Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Las Vegas východu a zběsilé křižovatky

New Jersey Devils, letiště v Newarku... a tím jsem s New Jersey skončil. Nikdy jsem tam neviděl nic víc, přitom Jersey je stát snadno dostupný a je tam několik zajímavostí a zajímavých míst, která stojí za to vidět. Takže letos...

Spali jsme v New Jersey, v městečku Fords - a to jenom proto, abychom ušetřili za ubytování, které je v New Yorku drahé. Po výletu k Soše Svobody se vracíme do Jersey a pokračujeme zajímavou dálnicí Garden State Parkway (Garden State je přezdívka New Jersey). Dálnice je sice placená, ale zase na poměry USA celkem kvalitní. Od hranice New Yorku vede šest pruhů v každém směru, ale silnice se postupně zužuje až na pouhé tři jízdní pásy, za Atlantic City už jen nudné dva v každém směru.

Tam my už ale odbočujeme, chceme vidět Atlantic City, Las Vegas východu, na vlastní oči - dosud jsme ho znali jenom z amerických seriálů. Na první pohled - bída. Oproti Las Vegas, které i ve dne žije, všude se něco děje, všude jsou reklamy na různé show, neony a světla, připomíná pobřežní promenáda spíše letoviska u Baltu. Jeden pás hotelů a casin, ze kterých město žilo, možná stále žije, a které městu přinesly slávu, a jinak nic. Velká parkoviště jsou opuštěná, nikdo nevybírá parkovné a ani tak tady nikdo neparkuje. 

Jistě, možná v noci nebo o víkendu by tady byl větší frmol, ale město za letního odpoledne za příznivého počasí, s kilometry pláží, jsme si představovali jinak. Podél prázdných pláží jsou atrakce v americkém stylu, trošku to tady připomíná spíš nějaký retro zábavní park. Ruské kolo je zavřené - jezdí možná večer každý druhý čtvrtek v měsíci. Síť ulic s povědomými jmény (Atlantic City je předobrazem nejslavnější verze hry Monopoly) je úplně mrtvá, ulicemi se prohánějí větrem rozfoukaná zrnka písku z pláží, a aut je tady málo. Zvláštní pocit, naprosto netypický pro americká města, která žijí v jakoukoliv denní dobu čilým ruchem.

Není co řešit, procházka hezká, ale tak nějak... raději pojedeme dál, kolmo na oceán, po hlavní okresce směr Wilmington. A tím se dostáváme k další místní zajímavosti, a tou je tankování. Co se na tom dá vymyslet? Přijedu k benzínce, natankuju, zaplatím, jedu dál. Jak už víme, v USA je vše jinak, tam se nejdřív přijede, zaplatí, až pak natankuje... možná se pak dojde na kasu pro drobné a jede se dál. No ale to by nebylo New Jersey - poslední z padesáti amerických států, kde máte jako klient čerpací stanice zakázáno sahat na tu magickou hadici, kterou vám do žilního řečiště auta proudí drahocenný benzín. A tak vám tankuje obsluha stanice.

Naposledy před dvěma lety se ke zrušení této zvláštní "tradice" uchýlil Oregon. A setkal se s vlnou nevole místních, kteří třeba nikdy sami netankovali, báli se toho, nebo jim prostě přišlo zvláštní, že by najednou tuto vysoce kvalifikovanou činnost měli provádět sami bez předchozího proškolení. Magazín Forbes tehdy otiskl:

Možná by byla škoda, kdyby šlo New Jersey podobnou cestou. Je to tradice, dnes už unikátní v rámci USA, a třeba se jednou zapíše na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jako verbuňk. Dost bylo sarkasmu, jedeme dál.

Projel jsem autem desítky evropských zemí, řídil jsem mnohokrát v Asii, Africe, Severní a Jižní Americe a myslel jsem si, že mě nemůže na silnici nic moc překvapit. Pak jsem ale přijel do New Jersey, kde má silniční infrastruktura ještě mnohem zajímavější specialitu, tzv. jughandle (ucho džbánu) křižovatky.

Hm... jak to vysvětlit. Představte si křižovatku dvou silnic. Jeden pruh doleva, jeden rovně, jeden doprava. Odbočování doleva všechno strašně zdržuje, propustnost křižovatky jde do háje a ještě je to náchylné na nějakou tu nehodu s čelním střetem. V Jersey přišli se zajímavým nápadem v několika verzích, říkejme jim třeba A a B.

Varianta A: Abyste mohli odbočit doleva, musíte před křižovatkou odbočit doprava, přijet na kolmou silnici, najet na ni (doleva) a přijet na původně plánovanou křižovatku zprava. Pak jenom počkáte na zelenou a pojedete rovně. To je ještě relativně OK, podobně jsou řešené levné odbočky doleva na rádoby dálnicích východního střihu používaných třeba na Ukrajině, podobně je řešená jedna odbočka doleva pro nákladní auta třeba i u nás v Karviné - odbočovací pruh doleva tam není, bylo by nebezpečné aby kamión stál v levém pruhu a pak se pomalu rozjížděl přes protisměr...

Varianta B je o dost větší maso. Představte si mimoúrovňovou křižovatku, dlouhou rampou sjedete doprava dolů na odbočku, podjedete původní silnici, hotovo, tohle jsem přece dělal už tisíckrát. Třeba jako tady:

Jasné jako facka, navigace si s tím poradí, na mapě to vypadá jasně. Ale co v reálu? V reálu to vypadá úplně jinak. Křižovatka je totiž všechno, jen ne mimoúrovňová. Jedete z jihu. Doleva nemůžete, odbočovací pruh tady není. Musíte tedy přejet rovně, čekáte na zelenou, projedete, odbočíte doprava, a obloukem (oním "uchem džbánu") pak dojedete zpět na tutéž křižovatku. A čekáte zase na zelenou. A pak projedete rovně.

Něco takového nás v autoškole neučili. Je to minimálně zvláštní přístup k řešení křižovatky. No zvládli jsme to (dvakrát) a pomalu míříme k hranici s Delaware, což je stát, který byste měli navštívit, pokud si potřebujete, jako já, ve Státech koupit něco dražšího - neplatí se tady totiž "sales tax", což je něco jako naše DPH.

Autor: Aleš Gill | středa 2.10.2019 8:02 | karma článku: 13,85 | přečteno: 402x
  • Další články autora

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,59 | Přečteno: 523x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 300x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,03 | Přečteno: 3397x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,28 | Přečteno: 162x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (1/2)

Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.

24.1.2024 v 8:02 | Karma: 14,70 | Přečteno: 241x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce

El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.

9.1.2024 v 8:09 | Karma: 16,78 | Přečteno: 370x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování

Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.

14.12.2023 v 10:21 | Karma: 16,55 | Přečteno: 378x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta

Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.

30.11.2023 v 8:04 | Karma: 15,08 | Přečteno: 375x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 2. díl - Ceny

Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.

15.11.2023 v 8:51 | Karma: 21,24 | Přečteno: 554x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu

Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.

31.10.2023 v 8:12 | Karma: 22,03 | Přečteno: 849x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

5 km egyptského pobřeží - Česká ulice

Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.

21.9.2023 v 8:27 | Karma: 19,59 | Přečteno: 1146x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Nejlepší nejhorší země - Írán

Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.

6.9.2023 v 8:20 | Karma: 17,02 | Přečteno: 539x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Faeřané - národ tunelářů

Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.

22.8.2023 v 12:10 | Karma: 13,69 | Přečteno: 332x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda

Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.

3.8.2023 v 8:32 | Karma: 12,82 | Přečteno: 334x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Fotoreport - Faerské ostrovy

Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.

17.7.2023 v 9:18 | Karma: 22,23 | Přečteno: 410x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Můj první let vrtulníkem

Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.

28.6.2023 v 10:38 | Karma: 16,16 | Přečteno: 427x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.

V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?

13.6.2023 v 8:22 | Karma: 15,03 | Přečteno: 341x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 12: Orkneje

Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.

25.5.2023 v 9:20 | Karma: 18,88 | Přečteno: 443x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa

V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.

10.5.2023 v 8:40 | Karma: 18,05 | Přečteno: 448x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na ... Wadi Rum

Wadi Rum v Jordánsku je možná nejkrásnější a nejfotogeničtější poušť světa. Jenomže dostat se tam a nenechat se u toho oškubat místními cestovkami není úplně jednoduché. Pokusím se popsat, jak to tam funguje.

25.4.2023 v 8:22 | Karma: 16,47 | Přečteno: 627x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 244
  • Celková karma 17,14
  • Průměrná čtenost 1419x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky