Už jste se někdy sprchovali v Tequile?

22. 09. 2021 9:02:11
Co si asi představí takový Američan nebo Japonec pod nápisem "Pilsner" na sklenici piva? Tuší, že je to typ piva s názvem odvozeným od města kdesi uprostřed Evropy? Ale můžeme se na ně zlobit? Víme my, odkud pochází Tequila?

Tequila je asi dvacetitisícové město ve státě Jalisco, cca 500 km západně od Mexico City. Troufnu si tvrdit, že 90% nás Čechů a Slováků o ní nikdy neslyšelo. Ani já jsem o ní neslyšel do doby, než jsem začal tuhle cestu plánovat. Když už se ale vydáváme do středního Mexika, není důvod se tam nepodívat.

Po dobu našeho pobytu jsme narazili jen na velmi málo míst, které by se daly označit za mexický "Český Krumlov". Mám na mysli malá města, která jsou velmi, velmi turistická, zaměřená na turisty co se obchodů, hotelů a restaurací týče. Tequila je jedno z nich. Dost možná její věhlas nepřekročil Atlantský oceán, ale překročil hranice mexicko-americké hranice. Každopádně v těchto těžkých časech jsou tady jenom dva druhy turistů: Mexičani, a Mexičani z USA. Třeba druhá, třetí generace, hloučky, které vypadají, jako místní, jen jsou jinak oblečení a baví se spolu anglicky, a s místníma španělsky. A těch turistů jsou tady mraky.

A pak jsme tady my. Trojice Čechů, kteří sem nepatří a nezapadají sem. Trojice Čechů se zájmem o tequilu. Tequilu s malým t. V podstatě to jediné, co nás tady zajímá, je návštěva nejstarší fabriky, likérky José Cuervo, která jméno města rozšířila po celém Mexiku, za jeho (zejména) severní hranice a pak do celého světa. Byť v názvu nápoje, který si už dnes téměř nikdo nespojí se jménem tohoto zapadákova někde u Guadalajary, druhého největšího mexického města (říkáme mu Brno). Stejně jako málokterý Američan s plechovkou Bud Light v ruce přemítá nad krásami českobudějovického náměstí.

Trvá půl hodiny, než se nám podaří zaparkovat. Uličky starého města jsou nacpané k prasknutí lidmi se stejným problémem - není kde parkovat. Do toho davy místních, těžko říct v jakém stádiu tequilosti. Když ale zaparkujeme a přicházíme do pokladny v továrně, lidí už není tolik. Španělsky (angličtina v Mexiku obvykle moc nefunguje) se ptám na lístky. Nejbližší prohlídka je v pět. No nazdar, jsou teprve dvě. Hm... to nepotěší. A je ta prohlídka v angličtině? Není. V angličtině je prohlídka ve tři. Ideál. Bereme prohlídku ve tři.

V pauze do prohlídky zajišťujeme hotel na dnešní noc a vracíme se do továrny. Na prohlídku je nás tady odhadem tak padesát. V malém kině nám pouští film o historii Tequily-města i Tequily-nápoje. Je ve španělštině, ale s anglickými titulky. To je fajn, dokud se přede mě neposadí nějaký turista se sombrérem na hlavě. Vidím kulové. Naštěstí si ho brzy sundal. Film fajn, přichází rozdělení skupiny. To se povedlo, naše anglofonní je menší než hispanofonní, čítá nějakých 15-17 členů. Většinou právě Američani mexického původu. A tedy tři Češi. Náš průvodce, budeme mu říkat třeba Ramón, mluví perfektně anglicky. Tohle se fakt povedlo.

Ramón má prohlídku fakt vychytanou. Je místní. Ne místní jakože Mexičan, nebo jakože je z Jalisca. Je z Tequily. Narodil se tady, a žije tady celý život. Dalo by se říci, že je odkojený tequilou. Zná proces její výroby ne nazpaměť, zná ho od píky rukama. Od prací na poli po lahvování a distribuci. Navíc dokáže prohlídku prokládat vtipnýma historkama, zjišťuje si, kdo odkud je, špičkujeme se alkoholovými vtípky a celá prohlídka probíhá v neuvěřitelně uvolněné atmosféře.

Procházíme různé provozy a sklady, a hlavně klademe spoustu otázek a dostáváme spoustu fundovaných odpovědí. Hlavní informace, kterou by si každý návštěvník měl odnést je, že se tento alkohol nevyrábí z listů rostliny (Agáve modrá), ale z jejího "jádra", kterému se tady neodborně říká "piňa" neboli ananas. S ananasem má ale pramálo společného (byť na první pohled vypadá podobně). Ochutnáváme nehotový produkt v několika stádiích. Začínáme tedy až na prvním stádiu, kdy je tekutina zbavena methanolu. To dá rozum.

Tahle "stará" továrna je stále funkční, byť nevyrábí velké procento celkové produkce José Cuervo. Hned vedle je nová továrna, a někde za městem je další. Ty vyrábějí řekněme masové produkty. Tady se vyrábí špička ledovce - to nejlepší a nejdražší.

Přichází konec prohlídky. Tedy jak pro koho. My jsme si připlatili "vyšší balíček" s ochutnávkou. Dá se připlatit ještě vyšší s prohlídkou plantáží, ale ty už jsme viděli z auta. Jsou tady všude. A jak se ukázalo, vyšší balíček jsme si připlatili právě jen my tři. Fajnšmekři. Další hodinové povídání o tequile, o tom, jak ji správně pít, správně ochutnávat, správně očichat... no je to stejná alchymie jako ve sklípku někde v Čejkovicích. Jen tady není úplně zapovězené sousloví "míchat s colou". Ramón je poměrně tolerantní člověk, a okřídlené "dá se Pražákovi" tady ještě taky neznají.

Máme před sebou čtyři typické produkty. Blanco (bílá), je čistá tequila po destilaci. V podstatě to, čemu se u nás říká "stříbrná". Má svéráznou chuť, která ne každému vyhovuje, a právě s tou neměl Ramón problém do míchaných nápojů. Proč by tady míchali vodku s džusem nebo rum s colou, když jim tady teče (s trochou nadsázky) tequila z vodovodu.

Druhý, u nás poměrně běžný produkt, je Reposado. Asi bychom ji v našich podmínkách označili za "zlatou", ale není to úplně přesné. Levné zlaté "supermarketové" tequily vznikají obarvením čiré tequily karamelem. A to není úplně totéž. Černé pivo taky nevytvoříte tak, že do ležáku nalijete colu. Reposado vzniká z bílé tequily zráním kolem půl roku až roku v sudech. Stejně jako brandy nebo whisky. Různé fabriky používají různé sudy, různou dobu zrání, a tady se tequila nejvíc liší.

Pokud tequilu v sudu necháme ještě déle, několik let, získáme Añejo. Nápoj je tmavší, více než tequilu je z něj cítit původní sud, často předtím používaný ke skladování vína. Chuťově se už velmi blíží starým rumům a whisky, což je právě cíl - konkurovat z Mexika nejvyšším řadám produktům z Tennessee, Kentucky a Kuby.

Třešničkou na dortu je Reserva de la Familia. Tu už jsme dostali jenom my, Ramón vysvětluje, že je jenom pro hosty. Prodává se v limitovaných edicích (několik desítek tisíc lahví ročně do celého světa) a jen málo lahví skončí na evropských trzích. Tady prohlídka končí. Bavíme se s Ramónem ještě o všem možném, o naší prohlídce ve fabrice v Tullamore v Irsku, o pivu a dalších jistě zajímavých tématech. Ne že bychom si při všech těch panácích všechna pamatovali. Asi bude lepší dát si nějaký gáblík (pizza je dobrý neutralizátor tequily) a jít si dát sprchu (už jste se někdy sprchovali v Tequile?) a pomalu lehnout.

Co mě překvapilo je, že se nijak nesnažili prodat. Jasně, ve fabrice je obchůdek, jasně, vychválili svůj produkt, ale ne stylem, že ostatní to dělají špatně a jedině naše tequila je ta správná. Nikde nebyl žádný zákaz focení, fabrika dobře ví, že facebooky a instagramy jsou nejlepší reklama - pro prohlídku, i pro nápoj. A ten se prodává sám - pořád je třeba zvětšovat plochy osázené modrým agáve.

Tequila-nápoj má poměrně zásadní výhodu - je-li kvalitní: není po ní druhý den ráno blbě. Máme to vyzkoušeno už z minula, pokud se opravdu nedostanete na stupnici navátosti na úroveň carský důstojník, ráno nevíte, co se dělo včera večer. Tedy ne že byste měli okno, ale máte čistou hlavu. Pokud ovšem nepijete nějakou srágoru s mexickým kloboukem, lasem a kaktusy na vinětě, kde není o takových drobnostech, které dělají tequilu tequilou, ani slovo: 100% blue agave, Made in Jalisco (nebo několik okolních států - např. Michoacán nebo Guanajuato). Nebo alespoň Made in Mexico. Často tam chybí i slovo "Tequila". Dali byste si "Chmelený nápoj"? Nebo "Alkoholické hrozny"? Nebo "Agávovici"?

Právě k pití různých "srágor" byly vynalezeny různé metody potlačení srágorovité chuti rádoby "tequily": podchlazení, sůl a citrón, skořice a pomeranč, které stále v hlavách mnohých dělají tequilu tequilou. Jestli je někomu po tequile druhý den blbě, tak to buď přehnal, což se stane (ruku na srdce), nebo pil nějakou samohonku právě s různým kořením a ovocem, které tam nemá co dělat.

Tequilu jsme objevili, ale co dál? Je někde na Kubě městečko Rum, v Rusku vesnice Vodka nebo na Spiši Borovička?

Autor: Aleš Gill | středa 22.9.2021 9:02 | karma článku: 16.80 | přečteno: 383x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 474 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 280 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.26 | Přečteno: 442 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 474 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...