Když v New Yorku prší
Už dlouho, s předstihem několika měsíců, jsme si na osmou ranní rezervovali výlet z Manhattanu na Sochu Svobody. S velkým předstihem tedy vyrážíme z hotelu v New Jersey, přes most, kde nás vyfotí mýto bez mýtné krabičky. Nějak jsme to nedomysleli a počítali s tím, že v USA se bude dát zaplatit kartou nebo cash - na tomhle mostě se ale nedá.
Před sedmou už stíháme zaparkovat u trajektu na Staten Islandu a lodí přejíždíme na Manhattan, máme tři čtvrtě hodiny a neprší. Fajn, procházíme si pár okolních ulic, skoro až k WTC, a vracíme se do Battery Parku, k pevnůstce, kde je kasa a kde musíme proměnit naše vstupenky z internetu za opravdové lístky.
Tady ovšem přichází rozdělení naší skupiny - dva jsme na Soše už byli, tudíž znovu vydávat 30 dolarů nebo kolik ta sranda stála nemusíme, a dva se pomalu probíjejí k okénku pokladny. Začíná pršet, a to docela dost. Možná by se hodil deštník... jo tak ten ale nemáme, ani jeden.
Rozdělujeme se, všechno proběhlo dobře, kluci jdou na bezpečnostní kontrolu před vyplutím a já s bráchou... teď moc nevíme. Teda tak trochu víme, situaci jsme trochu předvídali a vedle původního plánu půjčit si městská kola a projíždět se po místních cyklostezkách kolem East River a Hudson River, jsme včera večer na Googlu hledali, co dělat.
A asi jsme nebyli sami. Do vyhledávače stačilo zadat "what to d" a automatická nápověda doplnila "what to do in New York when it rains". Neuvěřitelné. Možností je mnoho, jenže máme tři hodiny mezi osmou a jedenáctou, prší, muzea otevírají v deset, kdy už se musíme pomalu vracet k WTC, kde je sraz, no a je třeba zmínit - ještě jednou - že prší. A to dost. Město, které nikdy nespí, dopoledne neprovozuje ani divadla nebo kina, na vysedávání v kavárnách nás neužije a jediná "atrakce", která je teď otevřená, je jakýsi krytý trh. No ale vážně, dva chlapi přece nepůjdou nakupovat. Jít do Čínské čtvrti na nudle se taky moc nehodí a navíc jsme tam byli už včera. Takže...
Napadl nás bazén. Hledáme, na Manhattanu je všechno v nějakých rezidenčních komplexech nebo hotelích, a pro nerezidenty drahé. Je tady ale jeden... a je přesně v ideálním místě. Jsem v New Yorku asi po páté, ale ještě jsem nikdy nevyzkoušel lanovku z Manhattanu na Rooseveltův ostrov, a právě na něm, asi tři minuty pěšky od stanice lanovky, se bazén nachází. Slovo dalo slovo, vyrážíme podmáčeným Battery Parkem na nejbližší stanici metra.
Zelenou linkou míříme na sever, na roh Lexington a Devětapadesáté, a lanovka je odsud jen pár set metrů. Pořád ale leje a tak se každý krok zdá zbytečný, v metru jsme už skoro uschli. Místní lanovka by se možná hodila do mého článku V USA je všechno jinak, protože ač vypadá jako modernější lanovka na Ještěd, říká se jí Tramway. Ve městě kde se pro metro používá anglické slovo pro podchod, si musíme na podobné věci zvyknout.
Lanovka nás během pár minut zadarmo (v ceně lístku na metro, kterým jsme přijeli z Battery Parku) přiváží přes jedno z ramen East River na Roosevelt Island. Nezbývá než podejít prosakující Queensboro Bridge, oběhnout budovu tenisového klubu, a jsme u bazénu. Platíme pět dolarů vstupného, zdá se že na neomezenou dobu, a máme "pětadvacítku" skoro sami pro sebe - plave tady jen několik čínských důchodců. Místních, na turisty to rozhodně nevypadá - a myslím, že evropana, který místo Sochy Svobody skončí tady, paní na pokladně ještě neviděla.
Jsme v Americe, a tak pětadvacítka samozřejmě není pětadvacet metrů dlouhá, ale jenom necelých třiadvacet. Zejména proto, že neplaveme v pětadvacítce, ale v pětasedmdesátce, což je asi místní standard pro pořádání plaveckých závodů. Trošku diskutujeme, jak by asi řešili přechod na metrickou soustavu, protože překopat tisíce bazénů a protáhnout je o dva metry by bylo... dost nešikovné.
Děláme pár fotek, a po nějaké hodině a něco se pomalu odebíráme k východu, zpět do deštivého počasí, k lanovce, ulicemi k metru, kde zase trochu proschneme a když se s druhou skupinou potkáváme na pokladně nové věže WTC, už skoro neprší.
Vracíme se trajektem k autu a přes Staten Island zpět do New Jersey. Ale o třech oříšcích, které nás v New Jersey trkly do nosu, budu psát příště.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Automotodrom chtěl 27 milionů za neodjetý ročník MotoGP, soud žalobu zamítl
Brněnský Automotodrom si chtěl pomocí žaloby vymoci 27 milionů korun, které požadoval od města a...
Družku bil, přeřezal jí šlachy. Soud muži za dlouhodobé týrání potvrdil devět let
Olomoucký vrchní soud zamítl odvolání Tomáše Heráka ze Šumperska, kterému krajský soud za...
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.