Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Hra na oliheň - ztraceno v překladu

Překládat korejštinu je těžká věc. Korejština prostě funguje o dost jinak než evropské jazyky a ani dabing, ani titulky, nikdy nemůžou být dokonalé. Viděl jsem desítky korejských seriálů, vím o čem mluvím. Povíme si proč.

Když se podíváte do hlubin mého blogu, najde tam články o tom, proč jsem se začal učit korejsky, o tom, jak je to složité, něco o korejském písmu, a hlavně sérii článků o KLDR, což je, s trochou nadsázky, moje srdeční záležitost. 

Po dobu studia korejštiny jsem měl pocit, částečně oprávněný, že mi pomůže koukat na cokoliv v korejštině. A protože Jižní Korea produkuje v podstatě jenom dva žánry: filmy o zombících a popelkoidní seriály typu "kluk z bohaté rodiny se zamiluje do chudé dívky", viděl jsem hodně filmů o zombících a ještě víc seriálů o manažerce a kuchaři, řediteli a sekretářce, dědici impéria a uklízečce... pořád dokola. Případně jsou ještě historické verze: zombíci útočí na palisády nebo je král taky zombík, případně druhá verze: následník trůnu se zamiluje do komorné.

Všechno to dohromady mělo jedno společné: hrozné titulky. Ať už je překládali v dřevních dobách amatéři nebo dnes (snad) profíci streamovacích platforem (viki, netflix...), pořád nedosahovaly kvalit překladů z evropských jazyků. A platí to i pro fenomén posledních týdnů, veleúspěšný jihokorejský seriál Hra na oliheň (Squid Game), který se výše uvedeným tématům vymyká. Čím víc jsem zabředával do tajů korejštiny, tím víc jsem chápal, proč ty překlady nefungují. Korejština je totiž nepřeložitelná. Jednak v ní existují slova a jevy pro korejské věci, které my evropani/američani neznáme (např. názvy her: zkuste jedním slovem vysvětlit cizinci, co jsou hry "Mariáš" nebo "Člobrdo"). Pak ale i celý jazyk funguje jinak.

Korejština má všechno, jenom ne - z našeho pohledu - logický pořádek slov ve větě. Sloveso je na konci, a ke slovesu a podstatným jménům se připojují často dlouhé řady přípon, které vyjadřují úplně všechno - čas, otázku, náladu, sociální postavení mluvčího, sociální postavení poslouchajícího, sociální postavení toho, o kom se hovoří, směr, způsob (oznamovací, rozkazovací), způsob, jakým je činnost prováděna, a mnoho, mnoho dalšího. Ani slova jako "a" nebo "před" nejsou v korejštině nic jiného než připony. V přesně daném pořadí. 

Taková věta se pak dá přeložit doslovně a velmi přesně, bude ale nezřídkakdy v češtině/angličtině mnohem delší, protože budete potřebovat mnohem více slov. To pak v dabingu způsobuje, že postava ještě mluví (otevírá ústa), ale dabérovi už došel text. Nebo opačně, dabér mluví, když už postava mlčí. Nebo se musí text krátit, či si dabér musí pohnout.

Zmínil jsem, že se do "skloňování" sloves - záměrně tomu nechci říkat časování - promítá sociální postavení. Jasně, tykání, vykání, co je to za problém. Pokud jste někdy narazili na japonštinu, tušíte. Pro ty ostatní: naše tykání a vykání je na stupnici od 1 do 10 úroveň 2. Korejština je úroveň 8. Japonština 10. Alespoň mi to tak přijde. Musíte řešit, jak je formální situace. Kdo jste ve vztahu k tomu, na koho mluvíte. Kdo je on ve vztahu k vám. A pokud se bavíte o někom třetím, i to hraje roli. Nejenom v různých příponách a koncovkách, ale i ve slovese samotném. Jiná slova (podstatná jména i slovesa) volíte, když mluvíte s babičkou doma, jiná když promlouváte k davu, jiná při výslechu na policii. A nejsou to nějaká podružná slova. Jinak se řekne "být", jinak "jíst", jinak "spát"; i slova jako "člověk", "dům" nebo "jídlo" mají svou zdvořilejší variantu (úplně jiné slovo).

Další problém, který při překladu činí problémy je, že korejština nemá ráda zájmena. Což o to, oproti ruštině nebo němčině je nemá ráda vlastně ani čeština. V korejštině ale jdeme o úroveň dál. V češtině zájmena vynecháváme, protože jsou poznat podle tvaru slovesa. Přijdeš? Přijde? Víme, jaké zájmeno tam je, aniž bychom to museli napsat.

Já, to je ještě v pořádku. Jsou dvě slova pro "já" v závislosti na tom, s kým mluvíte. Řekněme "normální já" a "ponížené já" (abyste dali najevo, že hovoříte s výše postaveným člověkem). Větší problém je zájmeno "ty". Slovník vám sice řekne, že korejsky "ty" je "no" nebo "tangšin". (Omlouvám se všem případným koreanistům za použití neortodoxního přepisu do latinky, ale je to tak lepší pro českého čtenáře. Český čtenáři, čti tak jako by to bylo české slovo).

Jenže. "No" můžete použít pouze pokud jste v neformální situaci se známým člověkem (spolužákem, kolegou) na stejné úrovni. "Tangšin" můžete použít pouze v případě, že hovoříte se svým životním partnerem, nebo chcete s někým vyvolat hádku (to v seriálu Hra na oliheň, případně v jiném jihokorejském seriálu, určitě uslyšíte, když si budete dávat pozor). V ostatních případech se musíme použití tohoto zájmena vyhnout - řekneme si jak.

Hodně podobné je to se zájmeny "on" a "ona". Slovník vám sice řekne, že "k" nebo "knjo", ale v reálu se to nepoužívá. Znamená to spíš "ten" nebo "ta", a používá se snad jen ve spojení "k saram" (ten člověk), ve smyslu jak on, tak ona. Když už nevíme, jak si pomoci. Když se třeba ptáme, "kdo je ten člověk na baru", a nic o něm nevíme.

Jinak musíme člověka, a to ve druhé, i ve třetí osobě, oslovit jménem, funkcí v rodině, funkcí ve společnosti, nebo titulem. Něco jako "Synu...", "Mami...", "Pane učiteli", "Pane doktore". Cokoli vás napadne. Na Severu přichází do hry soudruh. Paradoxně je pro mě jako pro zahraničního turistu neznalého místních poměrů mnohem jednodušší se na něco zeptat v KLDR než v Jižní Koreji. Prostě kohokoliv oslovíte "soudruhu..." a je vymalováno. Na jihu musíte o daném člověku něco vědět. Jediná výjimka, která mě napadla, je oslovení "čogijó". To je něco jako "hej vy tam", což se jeví jako naprosté faux pas, ale je to společensky přijatelné např. v restauraci (na číšníka) nebo pokud potřebujete zakčičet na člověka na ulici, kterému vypadla z kapsy peněženka.

Zachází to do extrému, ale naprosto běžně se používá "Dcero moje", "Kimova dcero", "Bratr paní Jo-Džong", "matko (dívky) Ha-Džun". Korejština má neuvěřitelnou sbírku slov pro členy rodiny. Záleží na tom, jestli je bratr/sestra starší nebo mladší - používá se pak jiné slovo. Záleží, jestli je bratranec/strýc z matčiny nebo otcovy strany. Máme hromadu slov pro různé tety a strýce. V čínštině (lehká odbočka) máme i jiná slova pro prarodiče v závislosti na tom, jestli jsou z otcovy nebo matčiny strany. Dokonce máme i jiná slova v jižních dialektech a jiná v severních.

U bratrů a sester záleží i na tom, zda je mluvčí muž nebo žena. Starší bratr muže je "hjung", starší bratr ženy je "oppa". Slovo "hjung" ale muží používají i ve smyslu "kámoš" pro jiné muže ve věku svých sourozenců. Naopak slovo "oppa" ženy používají i pro přítele (boyfrienda), případně potenciálního kandidáta na tuto roli. Někdy ale i jen kamaráda. Stejně tak muži používají slovo "nuna" (starší sestra) i pro jiné ženy podobného věku. Ženy zase používají slovo "onni" (starší sestra). Časté je i oslovení "sonbe" nebo formálnější "sonbenim" pro studenta vyššího ročníku nebo služebně staršího kolegu.

Protože v západních jazycích neexistují ekvivalenty pro tato a další slova, uchylují se překladatelé k tomu, že např. slovo "hjung" nahradí jménem "Han-kjol". To pak často způsobuje, že v původní zvukové stopě neslyšíte ani vlastní jména. Ona tam totiž vůbec nejsou, přestože je vidíte v titulcích.

Časté jsou i různé tituly, které lze buď používat samostatně, např. sonsengnim, což je v podstatě "učitel", ale neurazíte tím ani doktora nebo předsedu šachového kroužku, nebo se jménem, např. Kim Dži-Hung sadžangnim, ředitel Kim Dži-Hung (resp. v pátém pádě "pane řediteli Kim Dži-Hungu"). Těchto oslovení existují desítky pro různé pozice ve firemní nebo šlechtické hierarchii. Ne každá funkce se ale dá použít jako oslovení. Krásný příklad z češtiny: doktor a lékař jsou v podstatě synonyma. Ale už jste někdy pána v bílém plášti oslovovali "pane lékaři"?

Koreština překladatelům neusnadňuje život ani čísly. Mají dvě číselné řady. Jiná slova se používají pro věk, jiná pro patra v domě. Jiná pro hodiny a jiná pro minuty. Jiná pro částky. Tam na víc do hry vstupuje "jiná matematika". Základní "měrnou jednotkou" pro větší čísla u nás je tisíc, a pak milión. Barák stojí dva milióny, výplata je čtyřicet tisíc. V korejštině je základ "man" - deset tisíc, a "ok" - sto miliónů. Všechno se pak počítá na many a oky. Televize třeba stojí 30 manů wonů (300 000 wonů), rodinný domek v lepší čtvrti Soulu stojí třeba 20 oků wonů (2 000 000 000 wonů). Hodně zejména amatérských překladatelů v tom dělá chyby, hlavně tedy ve fanouškovských titulcích na internetu.

Možná si řeknete, tak co, tak místo "čtyři many dva tisíce" řeknu "čtyřicet dva tisíc" a každý to pochopí. Kdyby vám ale někdo řekl že máte zaplatit čtyřicet dvě stovky, taky vám to bude připadat zvláštní. 

Celý špatně přeložitelný mumraj působí překladatelům vrásky ve tváři. Musí to nějak obcházet, protože pokud se snaží překládat vše doslova, působí to komicky: nejsou neobvyklé věty jako "Toto je jeho senior" nebo pro znalé publikum "Večer dorazí můj oppa". Tohle si může dovolit komunita koreanofilů na svých fórech, ale už sotva mainstreamový Netflix. 

A tak musí překladatelé zapojit šedou kůru mozkovou, zjišťují, jak se jednotlivé postavy vlastně jmenují (schválně: viděli jste Hru na oliheň? Zkuste si vybavit jména libovolných dvou postav.). Překladatelé musí být vynalézaví. A přestože novináři často nejsou, buďme k nim my, jako konzumenti obsahu, shovívaví. Nemají to prostě jednoduché.

 

PS: Několik základních triků, jak pochytit úrovně zdvořilosti v mluveném slově, např. v seriálu:

Máme řekněme třicetiletého muže. Říkejme mu Kim Sang-Hun.

Máma ho osloví "Sang-Hun-a" (-a je - koreanisti mě asi zabijou - něco jako neformální koncovka jmen v 5. pádě).

Kolega v práci ho osloví "Kim Sang-Hun-ši" (-ši je formální koncovka kmen v 5. pádě)

Přítelkyně ho osloví "Sang-Hun-oppa" nebo jenom Oppa.

Mladší sestra ho osloví stejně "Oppa".

Starší sestra nebo bratr nejspíš jménem "Sang-Hun-a".

Mladší bratr mu bude říkat "Hjung".

Podřízený v práci např. "Kim Kwadžangnim" - vedoucí oddělení

Vlasová stylistka jeho mámy (říkejme jí I Do-Yun) ho klidně osloví I-Do-Yun-Adra (synu I Do Yun).

Číšník ho bude oslovovat "Sonnim" (zákazník).

A tak dále. V českých titulcích se ale skoro ve všech případech objeví "Mohl bys(te)..." nebo ty/Vy.

Co se celých vět týče, stačí si dávat pozor na koncovky. Pokud se často objevují koncovky "-ja", "-a", "-o", "-he", jedná se o nejnižší úroveň zdvořilosti. Můžete tak promlouvat k dítěti, na psa, hovořit se sourozenci, spolužáky, po domluvě s kolegy v práci na stejné nebo nižší úrovni hierarchie firmy. Díky: "Kumawo" (w jako v angličtině).

Nejčastější (v Jižní Koreji) úroveň (říkejme ji střední, sázka na jistotu kterou není moc co pokazit) má koncovku -"jo". Prakticky každá věta končí na "-jo". Děkuji: "Kumawojo".

Nejvyšší (běžně používaná) úroveň (nejčastější v KLDR) má koncovky "-mnida", "-mnika" Děkuji vám: "Kumapsmnida". Tahle úroveň se (na severu i na jihu) používá ve zprávách v televizi, při mluvení k davu atp. Třeba proto, že nikdy nevíte, zda posluchačem není i prezident. Nebo nejvyšší vůdce.

A v této nejvyšší úrovni je i oblíbená říkanka z první "Hry na oliheň": mugunghwa kotči piotsmnida (doslovně přeloženo "Ibišek syrský rozkvetl", nicméně v češtině se používá říkanka "cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum").

Autor: Aleš Gill | středa 10.11.2021 9:06 | karma článku: 25,52 | přečteno: 1117x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 17,00 | Přečteno: 484x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,62 | Přečteno: 545x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 320x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3433x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,60 | Přečteno: 217x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Hromadná nehoda u letiště zastavila Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše

29. dubna 2024  16:33,  aktualizováno  20:36

Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v pondělí na 27. kilometru Pražského...

Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů

29. dubna 2024

Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....

Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times

29. dubna 2024  19:39

Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...

Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili

29. dubna 2024  19:34

Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 17,69
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky