V minulém článku jsem psal o možnostech svobodného pohybu po Egyptě vypůjčeným autem a jeho zvláštnostech pro středoevropského řidiče. Dnes si posvítíme na parkování u jednotlivých památek, to má totiž svá specifika.
A bez zbytečného zdržování rovnou začneme u první z nich:
1) Edfu (Edfu)
Úplně na pohodu. Parkovné se platí nějaké směšné, parkoviště prázdné. Na parkovišti náhončí do krámků, kteří vám s parkováním budou "pomáhat". Představte si prázdné parkoviště u Kauflandu a pět týpků, kteří se vám snaží ukázat nejlepší místo. Zastavte, kde chcete. Hledejte stín.
Z našeho cestovního deníku:
U chrámu v Edfu parkujeme jako jediné auto, jsme překvapení, že mají lístky a vybírají parkovné (ještě tu byly asi tři autobusy). Platíme 2 LE (3 Kč).
2) Abú Simbel (Abú Simbel)
Přijíždíme kolem deváté a veliké parkoviště nikdo nehlídá. Jsou tady dva autobusy a jinak nic. Žádné namalované čáry, proto se cpu přímo do mezery mezi autobusy. Kvůli stínu.
Z našeho cestovního deníku (po návratu od chrámů na parkoviště):
Na parkovišti chce týpek parkovné 3 libry, více méně ze sportu se s ním naoko hádám (rukama, nohama a česky), že parkovné se platí při vjezdu a že když my jsme mohli z Asuánu ráno ujet 270 km, tak on tam taky mohl vybírat když jsme přijeli a ne teď, když odjíždíme. A on to normálně uznal a odešel, až mi ho bylo trochu líto.
3) Philae a nedokončený obelisk (Asuán)
Philae je dost na okraji města, parkoviště tady není velké, a je spíš pro autobusy. Je kryté nějakou plachtou, takže stín. Nikdo nic nevybírá, nikdo nic nenabízí.
Parkoviště u nedokončeného obelisku je velké. Jsou tady zavřené záchody, a jinak nikdo. Vešlo by se sem tak 200 aut. Je tu jedno. Naše. Zadarmo.
4) Údolí králů (Luxor)
Nikdo moc nepočítá s tím, že by druhou nejslavnější egyptskou památku (předpokládám, že pyramidy jsou první) chtěl někdo poctít svou návštěvou a dopravit se sem autem. Podobné je to i u nedalekého zádušního chrámu královny Hatchepsut. Proč parkovat na asfaltové placce sto na sto, když můžete nechat auto v prachu a písku u silnice.
Z našeho cestovního deníku:
Nemůžeme parkovat na parkovišti, protože nejsme autobus, a taxíky tam nesmí. Ale my nejsme taxík. Hm... jste auto, jste taxík, můžete parkovat tady před bránou. Logika jde stranou, This is Africa. Parkoviště pro sto autobusů, místa habaděj. Ale prostě auto je taxík, taxík je auto, a když přijedeš autem, tak nejsi hoden parkovat na parkovišti... nevíme.
5) Karnak (Luxor)
Karnak byl pro nás zklamáním. Jednak jsme už byli otesaných pískovcových i jiných kamenů celkem nabažení, jednak tady bylo víc turistů, než na všech dříve jmenovaných památkách dohromady. A taky to není taková pecka, jak jsme čekali. Navíc hromady naháněčů, samozvaných průvodců a jiných bakšišáků. Ale byla to i naše poslední památka před cestou k moři, a kdybyste tam jeli, je tam nejlepší výběr suvenýrů a velká konkurence. A samozřejmě nemůže chybět parkování před branami.
Z našeho cestovního deníku:
Parkujeme opět nikoliv na oficiálním parkovišti (za bránou), ale na parkovišti vozků před bránou areálu. Logika tady nezná hranic. Jeden z vozků si přijde pro desetilibru, dáváme (chyba) ji bez lístku, pravda máme auto pod stínidlem a zabíráme tady místo (přestože volných fleků je spousta).
... (o cca 2 hodiny později)
Další rikšák chce další peníze, řeší to s ním Martin (vede ho zkušeně do stánku turistické policie), my ještě provokujeme prodejce podstřelenýma cenama. My jsme to vzdali, rikšák to vzdal, odjíždíme bez dalšího placení.
Pořád platí, co jsem napsal v minulém článku. Řízení v Egyptě se není třeba bát. Naopak, zastavíte, kde potřebujete, žádné modré, fialové a oranžové zóny nikoho neomezují.
A když už někde zaplatíte za oficiální parkoviště, stojí to pár (tedy obvykle dvě) korun.
