Střípky z KLDR - Díl 16. - Pán času

Občas se stane, že si některá země řekne, že by jí bylo lépe v jiné časové zóně. Uvažují o tom teď i některé země EU. Ale aby si jedna země změnila časovou zónu dvakrát v rychlém sledu, to tady asi ještě nebylo. Pouze v KLDR.

Je 15. srpna 2015 a médii proběhla informace, že Severní Korea mění časovou zónu. Posouvá se o půlhodinu na západ, z pásma GMT+9 do svého, nového a neexistujícího pásma GMT+8,5. Pchjongjang Time Zone. Oficiálním důvodem je návrat k časové zóně, ve které Korea, ještě jednotná, byla před Japonskou okupací. Prostě chceme mít jiný čas než náš arcinepřítel Japonsko.

O tři týdny později přistáváme v Pchjongjangu. Někteří z nás o změně vědí, jiní ne. Naši místní průvodci ale tuší, že přijde zrada. Řada elektroniky, hlavně mobilů, dnes umí nastavit čas automaticky podle mobilní sítě, při cestování se tak nemusíme o nic starat - vystoupíme z letadla v New Yorku, telefon si chytí americkou síť a nastaví vám správně hodiny.

Já nejsem překvapen, tuhle funkci nepoužívám. Jednak chci už po dobu letu myslet a plánovat v novém čase, čase cílového letiště, a proto si posouvám hodinky a mobil už při nástupu do letadla. Má to prý pomáhat i proti "jetlagu", pásmové nemoci. Ale hlavně sítím nevěřím. Když je posun o hodinu a v letadle jste si dali chvilku šlofíka, po přistání nějakou dobu nevíte, jestli váš mobil přechod do nového časového pásma zvládl, jestli máte pořád starý čas, nebo už nový. Některé sítě tuto funkci nepodporují a mobil pak neví, co má dělat. A v některých zemích se k žádným sítím nepřipojíte. A KLDR je přirozeně jednou z nich.

Zpět ke zmíněné zradě. Jsme na letišti v Pchjongjangu a nevíme. Radíme se spolu navzájem. Jedni tvrdí, že správný čas mají oni: Mobil je přece smart a tak si čas zjistí sám. Jiní tvrdí, že je o půl hodiny víc, protože o změně nic neví. Někteří tudíž mají Čínský čas. Jiní Japonský. A ti informovaní, jako já, mají čas Pchjongjangský. Na půl cesty. Seřízený ručně. Naštěstí KLDR je zemí, kde vše funguje a šlendrián typu "hodiny jsou moc vysoko, nebudeme se s tím babrat, ono to za půl roku půjde zase dobře", který občas vídávám u nás - zejména v autopůjčovnách a autobusech - by v KLDR mohl být životu nebezpečný. Zvlášť takhle na letišti. Takže hodiny v příletové hale jdou přesně. Přesně o půl hodiny před Japonskem.

O tři roky později přistáváme na letišti v Pchjongjangu znovu a já znovu čekám, co přijde. Všechny operační systémy, výrobci telefonů, chytrých hodinek a jiného elektronického balastu za tři roky stihli ve svých zařízeních vytvořit nové časové pásmo "GMT+8,5". Pchjongjangský čas. Jenže před pár týdny severokorejský vůdce na setkání s tím jihokorejským, alespoň tak se to traduje, vyjádřil lítost nad tím, že v jednací místnosti byly dvoje hodiny a dva časy. Pro organizátory všemožných ceremonií a schůzek na různých úrovních to musel být oříšek. To co soulského času začínalo 9:25, začínalo podle pchjongjangského už 8:55. A tak pořád dál. Nesmysl. A tak zase jednou Kim Čong-Un bouchnul do stolu a silou toho úderu ručičky všech severokorejských hodin poskočily o půl hodiny vpřed. 

Samozřejmě ani v KLDR nejde jen tak bouchnout do stolu, ale "legislativní proces" je o něco rychlejší než jak ho známe. 29. dubna 2018 Kim Čong-Un změnu oznámil, 30. dubna ji posvětil parlament, a 4. května se 23:30 změnilo v půlnoc.

Krok k míru, krok k lepší spolupráci s Amerikou utiskovanými jihokorejskými bratry, vstřícné gesto ze strany Severu. A nové zmatení pro nás, kteří přilétáme na Pchjongjangské letiště plní očekávání. Ač to oficiálně nikdo nepřizná, nic mi nebrání nastavit v telefonu "TOKYO GMT+9", časovou zónu imperiálního uzurpátora, přestože oficiální kruhy hovoří o sjednocení času se Soulem. Nikoliv s Tokiem. 

Ti, kteří spoléhají na chytré funkce chytrého vybavení z chytrých zemí 21. století, ovšem opět mají problém. Některé přístroje změnu stihly podchytit, jiné - a těch je většina - ne. Na vlastní oči jsem viděl jedny hodinky, které si snad měly čas určovat podle GPS. A šlo jim to náramně. Šly totiž o čtvrt hodiny špatně. Jak se to povedlo, netuším, ale nedalo se to změnit. Hodinky totiž už nepotřebovaly žádný čudlíček. Myslely si, že jsou chytřejší, než jejich uživatel. Asi soudruzi v NDR...

Naše "hra" v EU s možností zrušení letního času a s tím souvisejícího možného přeuspořádání časových pásem v členských zemích je hezkým příkladem fungující demokracie. Veřejná debata, průzkumy, debaty na úrovni parlamentů nebo vlád, odklady, průtahy, strkanice. V KLDR přijde Kim Jong-Un a řekne: změníme čas. A změní se čas. A pak se o třicet měsíců později špatně vyspí, a řekne: šoupneme to zpátky. A na nic a nikoho se neptá. Jedna z tezí oficiální severokorejské ideologie Juche (Ču-čche) říká, že člověk je pánem svého osudu. A v KLDR je nadmíru jasné, který člověk je pánem osudu. A času.

Kim Čong-Un ale není jediný pán času, a pokud jsem v úvodu článku napsal, že to tady ještě nebylo, neměl jsem úplně pravdu. Podobný příběh se, bez většího zájmu médií, odehrál ve Venezuele. Správně, kde jinde. V roce 2007 Hugo Chávez posunul hodinky o půl hodiny zpět, aby o devět let později mohl Nicolás Maduro ručičky pošťouchnout zase kupředu. Podobnost čistě náhodná?

Obrázek v perexu: Andrew Liszewski