Asi se vám to už stalo. Vyhráli jste jaguára. Tedy Jaguára auto. Model XE. Nestalo? Mě teda taky ne, ale jedné kamarádce ano. Vzali jsme ho na takový menší výlet a trochu ho otestovali - auto za mega a půl neřídíme každý den.
Před odjezdem
Asi bych měl uvést na pravou míru co to znamená "vyhrát Jaguára". Jaguár je "vyhraný" na dva týdny. Denní povolený nájezd je 150 kilometrů. Po rozkopané Praze je to cesta z jednoho konce na druhý a zpět. Vzhledem k tomu, že ho využijeme jenom na prodloužený víkend, pátek až neděle, je to poněkud málo. Výherkyně domlouvá 1500 km. To už jde, byť k původně plánovanému moři se nedostaneme.
Odjezd
Předávka v autosalonu v Průhonicích. Čekal jsem nějaké oficiálnosti, focení, ale konala se "jenom" podpisovačka papírů, prohlídka několika vystavených vozů a pak zběžná předávka a základní informace o řízení. A o tom, že si máme dávat pozor na gumy a ráfky. Rada nad zlato.
Odjíždíme ze salónu, ale už u Lidlu na nájezdu na D1 stavíme - našli jsme vryp ve vnitřním obložení levých zadních dveří - jako by tam někdo dloubal šroubovákem. Voláme, posíláme mailem fotku. O kus dál koukáme na díru v pneumatice, prostě na jednom boku chybí kus gumy... Auto se rozpadá a ještě jsme pořád na dohled autosalónu.
Trasa
Cesta na jih probíhá rychle. Do auta za mega a půl patří nafta za 27, takže stavíme v Dolním Dvořišti. Trasa nás dále vede do Salzburku, kde spíme, rakouskou západní Tunnelstrasse k Bledskému jezeru, kde si zaslouženě dáváme krátký odpočinek (musíme ale rychle pryč, je tady nějaký triatlonový závod a cesta bude zavřená). Cestou do Postojné dostává auto první, ale za to pořádnou koupel. Přepínáme podvozek, řídící jednotku, či co to je, do režimu "voda/led/sníh", a pak zase zpět. Přes Plečnikovu Lublaň a východoslovinský Maribor, jejichž centra jsme si stihli obstojně prochodit pěšky, jsme se vrátili do Rakouska, a po krátké prohlídce centra Štýrského Hradce jsme se další průtrží mračen v Alpách vrátili přes Linec na "budějovickou" a do Průhonic. 1450 km.
Auto
Následující kapitolu píšu z pohledu člověka, který vlastní auto nemá, v Praze ani nechce (od čeho jsou půjčovny) a málokdy řídí cokoliv nad půl miliónu. Ale řídí rád cokoliv se namane. Od Favorita přes různé Škodovky, VWčka, Fordy až po můj oblíbený Nissan Altima, kterým jsme objeli Ameriku. Kdysi jsem měl nějaká krátká svezení se Subaru Impreza WRX s Mercedesem S 550, to byl maximální zážitek. Teď jsem čekal něco podobného...
Exteriér
Auto je hezké, byť by mu jiná barva (červená, "jaguárovská" tmavě zelená) asi slušela víc než bílá. Není ale až nápadně hezké, přesto se po nás občas někdo otočil. Možná proto, že v autě seděly (kromě autora článku s čelem až na záda) tři holky. Možná proto, že se někomu to auto líbilo. Mně hodně vizuálně připomínalo Mustanga - ten je sice hranatější, naše kočka taková umírněnější, se žraločí ploutví a hodně nenápadným spoilerem na víku kufru.
Jízdní vlastnosti a fičurky pro řidiče
Podvozek za sucha i za mokra drží jako přibitý, krásně reaguje na pohyb volantu a je opravdu radost auto řídit. Náhon na zadní by měl doplňovat, v případě potřeby, náhon na přední. Ale nevíme, co se reálně děje - prostě to funguje a smykem žádného druhu auto nehrozí. Módy provozu jsou celkem čtyři: závodní, normální, výše zmíněný "voda/led/sníh" a pak eco. To není nějaký plíživý mód s řazením u 1000 otáček za minutu, ale taková úspora energie jinde, na maximální dojezd. Vypne vám klimu, vyhřívání sedaček... prostě se vám snaží pomoci dojet k benzínce.
Poměrně hezky se choval asistent jízdy v pruhu, v podstatě se přejezd pruhu bez blinkru blížil přejezdu pruhu ze speciální "hrbolaté barvy" jaké se občas dělají na modernizovaných úsecích cest. Trochu mi to připomínalo vibrace volantu na XBoxu, nicméně bylo to poměrně realistické. Další dobrá vychytávka byly automatické stěrače, které ve všech autech které jsem dosud řídil, byly spíše k vzteku. Tady ne, fungovaly téměř přesně tak, jako bych je ovládal ručně.
Fičury, jako bezklíčkové startování, elektrické otevírání a zavírání kufru a podobně, považuju spíš za výstřelky než něco praktického. V případě toho kufru je to naopak spíš nepraktické. Řazení v podobě otočného voliče není špatné, ale vyžaduje to minimálně prvních několik tisíc kilometrů letmý pohled na volič, a to mi nepřijde úplně ideální. Podobně je na tom ovládání větrání - abych si musel pro ofuk předního skla od páry "dojít" do menu dotykové obrazovky, taky není úplně šťastné. Klasicky mě štval start/stop.
S výjimkou několika kilometrů po osvětleném Salzburku jsme nevyzkoušeli jízdu po tmě, takže těžko hodnotit světlomety.
Pohodlí a prostor pro posádku
Místa není nazbyt v žádném směru. Sedadla nejsou o nic moc pohodlnější než v Oktávce, víc vedou, ale je to vykoupené tím, že jsou prostě užší. Středový tunel je tedy poměrně široký, což pak poskytuje dobrý výhled pro posádku vzadu. Nad hlavami vzadu, ale i vepředu, je místa pomálu. Dozadu se nenastupuje úplně nejlépe, předpokládá se, že majitel bude spíš řidič než pasažér a zadní sedačky tak budou spíše prázdné.
Pozitivní jsou prostory na odkládání věcí jak ve dveřích, tak ve středovém panelu, v opěrce, prostě není problém si odložit cokoliv kamkoliv. Ocenil bych USB na palubovce, to je ale pouze v loketní opěrce, spolu se zásuvkou na 12V (druhá je pak vzadu pro posádku).
Kufr neoslní, přístup, jako to v sedanech bývá, není nejlepší a pořád jsme museli něco vyndávat abychom se dostali k něčemu dalšímu. A to jsme jeli čtyři na víkend, řečeno - mě přirozenější - leteckou terminologií, jen s palubním zavazadlem. A pár kabelkama. A chladícím boxem.
Jak to jede
Jede to. Žádný sporťák, stejně jako základní verze Mustangů, to není, tady si opět kočka a koník podávají ruce. Ke zmiňované Impreze to má daleko. Čekal jsem, že zašlápnu plyn a auto vystřelí dopředu. Nevystřelí. Není to sice žádná chcíplotina, ale stoosmdesátikoňový dvoulitr s dvoutunovým, plně naloženým autem, žádné zázraky nedělá. Na prázdném parkovišti před salzburským výstavištěm jsem s prázdným autem zkoušel na převodovce režim Sport (v normálním, nezávodním režimu) a tam se jízdní dynamika trochu posunula. Ale pořád je Impreza někde jinde, spíš jsem měl pocit jako v "eresu" od Škodovky.
"Rezymé"
Kdybych to měl shrnout... tak to nebude jednoduché. Nevidím jasnou cílovou skupinu. Pro manažera to úplně není. Je to poměrně fajn auto na dlouhé trasy po kvalitních cestách. Tam ale bude limitující nic moc kufr. Tvrdý podvozek asi není ideální do města a na český venkov. Za volantem si představím dobře vydělávajícího mladíka, třeba fotbalistu, nebo prostě jenom někoho, kdo na to má a chce auto, které drží jako přibité a nenechá ho na kluzké vozovce ve štychu. A o tom to (asi) je.
