Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dopravní nehoda v Tanzánii

Dopravní nehody se stávají. Co ale příliš nechceme a doufáme, že se to nikdy nestane, je dopravní nehoda v zahraničí. Protože v ČR auto nepotřebuji, nezbývá mi, než bourat na cestách. Jednou za deset let. Tentokrát v Tanzánii.

Je to již nějaký ten pátek, co se mi v roce 2010 podařila malá, lehká, taková ťukancová a zbytečná, nehoda v Sýrii. A je to už drahně let, co jsem o ní napsal článek s ironickým názvem Jak jsme se v Sýrii srazili s velbloudem. Po deseti letech a pár měsících na mě kolo štěstěny udeřilo znovu, tentokrát v Tanzánii. Mám já to štěstí...

Nebylo to nic velkého. Prostě jsem nacouval do zdi. Teda spíš takové zídky. První den v Tanzánii jsme si půjčili auto, zařídili pár věcí a odpoledne nám zbylo na návštěvu Národního Parku Arusha. Je malý, na půl dne tak akorát. Na úplně poslední zastávce před odjezdem, u odbočky k jakýmsi vodopádům, jsem při couvání šikovně přibral betonovou ceduli. Nebyla potvora vidět ani v jednom zrcátku, a auto nemělo žádné senzory. Prostě jsem to auto postavil na debilní místo.

Kdybych jenom najel nárazníkem do zídky při couvání, nic moc by se nestalo. Jenže já ji nevzal nárazníkem, ale náhradním kolem. To zapružilo a ocelová konstrukce na které bylo zavěšené, zapáčila plech zadních (pátých) dveří a vystřelilo zadní okno. Nádhera. Všude spousta skla, větrání zajištěno, nicméně auto pojízdné, a tak děláme fotky a jedeme na blízkou (fakt klika, asi kilometr vzdálenou) stanici místních parkových rangerů. Ptali jsme se, co dělat.

Koukli se na auto, na místo nehody (jestli jsme tam neudělali nějakou škodu na vybavení parku), mávli rukou že je to nezajímá, resp. že za ně je to v pohodě a máme si to řešit s půjčovnou. Tak volám do půjčovny, resp. na nějaké číslo, které je v autě. Což byl ten týpek, u kterého jsme si auto přebírali před pár hodinama. Jede to? Jede. Tak ráno přijeďte - čas kvapí a za půl hodiny bude tma.

Nejdřív tedy na hotel. Je od půjčovny asi dva kilometry, už to tam známe (spali jsme tam v noci po příletu než jsme si auto půjčili), mají tam dvůr, kde můžeme auto bez obav nechat přes noc. Uklízíme skleněný bordel, kterého je všude plno, i prach, který zadním oknem neúprosně proniká do vozu. A jdeme spát, hotel nám dává "náš" pokoj zase na jednu noc, doufáme, že to bude stačit.

Ráno do půjčovny. Šéfík to okoukne, vypadá optimisticky, že kolem poledne zavolá. Kvasíme na hotelu, a on fakt volá, že to má hotové. Vyměnil zadní dveře (má tam několik odstavených Toyot Rav4), někde splašil novou SPZku. Ne že by byla poškozená, ale na původních dveřích (modrých, to je důležité pro další vývoj příběhu) je podlouhlá, naše klasická evropská, zatímco nové (bílé) dveře mají prohlubeň pro SPZku "americkou", takovou tu vyšší a užší.

Tak konečně z Arushe ven. Nezajeli jsme daleko, tak možná 100 kilometrů, a kontrola. Doklady, klasika, hledáme za co by se dala dát pokuta. Aha... modré auto, bílé zadní dveře. Car is multicolor. Car in techničák is blue. Problem. Pokuta. Volám do půjčovny a vysvětluju, a úplně slyším jako se borec chytá za hlavu. Mám ho předat policajtovi. Něco si svahilsky švitoří, a pak že OK, že pokuta půjde za majitelem auta. Ještě si akorát necháváme vystavit papír, že jsme za tuhle ptákovinu pokutu už dostali, aby nám ji nedal nikdo další. Byly to mimochodem v přepočtu tři stovky. Asi za cokoliv se dávají tři stovky, myslím, že jsme je jednou později platili za rychlost.

S vědomím, že jsme pojištění a že oprava za nějakých 700€ není takový ranec, v klidu projedeme kus Tanzánie, auto na letišti v Arushe vrátíme a letíme dál na Zanzibar a pak domů (ano, byly doby, kdy ještě Tanzánie a Zanzibar nebyly na ose covidového zla).

Po příjezdu vyplňujeme na webu pojišťovny pojistnou událost, dokládáme potřebné doklady. Jenže britská pojišťovna je... britsky konzervativní, zatímco tanzanská půjčovna s holandskými vlastníky tak nějak hipísácky progresivní. Smlouva se potvrzovala zaplacením kartou, tj. neexistuje nic jako papírová, konzervativní, smouva, se dvěma podpisy modrou propiskou, ideálně razítkem, ve třech paré.

Mezitím vypršela splatnost faktury, kterou jsme zmiňovaných 700€ měli zaplatit. Převodem na účet do Holandska. Samozřejmě jsme se oháněli smlouvou s půjčovnou, kde jsme měli strop 200€, jenže smlouva byla šikovně napsaná tak, že neplatí, pokud si škodu na vozidle způsobilo vozidlo samotné... což se v podstatě stalo. Tak se alespoň domlouváme, abychom mohli zaplatit kartou, protože pojišťovna chce doklad o zaplacení škody kartou, nikoliv převodem.

Na jedné straně probíhá pingpong argumentů mezi náma a půjčovnou, která nechápe, proč a co a kde je problém, na straně druhé pingpong argumentů mezi náma a pojišťovnou, která nechápe, jak může platit nějaká smlouva, která je někde na internetu a není nikým podepsaná. Tady jsme zase tahali za delší konec my, protože smlouvu jsme dodali a nikde ve smluvních podmínkách pojišťovny nebylo nic o tom, že musí být podepsaná.

Nějaký týden-dva po splatnosti se podařilo s půjčovnou domluvit, že teda zaplatíme kartou, poslali link na platební bránu, my jsme zaplatili, vytiskli si potvrzení o zaplacení, poslali ho pojišťovně. Jenže pingpong s půjčovnou alespoň fungoval. Já mail v pondělí, půjčovna v úterý, já ve středu... a za týden-dva bylo vyřešeno.

Pingpong s pojišťovnou takhle hezký nebyl. Já píšu mail v pondělí, pojišťovna v úterý, jen o tři týdny později. Já týž den večer, pojišťovna za měsíc. Předáváme dál. Dopošlete tohle. Předáme to. Vyřizuje to oddělení X. Postupujeme to firmě Y. Musí rozhodnout Z. A tak pořád dál. Takový poměrně aktivně prožitý podzim. A zima. 16. března ale přišla skvělá zpráva: S potěšením vám můžeme oznámit... 18. března dorazily peníze přes kartu na účet. Půlroční snažení se vyplatilo. Ale byly to nervy.

Nerad bych, aby tenhle článek někoho od cestování do exotičtějšího zahraničí odradil. Jen je třeba počítat s tím, že když si chceme zorganizovat safari pro chudé po vlastní ose, může to s sebou nést nějaké vícenáklady a je potřeba mít rezervu.

Autor: Aleš Gill | úterý 1.6.2021 9:02 | karma článku: 18,19 | přečteno: 836x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 16,52 | Přečteno: 477x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,61 | Přečteno: 542x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 317x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3433x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,60 | Přečteno: 217x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi

25. dubna 2024  16:02,  aktualizováno  17:55

Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...

Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1

25. dubna 2024

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...

Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad

25. dubna 2024

Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...

Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře

25. dubna 2024  16:23

Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 17,59
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky