Čínská a korejská klávesnice... a jak to funguje

Velká část nás Čechů je zvyklá mít na počítači dvě klávesnice: českou a anglickou. Někdo třeba ruskou. Víme proč, víme, jak to funguje. Ale jak funguje klávesnice korejská nebo čínská? Jak se tam všechny ty znaky vejdou?

Někdo dokáže procestovat celý svět a neumět u toho skoro vůbec anglicky. Jiný (řekněme třeba já) chce do místní problematiky proniknout trochu více a nějaká elementární znalost misního jazyka je fajn. Dokážete pak (s pomocí google translatoru, ale dokážete) napsat smysluplný email nebo si rezervovat jízdenku na cizojazyčném webu. A občas prostě musíte psát. Na počítači.
S anglickou klávesnicí si nějak poradíme. Přehozené Y/Z, někdo ji nikdy nepotřebuje, jiný na ni přepíná pokaždé, když potřebuje napsat @ nebo $. Někdo využívá klávesnice různě modifikované. Pokud potřebujeme psát jazykem, který už je na naši nebo anglickou klávesnici moc, slovensky, polsky nebo co já vím třeba vietnamsky, je už výhodnější si na počítači přidat klávesnici, která podporuje všechna ta místní nábodeníčka, jako třeba ô, ł nebo ą. Nebo dvě nábodeníčka současně, ?, ? nebo třeba ?

Pokud jazyk využívá jinou abecedu než latinku, mohou nastat dvě situace:

1) Jazyk používá pro svůj zápis klávesnici, která vychází z anglické "QWERTY" klávesnice, tak jako ta naše, jen s drobnými úpravami. To je třeba řecká klávesnice. Alfa je na áčku, beta na béčku, lambda na elku a omega na óčku. Snadné jako facka... tedy až na pár detailů. Omikron je na účku, Ksí (?/?) je na jéčku, protože prostě proto (Řečtina "j" tak nějak nepotřebujete a na ixku už nebylo místo, protože je tam Chí (?/?).

2) Jazyk má klávesnici svou, úplně jinak. Třeba ruština. První řádek je ????????? (j, c, u, k, e, n, g, š, šč) a to "naše" QWERTY (nebo opravdu naše bez uvozovek QWERTZ) moc nepřipomíná. Teda vůbec. Když jsem chodil na Ruštinu, dostal jsem skvělý tip: existuje ruská "fonetická" klávesnice. Základní znaky jsou stejné, jen je třeba se vypořádat s těmi, které má ruština navíc. K tomu se ideálně hodí klávesy, které ruština nepotřebuje. A tak je na klávese Q tvrdý znak, na W je šč (?) a tak dále. Dá se na to neuvěřitelně rychle zvyknout. Rus by se z toho asi zbláznil, ale pro nás je to neocenitelná pomůcka.

Předpokládám, že tak nějak stejně fungují klávesnice na první pohled sice obskurních jazyků, nicméně stále založených na konceptu písmen: arabštiny, hindštiny nebo třeba thajštiny.

Po hodně dlouhém úvodu se dostáváváme tak říkajíc k jádru pudla: Co korejština a čínština?

Začněme Korejštinou

Korejština je na první pohled podobná rozsypanému čaji. ???? ??? ?????. Když se na ni ale podíváte víc z blízka - napsal jsem o tom kdysi článek - skládají se jednotlivé znaky z částí. Znaky (třeba ?, "han") se skládají z písmen (?=h, ?=a, ?=n, tj. "han"). Jedna slabika se může skládat ze dvou komponent/písmen (např. ?, "na") nebo až maximálně šesti písmen (např. ?, "bboelh"). Nic víc za tím není. Písmena v rámci slabiky (znaku) mohou měnit velikosti a proporce, všimněte si rozdílů v "a" (?) a "n" (?), a zejména "h" (?) v uvedených příkladech.

Korejská klávesnice tedy vypadá následovně (bavíme-li se o "jižní" klávesnici, severní je jiná):

Písmena píšete tak, jak po sobě následují, a systém si už automaticky skládá celé znaky/slabiky.

Chcete napsat třeba "han" (?). Zmáčknete h (na klávese G), na obrazovce se zobrazí ?. Zmáčknete a (na klávese K), na obrazovce se zobrazí ?. No a do třetice zmáčknete n (na klávese S), a zobrazí se ?. I s tím podrtržením. Podle toho, co zmáčknete dále, se - pokud to lze - do znaku přidá další komponenta/písmeno (např ?), nebo se znak "zafixuje" a začne se psát další znak (např. ??) a podtržení se přesune na něj. Chce to trochu cviku, zvláště při opravách, kdy se znak umazává postupně po komponentách, pokud ještě není "zafixovaný", nebo celý, pokud už zafixovaný je.

Korejština tak v podstatě spadá z hlediska dříve uvedeného rozdělení klávesnic do stejné kategorie, jako klasická ruská klávesnice. Všechny znaky jsou úplně někde jinde, ale je podivuhodné, jak rychle se s tím mozek dokáže vypořádat. Trvá to pár hodin. Možná desítek. Jistě, českou klávesnici mám relativně "ohmatanou", píšu všemi deseti dvacet let a dám určitě přes 300 úhozů za minutu. V korejštině jsem se dostal někde ke 150. Ale přikládám to spíš mému problému s korejštinou než s korejskou klávesnicí. Tohle je naprosto neuvěřitelná vlastnost mozku o které se moc neví. Prostě píšu korejsky a pro "M" (?) nejdu pravým ukazovákem ale levým malíkem. A to i po dlouhé době, kdy jsem korejsky nenapsal ani slovo (minimálně od začátku pandemie).

Jestli vás napadlo: fajn, tak to počítač nějak zvládne, ale dalo by se psát na klasickém mechanickém psacím stroji? Dalo.

Nezbývá, než se pustit do čínštiny. Čínština je totiž jiné kafe. Byť se nedá říct, že by se čínské znaky neskládaly z menších komponent, jsou jich stovky a často je poměrně těžké je identifikovat. Takže tudy by cesta nevedla. Čínštině jsem se taky věnoval v samostatném článku, teď se zaměříme na její zápis na klávesnici počítače.

Nejprve trocha teorie. Každý čínský znak má přesně daný přepis do latinky. Pro účely např. výuky, ale taky se toho používá při psaní nebo při oficiálních přepisech názvů míst, firem atp. Např. ? čteme "měi" (krásný), ? je "zhong" (střed, střední, centrum, centrální), ? je "guó" (země, stát). Každý znak je v podstatě slabika.

Ze slabik se skládají slova: ??, Zhongguó, "centrální stát", nebo poeticky "říše středu", je Čína. ??, Měiguó, doslova "krásná země", označuje Spojené státy.

Pokud tedy na čínské klávesnici potřebujeme zapsat znak ?, napíšeme:

a systém nám najde všechny znaky, které se do latinky přepisují "guo", "guó" atp., bez ohledu na nábodeníčka (tóny). Znak který potřebujeme je na druhém místě, zmáčkneme tedy na klávesnici dvojku. 

Pořadí znaků se dynamicky mění podle toho, co systém vyhodnotí, že chceme napsat. Pokud se tedy pokusíme napsat guo znovu, může nám nabídnout např.:

První znak můžeme potvrdit mezerníkem (čínština jinak mezery nepoužívá, takže mezerník je jinak vcelku zbytečný).

Jednotlivým slabikám může často odpovídat několik desítek znaků (proto vpravo ty šipky, které se ovládají na klávesami [ a ], tj. tam, co máme na české klávesnici "ú" a "(".

To není moc komfortní.

Mnohem lepší než psát znaky je psát celá slova. Pokud se slovo skládá ze dvou či více znaků, pak je šance, že systém najde požadované slovo na první (nejvíce druhé nebo třetí pozici) docela velká.

Chceme-li tedy napsat ?? "Zhongguó" (Čína), napíšeme:

a to, co hledáme, máme na první dobrou. Ostatní výrazy mi ani nedávají moc smysl, pětka je něco jako "prostřední ovoce". Možná vás zaujal apostrof mezi "zhong" a "guo" v předchozím příkladu. Ten se do textu přidává automaticky, aby pisateli ukázal, co si systém o textu myslí, jak chápe konce jednotlivých slabik. Občas nám to pomůže najít překlep, pokud ve výběru nic nedává smysl.

Zkusíme si napsat delší větu: ?????????Wode fumu zhuzai měiguó.

?????????Moji rodiče žijí v USA.

Kromě posledního příkladu jsme každé slovo od systému dostali na první dobrou, jen u posledního jsem musel vybrat volbu číslo 2.

Je možné psát tak nějak "do nekonečna" celé věty v přepisu do latinky, neudělat chybu a odklepnout celou větu najednou. Nemusí to vždy ale vést ke správnému cíli. Např. věta: Její otec je Japonec. ?????????Ta de fuqin shi riběn rén.

Delší věta nám obvykle "vyplivne" jen jednu možnost. A ta může, ale nemusí, být zcela správná. V uvedeném případě totiž znamená "Jeho otec je Japonec" a to není úplně to, co jsme chtěli. Znaky "on" - ? a "ona" - ? jsou sice různé, ale stejně se vyslovují a stejně se přepisují do latinky: "ta".

Optimální mi tedy přijde zadávat věty po slovech, nebo slovech s přilepenou připonou, předložkou nebo nějakým jiným gramatickým úkazem. Klade to ovšem na pisatele nutnost znát přepis do latinky pro každý znak, a to nemusí být vždy snadné. Když jsem psal předchozí příklad, věděl jsem, že chci napsat Japonec - ???, ale nemohl jsem si vzpomenout, jak je v latince "?" a musel jsem chvíli přemýšlet.

Jestli vám to celé něco připomíná, není to náhoda: stejný systém funguje i pro angličtinu nebo češtinu na mobilních telefonech. Prostě něco píšete a systém hádá, co chcete napsat. Nabízí vám možnosti, a když se vám některá z nich líbí, kliknete na ni, aniž byste museli psát zbytek slova. Pro čínštinu na mobilu platí to samé: vybíráte z nabízených možností prstem, prostě kliknete na znak nebo slovo, které systém našel.

Samozřejmě technologie se vyvíjí a dříve se psalo jinak. Čínské znaky se skládají z tahů. Těch je asi tak odhadem devět (neberte mě za slovo). Svislý, rovný, šikmý z prava doleva atp. Tahy mají přesně dané pořadí. Takže i na staré dobré Nokii 3210 se dalo psát čínsky. Jen třeba na jedničce byla svislá čára, na dvojce vodorovná atp. Jakmile jste napsali čtyři nebo pět tahů, systém vám nabízel znaky, které by mohly splňovat váš požadavek. Určitě je taková možnost i na dnešních mobilních telefonech.

Další možnosti samozřejmě nabízí dotyková obrazovka, můžete znak nějak načmárat prstem a systém obvykle pozná, co máte za lubem. Není to úplně nejkomfortnější, ale poskytuje to šanci napsat znak, jehož přepis do latinky neznáme.

No a co psací stroj? Hezké, krátké a vševysvětlující video čínského psacího stroje jsem nenašel. Ale našel jsem japonský, to je prašť jako uhoď: