Vlastní časová zóna? Není čas ztrácet čas.

Diskuse o zrušení letního času a změnách zón v EU zase na nějaký čas utichly, zajímavých časových zón je na světě ale více. Když si náš hotel v Egyptě ustanovil vlastní časovou zónu, byl čas se zamyslet nad důvody a začít psát. 

Ideální časová zóna by měl být pás země mezi póly, na rovníku široký přibližně čtyřiadvacetinu jeho obvodu (tj. cca 1700 km), v naší zeměpisné šířce cca 1200 km. Jenže co je na Zemi ideální. A tak časové zóny vytvářejí různé nesmyslné patvary podle toho, jak se to lidem hodí. Nejčastěji podle hranic, ale ani to nemusí být pravidlem. Časové zóny se lehce mění i podle letního a zimního času, protože některé státy to mají prostě jinak nastavené... a o tom jsem už psal, takže pro účely tohoto článku letní čas zanedbáme. I tak to bude místy nepřehledné (i pro mě, tak snad jsem někde neudělal chybu).

Takže kolik by těch časových zón mělo být? Čtyřiadvacet, logicky. Nebo ne? Časová zóna 0 (UTC/GMT, prostě "nula") je Londýn (Británie), Portugalsko, kus Afriky... a Island. Který tam nemá co dělat, ale politicky nebo ekonomicky je pro něj asi lepší být ve stejné časové zóně jako Londýn. K tomu se ještě vrátíme.

Pak máme nějaké zóny +1, +2, ... +11 směrem na východ, a -1, -2, ... +11 směrem na západ. Co ale ten pruh země "naproti" Londýnu? 12... plus nebo mínus? Nový Zéland je +12, je tam tedy o dvanáct hodin více než v Londýně, tj. je tam dneska nebo zítra, podle toho, v kolik hodin tento článek čtete. Maličké americký Howlandův ostrov a Bakerův ostrov jsou ale v zóně -12. Stejné čásové pásmo, jenom o den zpět. Je tam tedy dnes ráno (čtete-li večer), nebo včera večer (čtete-li ráno). Trošku mi to připomíná Radara v MASHi, který se v tom taky ztrácel - kdy je vlastně kolik na Havaji nebo v Los Angeles.

Dobrá, takže těch zón tedy není 24, ale 25, ta jedna tam někde vzadu se nějak půlí a státy v ní si vyberou, jestli chtějí být o den "napřed" nebo "pozadu". Hotovo dvacet, záhada vyřešena. Jenže ono ne. Tonga a ještě pár dalších ostrůvků jsou v zóně +13. Že to není fyzicky možné? Není, ale jak se říká, papír snese všechno. Kiribati leží (tak to chtějí) dokonce v zóně +14.

Dochází k zajímavé anomálii. Zatímco na Howlandově ostrově (-12) mají úterý 23:00, je na Kiribati čtvrtek, jedna ráno. Jinými slovy, na Kiribati budou mít rok 2021 a na Howlandově ostrově ještě ani nebude Silvestr 2020. Žádná hrůza, stejně tam nikdo nebydlí.

Proč tomu tak je? Obchod. Pokud Kiribati (asi) nepotřebuje obchodovat třeba s Havají (resp. zbytkem USA), ale její hlavní ekonomický partner je Nový Zéland (potažmo Austrálie, východní Asie). Pro Kiribati je tak lepší být "v práci ve stejný den jako oni".

Pokud je v Sydney pondělí, je na Kiribati pondělí. Pokud je v Sydney pátek, je na Kiribati pátek. Pokud by ale bylo Kiribati v zóně - 10, šli by v Kiribati v pondělí do práce, ale v Sydney by už bylo úterý. To není až takový problém, ten ale nastává v pátek, kdy by šli do práce zbytečně, protože v Sydney už by měli sobotu. Australská firma by si zase válela šunky v pondělí, protože na Kiribati by byla neděle.

Podobně, jen v jiném měřítku, jsou na tom země, které se dobrovolně připojily k sousední časové zóně, protože je to pro ně výhodnější. Hezkým příkladem je Španělsko, které by mělo jasně být v zóně 0 (ona by tam teda měla být už Francie). Ale protože Španělsko potřebuje obchodovat se zbytkem EU, hlavně tedy Francií, Itálií a Německem, bylo by dost nešikovné, kdyby Němec v devět přišel do práce a Španěl tam ještě nebyl, zatímco Španěl seděl v práci do večera a Němec už byl fuč. Úplně stačí siesta. A proto je taky zmíněný Island ve stejné časové zóně jako Anglie - v zóně -1 by byl v podstatě sám.

Ale zpět, zkusíme se dopočítat. No dobrá, takže těch časových pásem není 25, ale 27, od -12 do +14, pěkně po hodině, a my jsme někde hezky uprostřed na +1. Svět je krásný. Jenže přestože je svět krásný, situace pořád není tak jednoduchá. Některé státy se nám roztahují přes více pásem a musí situaci nějak řešit.

Rusko třeba se "roztahuje" od pásma +2 (Kaliningrad) až po +12 (Kamčatka). Aby ale sami sobě situaci zjednodušili (alespoň trochu), udělali trochu reformu a od Moskvy (+3) berou pásma po dvou schodech: až na několik ostrůvků zrušili pásmo +4 (Okolí Volgogradu), +6 (Omsk) a +8 a rozšířili "lichá" pásma. Při překročení hranic mezi lichými pásmy se posouvají hodinky rovnou o dvě hodiny najednou. To při naší cestě ještě nebylo, hodinky se posouvaly hezky jednou denně - Moskvu a Vladivostok dělí přesně sedm pásem a sedm dní cesty vlakem. Aby v tom ale v Rusku nebyl chaos, používají Ruské dráhy jednotný, moskevský čas. Je třeba na to dávat pozor, může se vám stát, že máte podle jízdenky příjezd do Vladivostoku v 11 večer, vy si tedy rezervujete nějaký pěkný hotel u nádraží, jenže přijedete až v 6 ráno, tj. 11 hodin včera moskevského času, přesně podle jízdního řádu. Jenže už je ráno a světlo.

Stejný problém může představovat datová hranice. A dokonce znám případ, který se skutečně stal. Kolega letěl ze Soulu. Odlet v sedm večer v úterý, cca 10 hodin letu, přílet osm ráno místního času. Jenže taky v úterý. Kolega měl ale letenku z Honolulu dál na některý ze zajímavějších ostrovů na středu před polednem, a tak musel neplánovaně zůstat jeden den na Waikiki. Asi jsou horší místa, kde se dá takhle nešikovně zaseknout. Třeba Wuhan.

Země rozsekané na víc časových pásem nám ale přece nedělají problém s počtem časových pásem? Jistě, ale je tu opačný přístup, nacpat zemi do jednoho pásma. Hezkým příkladem je Čína. Západ Číny leží (papírově) v pásmu +5 (tedy jen čtyři časové zóny od nás). Východ (Mandžusko) pak v pásmu +9. Celá Čína ale jede na Pekingském čase +8. V čínských vesnicích poblíž ruského Chabarovsku tak ráno svítá třeba už v 5:40, v Pekingu v 6:50 a v Kashgaru na západě až v 9:30.

Indie se rozprostírá prakticky ideálně přes dvě časová pásma, +5 a +6. Aby se vyhnula situaci v Číně, a zároveň se nemusela interně půlit, jede na jednom časovém pásmu +5:30. Podobně Irán leží na hranici mezi pásmy +3 a +4, a tak "frčí" na čase +3:30. A do ještě většího extrému šel Nepál, o kterém obvykle víme jen to, že jsou tam vysoké hory a má divnou vlajku. Rozkládá se ze třetiny v pásmu +5 a ze dvou třetin v pásmu +6. A tak se rozhodl, že hodinky posune trochu nestandardně, na +5:45.

No a teď se vraťme k otázce, kolik že těch pásem vlastně je. 27 a Indie, Írán a Nepál. Třicet? Kdepak. Je jich ještě více. Kdejaký ostrůvek v Tichém nebo Indickém oceánu může mít vlastní zónu. Občas některý diktátor, na truc ostatním, vyrobí zónu další. A pak ji zruší. Berme to prostě tak, že někdy na zdánlivě jednoduché otázky nemáme jednoduché odpovědi.

Pokud jste článek dočetli až sem, možná si ještě vzpomínáte, že jsem na začátku psal něco o hotelu. Náš hotel 100 kilometrů jižně od městečka Marsa Alam v Egyptě, se prostě nechtěl řídit Káhirským časem (+2), ale rozhodl se pro pásmo vlastní (+3). Prostě hotel a potápěčská základna v něm fičely na svém vlastním (tedy Moskevském a Saúdském) čase. Jaký k tomu byl důvod? Těžko říci.

Ruské turisty jsme tam nepotkali. Východ slunce ale byl (podle Káhirského času) v 6:22 a západ někdy v pět odpoledne. Někdo moudrý si asi řekl, že by bylo pro hosty lepší, kdyby slunce vycházelo v 7:22 a zapadalo až v šest. Snídaně byla v sedm (hotelového času), večeře taky v sedm (hotelového času). Jistě, mohli dát snídani od šesti do osmi, aby si hosté užili východ slunce. Ale uměl by se tomu Němec a Ital přizpůsobit? Není jednodušší vytvořit iluzi vlastní časové zóny, aby mohli snídat v sedm a mít hodinu světla navíc?

PS: Přehlednou a snad aktuální mapu časových zón najdete na Wikipedii.