Neznámá místa 3 - Nejkrásnější poušť světa

19. 01. 2022 13:29:00
Jordánský řidič mi položil zajímavou otázku: "Byls v Maroku, Egyptě, Sýrii, Africe, v Emirátech i jinde. Kde je podle tebe nejhezčí poušť?" Takovou otázku jsem opravdu nečekal a musel jsem se nad ní pořádně zamyslet.

Uvědomil jsem si totiž, že jsem, snad kromě pouště Gobi, viděl většinu slavných a známých pouští, které nám utkvěly v hlavách na hodinách zeměpisu.

Jihoamerická Atacama je obrovská, zajímavá svou vysokou nadmořskou výškou a podivnou faunou i flórou, ale není příliš fotogenická. Sahara je nelítostná a drsná od Atlantiku ke břehům rudého moře. Oba extrémy jsou evropskými turisty poměrně probádané, projet si Maroko, Západní Saharu nebo Mauretánii není žádný velký problém, ale hezkou poušť z kalendářů tady zrovna nenajdeme. Až na výjimky v okolí marocké Merzougy, kde jsou krásné duny.

Duny, to je to, co pro nás Evropany znamená poušť. Jenže takové duny z fotografií a filmů jsou opravdu málokde. V Maroku na tom jednom, možná dvou místech. V Egyptě prakticky vůbec. Ne že by egyptská část Sahary byla neobjevená, zná ji každý, kdo někdy navštívil libovolný Egyptský přímořský resort. Ale příliš hezká taky není. Velký rozdíl nebyl ani při pohledu na Saharu "zespodu", z Jihu, v Mali. O něco lepší je to na Arabském poloostrově, zejména část zvaná "Rub al-Chálí" na pomezí Emirátů, Ománu, Jemenu a Saúdské Arábie je krásná svými nekonečný dunami.

Krásné duny jsou i v poušti Namib v (jak jinak) Namibii, ze školních atlasů známá sousední poušť Kalahari je ale zajímavá spíše zvířaty než krajinou jako takovou - ikdyž i tam se jistě najdou hezká místa, projel jsem po jejích okrajích stovky a stovky kilometrů a oko se příliš nekochalo. Podobně jsou na tom pouště na pomezí Sýrie, Jordánska a Iráku, kam jsem měl taky možnost se podívat.

Za mě musí mít krásná poušť něco více než písek a jeho nekonečné přesypy. Musí mít skály, skalní útvary, musí být víc než jen nekonečná placka, musí být schovaná mezi kopci a horami. Kopce a hory jsou to, co dodává fotce rozměr. Podívejte se na tu následující: kdyby tam ty skály nebyly, byli by to jen velbloudi na písku. Ty skály přidávají perspektivu a dělají z písku poušť.

Pomyslný žebříček tří nejkrásnějších pouští, které jsem měl možnost vidět, více si projet a užít, některé opakovaně, jsem si utřídil až doma. Po návratu z Jordánska. Na třetí příčku bych umístil poušť, která vlastně ani nemá jméno. Místní jí říkají Altiplano, ale vlastně je to severovýchodní část Atacamy. Náhorní planina v Bolívii ohraničená ze severu slavným salarem Uyuni, na jihu rezervací Fauna Andina Eduardo Avaroa a hranicí s Chile. Toto místo je krásné díky svým jezerům s často jedovatou vodou prapodivných barev, plameňákům, termálním pramenům, skalním útvarům a nekonečným výhledům do krajiny.

Výhledy daleko do krajiny, umožněné zvlněným terénem. To bude ono, to pro mě odděluje hezkou poušť od pouště řekněme méně hezké. V Egyptě nebo Maroku málokdy vidíte z nějakého návrší desítky kilometrů krajiny jako z jiné planety. V Bolívii se takový pohled naskýtá ráno a končí večer.

Na první příčku (druhou si záměrně nechávám nakonec) bych umístil soustavu pouští na jihozápadě Spojených Států. Přibližně v trojúhelníku tvořeném městy Salt Lake City, Las Vegas a Albuquerque, tedy na pomezí Nevady, Arizony, Nového Mexika a zejména pak jižní polovina Utahu. Při debatě s jordánským řidičem jsem na tohle místo úplně zapomněl, přestože jsem tam byl dvakrát a strávil tam dohromady dva týdny. To tady jsem si poprvé uvědomil, že poušť může být krásná. Místní pouště obsahují největší koncentraci národních parků z celých USA: od Grand Canyonu přes Zion a Bryce po slavný park Arches.

Právě park Arches mě přiměl napsat tenhle článek a zařadit jej do své série "Neznámá místa". Tím neznámým místem je totiž Wadi Rum, krásná poušť východně od města Aqaba v jižním Jordánsku, při hranicích se Saúdskou Arábií. Není to až tak neznámé místo. V Evropě je velmi populární destinací nedaleká Petra, kterou jsem sám navštívil dvakrát a označil za největší z divů světa. Návštěva Wadi Rum je často v "balíčku" zájezdů do Petry, volitelnou zastávkou za příplatek. Je tak trochu mimo hlavní cestu, a není úplně snadné ho navštívit (o tom bude některý příští článek).

Wadi Rum bych dal na druhou příčku svého Top 3 krásných, fotogenických světových pouští. Je prostě jiná, úplně jiná než pouště v okolních státech. Polovina Sýrie je poušť. Polovina Izraele je poušť - až si říkáte, proč zrovna sem se vyplatilo trmácet 40 let. Ale jsou to pouště nehezké samy o sobě, zajímavé obvykle lidským konáním, stavbami, pevnostmi a městy. Wadi Rum nic takového nepotřebuje. Je to syrová poušť bez asfaltových cest, bez drátů vysokého napětí hyzdících fotky. Sem tam tu najdete kemp nebo stan s občerstvením, ale pokud chcete fotit, je to nádhera.

Nebo točit. Největší hvězdu z Wadi Rum udělal film Marťan, ale natáčely se tu od šedesátých let, kdy místo proslavil film Lawrence z Arábie, spousty filmů, mimo jiné Hvězdné Války. Když potřebujete točit v prostředí Měsíce nebo Marsu co by kamenem dohodil od Evropy, nemůžete šlápnout vedle.

Poušť je to mezi cestovali poměrně známá, je poměrně blízko, znám hodně lidí, co tam byli. Na seznam "Neznámých míst" jsem ji umístil z jiného důvodu: Nezná ji ani jordánská vláda. Je to neuvěřitelná ostuda, ale je to prostě tak. Na letišti v Aqabě, a nedivil bych se, kdyby tomu tak bylo i v hlavním městě Ammánu, jsou reklamy na turistiku v zemi. Zajímavá biblická místa, kostely, samozřejmě Petra a Rudé moře. A pak něco, co zřejmě má být Wadi Rum. Bohužel se mistr tesař utnul a použil fotografii z Utahu. Na jeho obranu: krajina vypadá podobně, ale skalní oblouk v Utahu je tak slavný! Je například na utažských SPZkách. Opravdu není možné tvrdit, že tohle místo je opravdu v Jordánsku.

Jordánsko je krásná země s tolika přírodními i kulturními památkami, že mi nedává smysl, že tam jezdí tak málo lidí. Přijde mi to škoda. Hlavně že v Dubaji je hlava na hlavě, pěšky se po městě pohybovat je za trest a žádné památky tam nejsou. Tak nevím. Lidi mají divné preference. Někteří jezdí nakupovat přes půl světa. A jiní zase mají rádi pouště.

Pozn. autora: Aby nedošlo k nedorozumění, všechny fotografie v tomto článku jsou z pouště Wadi Rum.

Autor: Aleš Gill | středa 19.1.2022 13:29 | karma článku: 18.05 | přečteno: 451x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 490 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...