Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kišiněv - metropole na okraji zájmu turistů

10. 08. 2017 8:02:53
Asi neexistuje evropské hlavní město, nad kterým by turisti ohrnovali pomyslný nos více, než nad Kišiněvem. Snad možná Podgorica. Je to daleko, nic moc tam nelítá, nic moc tam není, nikdo tam nejezdí. Tak proč já? Právě proto.

S Moldávií mám nepěknou zkušenost z roku 2007. Jeli jsme takhle z Oděsy, bez navigace, jen s pomocí autoatlasu Ukrajiny v ruštině, a chtěli jsme do Rumunska. Ukrajinská strana přechodu byla relativně brnkačka, a za zatáčkou na nás, místo očekávané rumunské, čekala moldavská vlajka. Ukázalo se, že přechod mezi Ukrajinou a Rumunskem zanesený v autoatlase, na samém okraji dunajské delty, neexistuje, resp. není to přechod Reni (UA) - Galati (RO), ale dva přechody: Reni (UA) - Giurgiulesti (MD) a po dvou kilometrech Giurgiulesti (MD) - Galati (RO). Anabáze překonání těchto dvou přechodů nám zabrala skoro celý den, a na všimném a úplatcích nás připravila i na tehdejší studentské časy o dost peněz. Zařekl jsem se, že do Moldávie už nepojedu.

Nikdy neříkej nikdy. Po deseti letech si to přes Maďarsko a Rumunsko míříme do příhraničního města Jasy, kde necháváme - na "bezpečné" půdě EU - auto, a dále pokračujeme přes hraniční přechod autobusem do Kišiněva. Kišiněv není náš hlavní cíl, cílem cesty je Tiraspol, metropole Podněstří, o které jsem psal článek nedávno. Ale poslouží nám jako základna, útočiště, a tak není důvod se tady trochu neporozhlédnout.

Při plánování nás zaujala maticová struktura ulic v centru, na to nejsme z Evropy příliš zvyklí. V té se schovává autobusové nádraží, několik parků, náměstí, žádná vyložená pecka, která by sem turisty nalákala tady ale není. Je tu ale levně - možná o něco dráž, než na Ukrajině, ale jízdenka na trolejbus stojí pětikorunu, velký kvas na místním trhu podobně, a pak tady mají pár atrakcí, které chceme vyzkoušet, protože u nás se za podobné srandy platí poměrně dost. První jsou motokáry na prostranství před hotelem Cosmos - jedné dominant města a zvažované variantě pro ubytování. Motokáry jsou fajn, ale chtělo by to posilovač. Bolí nás ruce - nezvyk.

Další zajímavostí, na kterou jsme narazili, je půjčovna segwayů. Žádné organizované turistické výlety, prostě zaplať asi 60 korun, a tady máš na čtvrthodinu segway, jezdi si po parku. A tak jsme jezdili. Zajímavá zkušenost, něco jako segway na zkoušku jsem u nás nikdy neviděl, jedinečná šance poznat něco nového.

Pokud znáte fotky z oblasti Černobylu, asi jste už někdy viděli místní opuštěné ruské kolo, jak si reziví na prostranství za pripjaťským kulturním domem, a vyzařuje ještě i dnes solidní dávky radiace. Tak přesně tohle kolo jsme našli v Kišiněvě. Sovětský bratr, přesná kopie, jen o něco lépe udržovaná a o pár nátěrů lépe vypadající. A nedalo nám to, byť lístek stál nekřesťanských 25 korun za jednu otáčku, museli jsme vyzkoušet, jak by to v Pripjati jezdilo, kdyby nedošlo k černobylské havárii.

Nedaleko místního "zábavního parku", který se stejně, jako ten pripjaťský, zasekl v osmdesátých letech, je jeden z největších městských parků. Tam nacházíme další atrakci, kterou bychom asi jinde nezaplatili - zip-line neboli česky lanový skluz, po které se asi za stovku (korun, jinde ve světě zaplatíte i stejnou částku v dolarech) na kladce spouštíme z kopce lesem a přes jedno z jezer. Pod námi se prohánějí šlapadla ve tvaru sportovních aut Made in Poland. Lehce infantilní zábava, no atrakce zase za pár korun, a tak si jdeme trochu zablbnout.

Jak mi na Ukrajině a v Pobaltí nechutnal kvas a Rusku jsem ho raději už ani nezkoušel, tady jsem se nechal ukecat a dobrý. Taková sovětská náhražka coly. Nejlepší bylo ale jídlo. Byť ne úplně typicky místní. Natrefili jsme na "americký steakhouse", kde se za málo peněz (na naše poměry, na místní zřejmě hodně draze) vařilo. Steaky luxusní, saláty luxusní, pivo výborné, a ten účet nakonec taky nebyl úplně k zahození.

Spíme v hotelu Kišiněv a jestli jste někdy viděli hotel nebo pokoj s přídomkem "Soviet style", tak tohle je naprosto přesné. Nábytek po babičce, starý koberec, na tom všem větrák, osmdesátka postel, televize s dálkovým ovládáním (pokrok nezastavíš), klimatizace otevřeným oknem, a zásuvky v naprosto nevhodných místech. Nicméně lobby hotelu vyložené mramorem, žulou a s několikajazyčně mluvícím personálem, který se nás snaží přesvědčit, že to, v čem spíme, je ten největší luxus ve městě. To, že nad prvním schodištěm už jsou zárubně a dveře do vrtule, které o pravém úhlu slyšely jenom z rozhlasu po drátě, je asi ono - ten zmiňovaný největší luxus.

Za těch pár rán a krátkých večerů, které jsme strávili mezi centrem a hotelem Kišiněv jsme pochopili, že místní specialita je zřejmě Hot Dog. Respektive Pegas Hot Dog. Nevíme, zda je to mrkev, která mu dodává ten zvláštní přídomek Pegas, každopádně právě mrkev je základ každého pořádného Hot Dogu. Nebo jste dosud jedli párky v rohlíku bez mrkve?

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 10.8.2017 8:02 | karma článku: 17.32 | přečteno: 552x

Další články blogera

Aleš Gill

Podněstří - poslední sovětská republika

Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

26.7.2017 v 8:03 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 979 | Diskuse

Aleš Gill

Darovanému jaguárovi na zuby nehleď

Asi se vám to už stalo. Vyhráli jste jaguára. Tedy Jaguára auto. Model XE. Nestalo? Mě teda taky ne, ale jedné kamarádce ano. Vzali jsme ho na takový menší výlet a trochu ho otestovali - auto za mega a půl neřídíme každý den.

11.7.2017 v 15:01 | Karma článku: 14.81 | Přečteno: 774 | Diskuse

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 690 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marek Síbrt

Co o nás vypovídá Jáchymovské peklo? A co estébák Havel?

Nedokážeme se jednoznačně postavit ke své minulosti. I proto můžou politici i skoroprezidenti s praxí z Haló novin přirovnávat práci současné policie a justice k 50. letům a lidem to nepřijde nevkusné. Navštívili Jáchymov?

17.8.2017 v 13:47 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 1255 | Diskuse

Jan Ziegler

Chcete užít parádní dovolenou, Horní Planá s krásným okolím je ideální volbou

Mimořádně pestrá nabídka pro návštěvníky, kteří se tady rozhodně nemusí nudit. To je Horní Planá v letních měsících. Toto šumavské město navíc leží v relativní blízkosti dalších návštěvnických magnetů.

17.8.2017 v 7:08 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 422 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 201: Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch

Ano, čtete správně název obce na ostrově Anglesey ve Walesu, známé jen pro své dlouhé jméno, což v překladu zní asi takto: Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela sv Tysilia u červené jeskyně...

16.8.2017 v 20:48 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 199 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (II). Pomec – císařský, nebo královský?

V úvodním díle (15/8/2017) tohoto nepravidelného cyklu o korálových rybách v Rudém moři jsme se zastavili u klipek. Řekli jsme si, že jeden a týž druh může mít (a také má) víc názvů. Dnes je na řadě pomec.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Milan Zajíc

Cestou k mrakům .... výlet na Brandlscharte

V 4.45 mi zvoní budík, hbitě vstávám a začínám "balit" propriety na dnešní výlet. Dnes se vydávám na jeden z místních kopců Brandlscharte 2371 m.

15.8.2017 v 16:52 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 16.96 Průměrná čtenost 1302

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.