Egyptem na vlastní pěst: autem z půjčovny - díl 1.

Dříve to byla oblíbená dovolenková destinace pro nemalou řádku Čechů a Slováků. Pokud čtete tento článek, je pravděpodobné, že jste tam taky byli. Ale nejspíš s cestovkou, na výlet autobusem...

Vyrazit do Egypta s cestovkou nikdy nebyl problém, v podstatě revoluce nerevoluce, prezident u kormidla takový či makový, pořád se pobřeží Rudého moře a i pobřeží Sinajského poloostrova drželo. Stačilo ale pár teroristických útoků, jedno spadlé letadlo, a všechno je jinak. Velkou část Sinaje, jak to napsat: nechci psát, že ji mají pod kontrolou islamisté z IS, ale spíš ji nemá tak úplně pod palcem egyptská vláda.

Tím je do značné míry, místy úplně, omezen provoz dříve tak populárních letovisek okolo Taby, Dahabu a Šarmu, a davy se úplně nehrnou - Rusové zmizeli úplně - ani k Rudému moři, do oblastí Hurgada a Marsa Alam. Předpokládám, že v létě bude situace o něco lepší (byli jsme tam na přelomu února a března), i když logičtější mi přijde Egypt v době, kdy je u nás zima, než jezdit tam v čtyřicetistupňových vedrech.

Výlety z přímořských resortů jsou poměrně drahé - začínají na sto eurech za nějaký ten Luxor, a to není zrovna lákavá cena. Takže na to půjdeme jinak:

1) Koupíme letenku do Marsa Alam
2) Půjčíme si auto
3) Projezdíme si jižní Egypt sami
4) Vrátíme auto
5) Půjdeme se plácnout k moři na pár zbylých dní před odletem

Hledám po Internetu nějaké zkušenosti s podobným plánem, a vypadá to, že to snad takhle ještě nikdo neudělal. A na místě tomu všechno nasvědčuje:

1) Půjčovna (naše, ani žádná jiná) nemá pobočku na letišti, doveze nám auto (Renault Logan) odkudsi... možná až z Hurgady. Na letišti v Marsa Alam je parkoviště pro stovky aut. Ale nikdo na něm neparkuje.

2) Prvních 300 kilometrů naší cesty jsme neviděli ani jednu benzínku - a vyjma údolí Nilu je všude nulový provoz.

3) V podstatě neexistují restaurace podél cest, opravdu jen velmi zřídka. A i tam budete rádi, když k obědu dostanete omeletu. Pokud se necítíte na teplé jídlo, můžete taky dostat chlebovou placku se sýrem (taveným). A čaj.

4) Parkoviště u části památek nepamatují, kdy někdo naposled přijel autem. Když se o to pokoušíme, otáčejí nás (např. v Údolí Králů nebo v Karnaku) s tím, že parkoviště je jenom pro turisty (rozuměj autobusy), a že taxíky (rozuměj auta) tam nesmějí. A máme zaparkovat u cesty před parkovištěm. Nutno podotknout, že jinde to naopak bylo jedno (třeba Edfu) a měli rozumné parkovné (za cca 3 koruny) a dokonce jsme dostali i stvrzenku.

5) Místní nejsou zvyklí, že by měl bílý turista auto. Jakmile vystoupíte a zajdete za roh, hned se k vám přimotají tři taxikáři. Mávám na ně klíčky od auta a chápou.

6) Hotely na pobřeží nemají procesy na odbavení motorizovaných turistů. Sekuriťáci nás nechtějí pustit dovnitř, a hotely nemají pro ubytované parkoviště. Jenom pro zaměstnance.

7) Hotely na pobřeží nemají proces, pokud si z půjčovny auto někdo přijede vyzvednout. Nechtějí ho pustit dovnitř - musíme si volat horem dolem, a auto musím doručit před vrátnici.

8) Hotely na pobřeží nemají proces, pokud chcete s plnou polní z hotelu odejít pěšky. Sekuriťák chce vědět číslo pokoje. Nedáváme mu ho - k čemu by mu bylo? My už tady nebydlíme, jdeme pryč. Jak pryč? Kam?

9) Hotely na pobřeží nemají proces, pokud přijdete s plnou polní do hotelu pěšky. Zase vysvětlování se sekuriťákem a volání na recepci.

Ono se asi opravdu nic z výše uvedeného často nestává. A vůbec, kdo by přijel do Egypta, aby dva dny bydlel v jednom resortu, a pak si sbalil švestky a odešel pěšky do resortu sousedního na další tři dny? Já ale fakt nejsem normální turista-koupák. I tenhle All Inclusive resort je pro mě vězení. Sice zlatá klec, ale pořád vězení. Rozumím, že nás tady bachaři střeží pro naše vlastní dobro a bezpečí. Protože pár dalších útoků, a nebyl by tady vůbec nikdo.

Tak abych to shrnul - individuální cestování půjčeným autem rozhodně možné je. Není to o nic obtížnější než někde v Libanonu nebo Jordánsku. Půjčovna tak nějak funguje. Cesty nejsou nejhorší, služby kolem ale nejsou nic moc, když něco potřebujete, je lepší sjet do města. Na hlavních křižovatkách jsou policejní kontroly, ale obvykle nic nekontrolují. Do kufru nám lezli asi jenom jednou, papíry chtěli dvakrát, a myslím, že spíše ze zvědavosti. Parkování je levné nebo zdarma, památky jsou na evropské poměry taky poměrně levné, nikde jsme neplatili víc než 10€ za vstup, a to už muselo být Údolí Králů, jinde je to spíše polovina.

Průvodce nepotřebujete. Pokud ho opravdu chcete, vždycky si můžete najmout nějakého místního, u každé z památek je jich na výběr dost a viděli jsme místní průvodce provázet skupinky turistů francouzsky, španělsky, německy i čínsky. Navigace není žádný problém - program do mobilu zdarma, stáhnout mapu Egypta, a neztratíte se. 

Hotely po cestě si můžete zarezervovat z domova stejně jako kdekoliv v Evropě. Asi se nikdo z nás nechce hned pouštět do řízení v Káhiře, ale hrůzostrašné historky o egyptských řidičích a provozu jsou pověry, nebo jsou založené právě na reálné praxi v Káhiře. Každopádně na jihu velký provoz není, cesty nejsou špatné, a místní jezdí poměrně slušně - jen se nesmíte bát, a plynout s ostatním provozem.

Prostě nechápu, proč tam nikdo nejezdí... Pokud letíte do přímořského resortu, nebojte se. Půjčte si auto a vydejte se za památkami. Nikdo vám hlavu neutrhne.

V druhé části se pokusím popsat, jak z pohledu řidiče vypadají jednotlivé památky jižního Egypta, které jsme navštívili - příjezd, parkování; a co pak dál po vystoupení z auta.

Použité fotografie: Archiv Patrika Chrze