Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Pyramidy po stopách legendy H+Z

Na pyramidy jsem se chtěl vždycky podívat, ale odrazovaly mě davy turistů, kteří sem míří. Pyramidy obecně nemají úplně dobré renomé co se týče zážitku, který si odsud odnesete. Kromě zmíněných davů za to můžou zejména místní.

Víme, že tady před námi (dvaasedmdesát let před námi) bylo známé cestovatelské duo Hanzelka a Zikmund. Jak to tam muselo být krásné... žádná turistická mašinérie, žádní nadháněči, žádní samozvaní průvodci znalí tří vět všemi světovými jazyky včetně češtiny. Žádní prodejci suvenýrů a fiktivní kontroloři lístků.

Už naše samotná cesta z Hurgády nebyla úplně jednoduchá. Abych byl přesnější, neměla být jednoduchá. Ještě v Praze na odbavení, kdy jsme v nekonečné frontě probírali možnost půjčit si auto a jet se podívat do Káhiry, se našla spolucestující, která to tam zná, v Hurgádě bydlí, a je znalá místní infrastruktury. Ta nám cestu rozmlouvala, protože cesta je špatná, byly povodně, není průjezdná a pokud ano, jen s obtížemi a bude to na dlouho.

Lehce zviklaní se následně ptáme delegáta, jak cesta vypadá, že bychom si chtěli půjčit auto a jet si omrknout - jak jsem se později dočetl u pánů H+Z - ony slavné jehlany. Delegát, lehce nervózní z toho, že mu nechceme dát vydělat na předražených výletech, nás také od cesty zrazuje. Po cestě je mnoho checkpointů, do Káhiry vás nepustí, cesta je špatná a prostě... jeďte s námi, všechno zařídím, je to jednodušší, rychlejší, lepší a víc sluníčkové.

JEDEME I PŘES DOBŘE MÍŘENÉ RADY. CO SE MŮŽE STÁT?

Cestu nám trochu komplikuje fakt, že jsme si v potápěčském centru zaplatili osm ponorů. To se normálně dá stihnout - po dvou - za čtyři dny, ale z technických důvodů v neděli proběhl jenom jeden a my musíme každý den intenzivně zpracovávat naše potápěčské centrum, abychom zvládli za den tři ponory. Což se nám nakonec daří, v pondělí i úterý zvládáme po třech ponorech - tímto se omlouváme všem, kdo na nás museli čekat na lodi.

Ve středu, na nejbližší možný ranní termín, dorazí průvodce a jde s námi na ponor přímo pod hotelem, čímž vyčerpáme předplacený balíček a rovnou z hotelového kotviště objednáváme Uber a míříme dvacet kilometrů do centra (ano, Hurgáda je roztahaná), kde je půjčení auta až podezřele snadné a za pár chvil již obouchaným Nissanem Sunny míříme podél Rudého moře k severu.

Víme své. Jižní Egypt máme projetý autem z půjčovny, o čemž jsem už dříve psal. Máme pocit, že trochu tušíme, že tady na severu to bude podobné. A opravdu nic moc se nezměnilo. Z Hurgády na sever vede solidní pobřežní čtyřproudovka. Dva pásy na sever, dva na jih. Povrch střídavě jasno, střídavě zataženo, ale dá se tady jet povolenou stodesítkou bez nějakých zásadnějších komplikací. Kontroly jsou spíše namátkové a obvykle měří rychlost a nic jiného - že jsme třeba cizinci, kam jedeme, covid atp. - je nezajímá. Ačkoliv to místní nedělají, vyplatí se rychlost dodržovat - jako prevenci před nenadálou dírou, retardérem nebo policejní kasičkou.

Taková silnice vede až do města Zafaraná, kde můžete z pobřežní silnice odbočit do vnitrozemí a po několika kilometrech se napojit na souběžnou, více horami vedoucí dálnici, která (téměř) není vidět na Google Mapách. To už je dálnice jak ji známe a předpokládám, že cílem je dovést ji postupně dolů až do Hurgády (a dál do Marsa Alam). Některé úseky již stojí, některé se i používají. Tento severní úsek nás po 85 km dovede na křižovatku s osmým divem světa - dálnicí spojující Káhiru s městem Ain Sukná u Rudého Moře.

Tam už lze dodržet rychlostní limit jen s obtížemi. Silnice má totiž pět, místy šest, pruhů v každém směru. A je na ní téměř nulový provoz. Jistě, s přibližující se Káhirou provoz zesiluje, a z nějakého důvodu přímo v Káhiře začínají postupně mizet pruhy. Nejluxusnější dálnice po které jsem kdy jel - když to porovnám s čímkoliv v Evropě, USA, Dubají... nic se této dálnici nevyrovná. To se už ale rozhodně nedá říci o tzv. Ring Road, místní "jižní spojce", která tuto superdálnici 21. století spojuje s oblastí pyramid o nějakých pět tisíc let starší. To už nám ale zbývá posledních dvacet kilometrů. A jsme "tam". Za přibližně 6 hodin i s krátkými přestávkami.

Samotné pyramidy jsou ohromující. Z dálky i z blízka. Ještě více vás ale může ohromit místní "systém". Na turisty v autech se tu totiž moc nehraje. Kontrola vás pustí na "dolní" parkoviště. Zaparkujete. Než stačíte vystoupit, přijde chlap s kalašnikovem, že máte parkovat o kus dál. Přeparkujete. Zase přijde, prověří obsah kufru, a že řidič má jít koupit vstupenky a ostatní mají čekat v autě. Provedu, Sir, yes, sir. Máme lístky, jdu zpět do auta. Nastupuji, ostatní mohou vystoupit. Rozdávám lístky. Posádka jde na bezpečnostní kontrolu do budovy a já mezitím přejíždím přes bránu (s další kontrolou auta) na "horní" parkoviště, kde parkuju. Zase blbě, mám si popojet a zaparkovat o kus dál (v rámci téhož parkoviště). Sure, provedu. To už dochází posádka a můžeme auto opustit. A vyrazit. Všechno je totiž prověřené a bezpečné. Auto i posádka. Jen řidiče nikdo neřešil.

Do toho se přimotá kdosi, že kontroluje lístky. A že je official a že nám ukáže tohle a tamto a pak nám lístky vrátí a půjdeme sami. Ukázal nám tohle a chtěl nám ukázat asi i tamto, ale my už nechceme. Chceme lístky a svobodu.

Není pět minut, aby se k nám někdo nepřimotal. "Odkud jste? Češi. Ahoj. Nechcete velbloud? Dobrý cena, normální 300, pro vás 200. Česká holka, hezká holka.". Velbloudi, soškaři, autaři, průvodci, prodejci nápojů, prodejci cetek. Nic z toho nepotřebujeme. Chceme se projít kolem pyramid, do jedné z nich se dostat... a vypadnout.

Scházíme dolů ke Sfinze, kde je další parkoviště, znovu kontrola, ale už víme. Nedávat nikomu lístky - a nebo si je hned vzít zpět. Zase tuny velbloudářů, kteří nám chtějí pomoci. Fotečku? Velbloudečka?. Nerozumíme tomu. Oni nám taky ne. Nejsme normální. Mluvíme Česky, vydáváme se za Lotyše (neodradilo je to) a nechceme jejich služby.

Není to tady tak velké, aby se nedalo se jen tak procházet. Kdybyste chtěli jít ze Staromáku přes Karlův Most na Hrad, taky si nebudete pronajímat velblouda. Nebo co já vím koně... Jediný, kdo se dočkal nějakého bakšiše byl průvodce v jakési hrobce a průvodce v jedné z pyramid. Rozumná částka, a pryč. Stačilo. Viděli jsme, jsme rádi, že jsme tady byli, ale je třeba osedlat našeho bílého japonského oře a vyrazit zpět po superdálnici k Rudému moři. 

JAK KRÁSNÉ TO TADY MUSELO BÝT BEZ TURISTŮ ZA ČASŮ ZIKMUNDA A HANZELKY!

Svět je zvláštní místo. Asi jen málokterý turista si někdy neposteskl nad tím, jak je dnes (pomineme Covid) všude hodně lidí a jaké muselo být cestování před desítkami let, kdy ještě nebyl turismus masový a ceny vyšroubované, průvodci dotěrní a třeba nebyl na pyramidy zakázaný výstup. Jak to ten Hanzelka se Zikmundem vlastně měli jednoduché!

Zpět na zem. Po návratu se dostávám ke knize "Afrika snů a skutečnosti", kde pánové H+Z svou "pyramidovou příhodu" popisují. A nestačím se divit (kráceno):

"Tajuplné kouzlo hrobek staroegyptských králů neodolatelně láká. Za dne proudí k pyramidám autobusy a tramvaje s návštěvníky, na něž čekají desítky arabských průvodců s vyšperkovanými velbloudy a koni. Ovládají stereotypní věty deseti světových jazyků a i techniku expozice a uzávěrek fotopřístrojů těch, kdo neodolají, aby byli zvěčněni vlastním přístrojem na hřbetě velblouda pod největší z pyramid. ... Návštěvníku, který se chce vyhnout nepříjemnému turistickému ruchu v okolí sfingy a pyramid, nezbývá než přeložit prohlídku ze dne na noc. Návštěva je však spojena s určitým rizikem, protože arabští průvodci počítají i s takovými ojedinělými návštěvníky a jsou k nim dotěrnější než za dne. Tma jim napomáhá a stává se, že si i násilím vynucují poplatek za nežádaný doprovod. Zhýčkáni vysokými odměnami anglických vojáků, kteří sem za války přijížděli trávit dovolené, diktují si nesmyslné ceny. Úřady zakazují z bezpečnostních důvodů noční výstupy na pyramidu. V Egyptě však i nejpřísnější zákazy ustupují před kouzelným slovem bakšiš. ... Snažili jsme se zkrátit přítomnost průvodce co nejvíce ... Nedovedl zřejmě pochopit náš nezájem o dobře míněné rady. My jsme naopak nemohli pochopit jeho lámanou angličtinu..."

Dlouho jsem měl pány cestovatele za slušňáky v bílých košilích, ale koukám, že pánové Zikmund a Hanzelka byli za dob své slávy větší rebelové, než jsem myslel. Nejenom že výstup na pyramidy byl zakázán už za jejich éry, ale ani za volantem své slavné Tatrovky se nechovali jako svatoušci. V dopise, který vyšel v jedenáctém čísle čerstvě vzniklého časopisu Svět motorů", píší z Bavorska: "S maximálními rychlostmi jsme neudělali špatné zkušenosti. Drželi jsme se průměrně 30-100% nad předepsané rychlosti, podle stavu silnic a početnosti amerických hlídek, ale nezastavila nás ani jedna."

Takže jiná doba, stejné problémy. Nechtěný rozdíl mezi námi a nejslavnější československou motoristickou expedicí je tedy - kromě 70 let - zřejmě jen v tom, že jen jedna skupina - my - jsme k pyramidám dojeli autem. Jejich auto bylo totiž po nehodě v Libyi dočasně nepojízdné.

Autor: Aleš Gill | středa 20.1.2021 9:01 | karma článku: 19,04 | přečteno: 466x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 15,51 | Přečteno: 449x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,60 | Přečteno: 535x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 314x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,03 | Přečteno: 3428x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,59 | Přečteno: 214x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (1/2)

Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.

24.1.2024 v 8:02 | Karma: 14,80 | Přečteno: 265x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce

El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.

9.1.2024 v 8:09 | Karma: 16,78 | Přečteno: 426x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování

Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.

14.12.2023 v 10:21 | Karma: 16,55 | Přečteno: 438x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta

Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.

30.11.2023 v 8:04 | Karma: 15,08 | Přečteno: 440x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 2. díl - Ceny

Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.

15.11.2023 v 8:51 | Karma: 21,24 | Přečteno: 605x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu

Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.

31.10.2023 v 8:12 | Karma: 22,05 | Přečteno: 887x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

5 km egyptského pobřeží - Česká ulice

Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.

21.9.2023 v 8:27 | Karma: 19,59 | Přečteno: 1202x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Nejlepší nejhorší země - Írán

Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.

6.9.2023 v 8:20 | Karma: 17,02 | Přečteno: 589x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Faeřané - národ tunelářů

Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.

22.8.2023 v 12:10 | Karma: 13,78 | Přečteno: 368x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda

Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.

3.8.2023 v 8:32 | Karma: 12,82 | Přečteno: 394x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Fotoreport - Faerské ostrovy

Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.

17.7.2023 v 9:18 | Karma: 22,33 | Přečteno: 464x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Můj první let vrtulníkem

Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.

28.6.2023 v 10:38 | Karma: 16,16 | Přečteno: 478x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.

V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?

13.6.2023 v 8:22 | Karma: 15,16 | Přečteno: 395x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 12: Orkneje

Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.

25.5.2023 v 9:20 | Karma: 18,93 | Přečteno: 476x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa

V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.

10.5.2023 v 8:40 | Karma: 18,10 | Přečteno: 475x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 245
  • Celková karma 16,94
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky