máme desetilitrový kanystr a do nádrže se nevešel. Ukázalo se, že papírově 11litrová nádrž má 9,6 litru. Ono není na škodu vyzkoušet si, jak se auto chová. Jaké to je jet na benzínku, naplnit nádrž po víčko a pořád ještě nedosáhnout zhasnutí hladového oka.
Nordkapp byl fajn, až na to, že tam byla mlha a nebylo nic nevidět. Takže vlastně nebyl fajn. Tenhle "nejsevernější bod Evropy" je ale tak trochu fejk. Nordkapp je totiž na ostrově. Dojedete tam autem, to jo, ale tunelem z pevniny. Prudce dolů, chvilku rovně, a pak zase prudce nahoru.
Chceme navštívit nejsevernější bod kontinentální Evropy, tedy nejsevernější místo, kam se dá dojet autem bez nutnosti podvádět, tj. jezdit trajektem nebo podmořským tunelem. A tím místem je maják Slettnes, devadesát kilometrů vzdušnou čarou, 440 kilometrů po silnici. Několikrát, z logických důvodů, stavíme na benzín. Plnou prosím!
Kousek před majákem Slettness, asi čtyři kilometry, je městečko Gamvík. Dojeli jsme tam jen tak tak, ale je tam benzínka, sice maličká, venkovská, ale teče. Co víc bychom na 71. rovnoběžce mohli chtít. A protože nechceme riskovat, dobíráme tam i cestou zpět na jih. Šli jsme na sever, tedy jeli, čtyři kilometry, a za dvě hodinky jedeme zpět na jih. Ujeli jsme osm kilometrů, ale další benzínka v nedohlednu. Bereme tedy po osmi kilometrech u stejné pumpy, u stejného pumpaře, necelý litr do zásoby. Tak malý odběr asi nečekal. Full, please.
No a teď už pohoda. Nejbližší plyněnka je odsud asi jen 1300 kilometrů. Benzínky jsou v rozestupech asi 50-80 kilometrů. Snažíme se předvídat, googlit, a brát jen na každé druhé. Ne vždy se to podaří, a musíme dolévat z kanystru. Je to řehole. Tak trochu předvídáme dobu elektrickou, kdy s levnějšími elektrickými auty bude potřeba "dotankovat" elektřinu každých 100-200 kilometrů. Jen s tím rozdílem, že nám nakapat 9,6litrovou nádrž trvá minutu, s placením tři. Umíme docela šikovně brát benzín až po víčko, i přesto, že musíme pistoli docela přemlouvat.
Hurá, jsme 250 kilometrů severně od Helsinek, u města Jyväskylä, a tam nastává největší luxus. Musíme tedy k čerpací stanici v nějakém statku zavolat telefonem obsluhu, ale po čtvrthodině odjíždíme s dobrým pocitem: můžeme jet dvě nebo i tři hodiny bez zastavení. Až do Estonska. Teď už bude vše jen zalité sluncem. Vracíme se přes Lotyško, Litvu a Polsko, a tam už je plyn k mání alespoň co 400 kilometrů. To už zvládneme. Byť pro normálního smrtelníka to ještě nebyla žádná výhra. A není to žádná výhra ani teď.
Na začátku jsem napsal, že tenhle článek nemá se současnou situací nic společného. Jednu poznámku si ale neodpustím - nechtěl bych teď vlastnit auto za zemní plyn. Zrovna před týdnem jsem jel kolem benzínky, kde ho prodávali za 90 Kč za kilo.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...
Trvalo to měsíc. Baltimore otevřel kanál pro lodě uvězněné po zřícení mostu
Měsíc po zřícení přístavního mostu proplula nově otevřeným plavebním kanálem v Baltimoru první loď....
Chcete peníze? Máme otázky! Jourová jménem Bruselu griluje Ficovu vládu
Nikdo si nepřeje, aby Slovensko přišlo o peníze z evropských fondů, řekla ve čtvrtek...
Ázerbájdžán v Karabachu zboural arménskou vesnici, na místě staví mešitu
Ázerbájdžán v jedné ze znovuzískaných vesnic v Náhorním Karabachu zbořil 200 let starý arménský...
Prodej, byt 2+kk Strážnice, novostavba s moderními technologiemi a nízkými měsíčními náklady
Grůska, Strážnice, okres Hodonín
3 315 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.