Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nová realita cestování: Madrid

Je nová doba. Hosté už sice nevyhazují vrchního, ale cestování, jak jsme ho znali, je pryč. Doba, kdy jsme mohli za několik dní a hodin doputovat na téměř jakékoliv místo na světě, je ta tam. Snad ne navždy.

Cestování už nám nekomplikují zavřené hranice - tedy ne v takové míře, jako ještě před několika měsíci. Můžeme se svobodně pohybovat po Unii, ale nic není tak snadné, jak to vypadá.

Máme "semafor", ale ten nám říká jenom to, odkud se můžeme vrátit, nebo odkud k nám mohou turisté přijet. Ani zelená země na semaforu nemusí být přístupná - má totiž svůj vlastní semafor, a na něm se můžeme ze dne na den ocitnout oranžoví, a nebo - pokud centrální vláda nechá žít Karvinsko svým vlastním životem a nepodpoří ho - červení.

Předpisy se mění každým dnem u nás, i v dalších zemích. Jak si v tomhle chaosu plánovat dovolenou? Nevím. Ani se nedivím, že většina Čechů chce letos trávit dovolenou doma. Jenže stejně to vlády doporučují všude. Rakušani by měli trávit dovolenou v Rakousku, a Slováci v Tatrách. Jestli to nějak pomůže nešíření koronaviru - nevím. Každopádně to hodně firem na pohybu lidu závislých pošle do kytek. Nejen restaurace, hotely a dopravce, ale i jejich dodavatele: řezníky, prádelny, pekárny, benzínky...

Já určitě sedět na zadku nechci. Hodně zajímavých míst u nás jsem navštívil v dubnu a květnu, ale už by to stačilo. Pokud to dané země umožní a vláda je bude považovat za bezpečné - alespoň relativně, neboť asi stejně dobře se mohu nakazit v pražském metru jako v tom madridském - chci ven.

Když nám Ryanair zrušil cestu na Ukrajinu, dostali jsme vouchery. Když nám TAP zrušil cestu na Azory, dostali jsme vouchery. No a teď nám LOT zrušil cestu do Indie. Dalo se to čekat a věděli jsme, že to přijde. Dostali jsme vouchery.

Ale co s těmi vouchery? Kdy budeme mít jistotu, že se bude do nějaké země létat bezpečně? Víme, že se někde neobjeví další riziková jatka, důl, nebo domov důchodců? Nevíme. Musíme riskovat. Jasně, že ne všichni a naprosto to chápu. Ale já ty vouchery prostě prolítám.

A už jsem začal. První cesta nás vedla do Madridu. Madrid, byť jedno z nejpostiženějších míst, se po přísné karanténě pomalu probouzí z jarního spánku. Je to jedno z posledních hlavních měst EU, kam jsem se chtěl podívat, protože jsem tam jednoduše ještě nebyl. A líbilo se mi tam. Město není přehnaně špinavé, ani přehnaně sterilní. Takové domácké. Jako u nás. Sem tam otevřený kanál, občas rozbitá dlažba, támhle se něco frézuje, tady je zavřený chodník. Jako v Praze. Všechno tam funguje, a navíc se tam domluvím. Jen je vidět, že lidi mají pořád strach. Nebo řečeno jinak, váží si toho, že (už) mohou ven, a nechtějí si to pokazit. Přestože nemusí, většina místních pořád nosí i venku roušky. Tam, kde je to povinné, například v obchodech a MHD - všichni. U památek platí jasné pravidlo - gel na ruce, a až pak dovnitř. Madrid je na tom s rozvolňováním tak o měsíc zpět. Dokonce jsme zasnamenali i "hodinu duchů", tj. vyhrazený čas k nákupům seniorů.

Pokud odhlédnu od současného stavu, Madrid hodnotím jako zajímavější než Barcelonu, která získává větší pozornost turistů jednak vlídnějším přímořským klimatem, a jednak jakousi zvláštní gaudíovsko-hipsterskou atmosférou, kterou já jednoduše nechápu. Madrid je takové obyčejné město pro lidi. S výbornou sítí metra, zelené, protkané zahradami a parky. Jasně, nenajdete tady superpamátky typu Sagrada Familia nebo Eifellova věž. Přesto věřím, že si za normálních okolností najde své davy turistů. A ty jsou teď pryč. Jako všude. Pro turisty, kteří si někdy řekli, že by chtěli vidět nějaké místo bez turistů (tedy těch ostatních), je teď vhodná doba. Byť je to trochu divné.

Divná jsou i prázdná letiště. Letěli jsme z Vídně. Ve vlaku z města nás jelo jen pár. V hotelu na letišti to taky nevypadalo, že by bylo obsazených více než pár pokojů na patro. Jen aerolinka nás postrašila - musíme mít předem vyplněný nějaký vstupní formulář, jinak nás nemusí pustit na palubu.

A tak, v noci, na hotelu, na mobilu, vyplňujeme. Aplikace je prošpikovaná chybami, ale nakonec se podaří. Máme jakýsi čárový kód, který nevíme, kdo a kdy bude chtít vidět. Ve Vídni nikdo. Na letišti, asi aby se udržela zaměstnanost a netvořily fronty, funguje mnohem více bezpečnostních kontrol, než by bylo třeba. Všude roušky - hledáme šikovný kout bez lidí, abychom si alespoň snědli snídani, kterou jsme v hotelu nafasovali.

Letadlo plné tak z 25, možná 30 procent. V podstatě ideální - byť nerentabilní a neudržitelný - stav. Každý má svou řadu. Roušky jedou, samozřejmě. V Madridu po přistání jsme čekali nějakou kontrolu. Ale jen vizuálně na mobilu kontrolují, zda máme čárový kód, a kdo nemá, musí vyplňovat nějaké dvě A4ky, aby mohl do města. Na 50 lidí v našem letadle je tady tak deset kontrolorů. Nás ale nic nezdržuje, nikdo neviděl naše doklady, nikdo neověřuje, jestli to, co jsme do systému zadali, je pravdivé. Celý proces běží teprve několik dní - za týden může být všechno jinak.

Cestou z Madridu se vlastně v procesu letiště nic nezměnilo. Až na ty roušky. Co kontrol týče, funguje úplně normálně. Jediné, co nefunguje, jsou služby. VIP salónek zavřený. Restaurace zavřené. Většina automatů na jídlo a pití - mimo provoz. Chtělo by se říct, že to jediné, co tady funguje, jsou záchody. Ale chyba lávky - na terminálu 1, odkud odlétáme zpět do Vídně, fungují ze tří WC pouze jedny. To se pak mnohem snáze dodržuje odstup a řeší hygiena... Tohle nepochopím, ale není mi to cizí. V době zavřených obchodních center u nás bylo taky "dobrým zvykem" neotevřít ani WC. Hygiena nade vše... jen nemáte kde umýt ruce. To by se z toho jeden... třeba na nádraží v Ústi nad Labem... málem po...

Španělský formulář ale není jediný. Stejně - byť ne úplně - to má Řecko. To chce ale vědět, kde se budete pohybovat, všechna místa, kde budete spát. A chce to minimálně dva dny před příjezdem. Jak to bude v reálu fungovat - uvidíme, Řecko je totiž další destinace v plánu. Vlastně něco obdobného funguje i v Chorvatsku. Akorát tam je to tak nějak dobrovolné a když si registraci předem neuděláte, stačí na přechodu nahlásit telefonní číslo. A možná už ani to není potřeba.

Dokud jsem relativně mladý, snažím se vyzobávat spíše komplikovanější a vzdálenější destinace. S tím, že na ty blízké a jednoduché bude čas v důchodu. Důchod ještě nepřišel, ale ten čas je tady. Už jsem byl nakouknout v Chorvatsku, ve Španělsku a chystám se do Řecka. Nastal čas prozkoumávat bližší okolí. Kdo nechce za hranice, podpoří naše hrady, restaurace, kempy. Kdo může, ať vyrazí po Evropě. A nakonec to společně nějak překonáme a na ty Maledivy, na Bali nebo do Dominikánské republiky se vrátíme příští rok. Já teda asi spíše do Kašmíru, KLDR nebo rovníkové Afriky. Musíme prostě počkat.

A pokud cestovat chceme, musíme se smířit s tím, že jdeme do rizika. Komplikací, náhlých změn předpisů, možného uvíznutí v zemi, kde jsme uvíznout nechtěli, karantény nebo nutnosti podstoupit test. Ocitáme se nové realitě. V bludišti, které se každou chvíli mění. Snad najdeme cestu ven.

Pokud jste článek dočetli až sem, omlouvám se za poněkud depresivní tón - textu i fotografií. Příště vytáhnu něco veselejšího a hlavně barevnějšího - z předkoronavirového šuplíku.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 9.7.2020 8:38 | karma článku: 15,55 | přečteno: 724x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 16,52 | Přečteno: 475x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,61 | Přečteno: 541x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 317x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3433x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,60 | Přečteno: 217x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?

Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 17,59
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky