Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dům, kde se zatmívá rozum

Porážka úředního šimla byl jeden z úkolů pro Asterixe. Různé úřední budovy, kde pro všemožné formuláře a razítka běháme od přepážky k přepážce a z patra na patro, známe asi všichni. Na jednu takovou jsme narazili v Jordánsku.

Jordánsko má velmi omezený přístup k moři. A těch pár kilometrů pobřeží označilo jako speciální ekonomickou zónu. Aqaba Special Economic Zone, neboli ASEZA. To "A" na konci je "Authority", tedy organizace, která má zónu na starosti.

ASEZA je v podstatě takové Jordánsko s výhodami. Cílem je podpora podnikání a přitažení zahraničního kapitálu, pro nás turisty jsou důležité dvě věci: není tady problém sehnat alkohol, tedy spíš naopak je problém najít ulici, kde by nebyl alespoň jeden obchod na alkohol zaměřený, a hlavně, ASEZA má s ČR v podstatě bezvízový styk, narozdíl od zbytku Jordánska.

Jordánsko je trošku na palici co se týče víz, podíváme se ve zkratce na jejich politiku. Jsou v podstatě tři možnosti, jak můžete k vízu přijít (kromě nejspíš vyřízení předem na ambasádě):

1) Standardní varianta, přiletíte do Ammánu, zaplatíte 40 dinárů (asi 1300 Kč), dostanete vízum. Nejjednodušší, a nejdražší.

2) Pokud chcete po zemi cestovat, minimálně pokud chcete jet do Petry a strávíte v zemi předepsaný počet tří nocí, můžete si před příletem na internetu zařídit něco, co se jmenuje Jordan Pass. Ten sice stojí 70 dinárů, ale obsahuje vstupné do Petry (50 dinárů) a vízum (40 dinárů), takže v podstatě dobrá volba. Pokud tedy do Petry chcete a přiletíte do Ammánu. Jinak celkem k ničemu. Jordan Pass obsahuje i vstupy na další památky, ale tam je normální vstupné 1-5 dinárů, takže fajn bonus, ale bez Petry nemá Jorden Pass smysl. Mě se třeba Petra asi nikdy neomrzí, byl jsem tam třikrát a určitě ne naposledy.

3) ASEZA vízum. Vydává se v Akabě na letišti nebo na hraničních přechodech (s Izraelem a asi i Saúdskou Arábií), je zdarma, a jedinou podmínkou je, že musíte zemi opustit zase přes Aqabu, tedy pokud např. přiletíte na letiště v Akabě, měli byste se tudy i vrátit. Tedy můžete se svobodně pohybovat po celé zemi. Zónu odděluje spíše taková formální celní hranice, ale řeší se jenom jestli nevezete alkohol a tak podobně, nic zásadního. Tedy měli byste své putování po Jordánsku začít v Akabě a v Akabě i skončit.

Jenže my jsme Češi, chceme vydrbat se systémem a chceme mít všechno nejlevnější. Když píšu vydrbat, myslím využít všech zákonných možností. A když píšu ušetřit, znamená to, že přiletíme do Ammánu a odlétáme z Akaby, protože takhle ty letenky vyšly výrazně levněji.

Existuje totiž na internetu špatně dohledatelné pravidlo, že do země vlastně můžete vstoupit, kudy chcete, a na přechodu prohlásit, že jedete do Akaby, a že chcete ASEZA vízum. Na letišti v Ammánu tedy nic neplatíte a musíte opravdu do Akaby vyrazit, po zemi, nebo letecky, a nechat si tam do 48 hodin od vstupu do zěmě od Aqaba Special Economic Zone Authority nebo policie cosi potvrdit, aby vás ze země pustili ven. A vízum tak neplatíte. Pokud byste si to ono cosi nevyřídili, budete na odjezdu muset platit za vízum a pokutu za každý den, který jste vízum neměli. Toliko teorie, že by to někdo v reálu udělal jsme na Internetu nenašli a tedy ani přesný postup. Budeme improvizovat. Budeme průkopníci.

My jsme sice chtěli do Petry, ale Jordan Pass by nám v případě víza zdarma žádnou výhodu nepřinesl, a tak jsme tedy na ammánském letišti požádali o ASEZA víza, což nebyl problém, doptali jsme se, jestli máme skutečně jít v Akabě na policii, a oni že ano. Je sobota, poledne, máme tak do pondělního poledne čas to vyřídit. Tolik k vízovému pozadí, jdeme se podívat do domu, kde se zatmívá rozum.

Protože jsme do Akaby přijeli v sobotu večer, necháváme zajištění víz, potvrzení, nebo co to vlastně potřebujeme, na neděli odpoledne. Dopoledne máme nějaký program a tak přicházíme na místní policejní ředitelství (asi, v arabských zemích nikdy nevíte, co jsou ty oficiální baráky s vlajkou a portrétem prezidenta/krále zač) kolem čtvrté. Máme pět minut počkat. Po deseti minutách přichází někdo, aby nám sdělil, že úřední hodiny jsou od devíti do tří, a máme přijít zítra. Budova ředitelství ASEZA je daleko (asi 5 km od centra), tak nám policie přišla jako lepší varianta. Chyba.

V pondělí ráno před devátou stepujeme na Policii. 5 minut. Po půl hodině neustálého ujišťování že máme chvilku počkat, pět minut počkat nebo deset minut počkat, nás pouští do budovy. Nejdřív ale musíme na vrátnici odevzdat telefony. Neděláme to úplně rádi. Do první kanceláře, kde nám berou - stejně jako na letišti - otisky prstů, vyplňujeme nějaké formuláře, absolvujeme jakýsi neformální pohovor, dostáváme nějaký papír. A máme jít do jiné kanceláře na jiném patře. Tam zase vyplňujeme nějaké formuláře a dostáváme nějaký papír. S tím papírem máme jít - světe div se - do ASEZA, a pak se vrátit sem.

Nemáme čas, je skoro 10 a na 11 máme něco domluvené, a tak sedáme na první lepší taxík a za 2 dináry jedeme přes půl města do další budovy. Máme štěstí, že máme očkování a nějaký doklad o něm, jinak bychom do budovy nemohli. Do země ano, do budovy ne. To by byl trochu problém.

Na ústředí ASEZA jde všechno hladce. Tuší, na rozdíl od policie, co tady děláme, dávají nám do pasu papírek s razítkem. Nevíme, k čemu slouží. Doufáme, že je to to "ono", ta věc, která nám zařídí bezplatné opuštění země. Ptáme se, jak je to s tou policií. "Jakou policií?", ptá se úředník. No šli jsme si to vyřídit na policii, do jedné kanceláře, otisky, papír, do druhé kanceláře, druhý papír, pak jsme šli sem a máme se vrátit. "Proč?", nechápe úředník v ASEZA a my taky ne. Tak nic. Končíme. Máme papírek, který bychom měli potřebovat při opuštění země. A to celé nám trvalo jenom dvě hodiny.

Bereme taxík zpět do centra za tři dináry. Hurá, ušetřili jsme. Tedy... trochu. Dva Jordan Passy by nás přišly na 140 dinárů, návštěva Petry pro dva a taxík do ASEZA stály 105 dinárů. Za dvě hodiny "práce" jsme tedy ušetřili asi 550 Kč na osobu. Vlastně nás to bavilo, každá zkušenost srážky s úředním šimlem je poučná a není na škodu vyzkoušet si ji v relativně přátelském prostředí.

A co myslíte, chtěl na letišti ten papírek někdo vidět? Nevíme, měli jsme ho v pase, ale zároveň jsme měli pocit, že na něho nikdy nikdo nekouknul. Ale samozřejmě nevíme, třeba to měli nějak "v systému". Jestli teda nějaký systém mají. Raději to bez papírku nezkoušejte. 

Kdybych to měl udělat někdy příště, jako že se kvůli skvělému potápění do Jordánska někdy znovu rozhodně vydám, udělal bych to zase. Samozřejmě bych rovnou přeskočil policejní budovu. Pokud ale máte naplánovanou pohodovou rodinou dovolenou, asi zvolte jinou alternativu. Třeba si to nekomplikujte a přileťte do Akaby rovnou. Lákavé je třeba přiletět i do sousedního Eilatu. Jenže pak na vás čeká další nesmyslný úřednický aparát: Izrael. A další nesmyslné poplatky: Izrael totiž vybírá poplatek za opuštění země po zemi, a sousední země tak zavedly "protiopatření" a vybírají ho taky.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 19.5.2022 8:39 | karma článku: 15,49 | přečteno: 677x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 15,76 | Přečteno: 452x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,60 | Přečteno: 535x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 314x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,03 | Přečteno: 3429x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,59 | Přečteno: 214x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (1/2)

Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.

24.1.2024 v 8:02 | Karma: 14,80 | Přečteno: 265x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce

El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.

9.1.2024 v 8:09 | Karma: 16,78 | Přečteno: 426x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování

Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.

14.12.2023 v 10:21 | Karma: 16,55 | Přečteno: 438x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta

Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.

30.11.2023 v 8:04 | Karma: 15,08 | Přečteno: 440x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 2. díl - Ceny

Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.

15.11.2023 v 8:51 | Karma: 21,24 | Přečteno: 605x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu

Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.

31.10.2023 v 8:12 | Karma: 22,05 | Přečteno: 887x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

5 km egyptského pobřeží - Česká ulice

Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.

21.9.2023 v 8:27 | Karma: 19,59 | Přečteno: 1202x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Nejlepší nejhorší země - Írán

Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.

6.9.2023 v 8:20 | Karma: 17,02 | Přečteno: 590x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Faeřané - národ tunelářů

Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.

22.8.2023 v 12:10 | Karma: 13,78 | Přečteno: 368x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda

Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.

3.8.2023 v 8:32 | Karma: 12,82 | Přečteno: 394x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Fotoreport - Faerské ostrovy

Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.

17.7.2023 v 9:18 | Karma: 22,33 | Přečteno: 464x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Můj první let vrtulníkem

Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.

28.6.2023 v 10:38 | Karma: 16,16 | Přečteno: 478x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.

V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?

13.6.2023 v 8:22 | Karma: 15,16 | Přečteno: 395x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 12: Orkneje

Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.

25.5.2023 v 9:20 | Karma: 18,93 | Přečteno: 476x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa

V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.

10.5.2023 v 8:40 | Karma: 18,10 | Přečteno: 476x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 245
  • Celková karma 16,98
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky