Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poprvé na celnici

13. 03. 2017 11:59:32
Dřív jsem si, sem tam, objednával něco z Ameriky, dneska spíš z Číny. Bezcelní limity jsem moc neřešil, ale obvykle to byly drobnosti za pár stovek. Až teď si na mě posvítili a přišlel mi poštou mi návod, jak zásilku vydobýt.

Že jsem poprvé na celnici vlastně není úplně pravda, různí celníci na mě v různých jazycích zkoušeli různé finty. Svlíkli mě do trenek (Izraelci), svlíkli mě do naha (Uzbeci), nutili mě mluvit rusky, aniž bych se kdy rusky učil, prohrabávali mi batoh a řešili, zda noviny, ve kterých jsem měl zabalenou svačinu, nejsou protirežimními pamflety. A taky jsem byl na hodinu nelegálním imigrantem v Dubaji.

Ale poprvé musím na celnici u nás - objednal jsem si kilový kus železa - stabilizátor ke GoPročku. A to jsem neměl dělat. Jestli to správně chápu, tak jediná celnice, která řeší odbavování zadržených zásilek doručovaných poštou, je na Praze 5. Nebydlíš v Praze? Nějak si to zařiď, nezájem. Zaplať poště, zaplať někomu, je nám to jedno. Máš čtrnáct dní, pak zásilku odešlem zpět. Nebo obřadně zničíme.

Jdu tedy na poštu - mám štěstí, že to mám po cestě z letiště do práce - jsa přesvědčen o tom, že z 29 dolarů se nemůže vyklubat žádné clo (to se platí až přes 150 euro), takže zaplatím poště poplatek za to, že je otravuju (99 Kč) a 21% z cca 750 Kč.

Úderem osmé vstupuji na magickou Poštou 120, což je v jednadvacátém století zajímavý úkaz čili jev, asi se tady za poslední desítky let nic moc nezměnilo. Neškodila by šipka, informace o tom, že je třeba vystoupat do druhého patra budovy. Tušil jsem, že to nebude nijak označené, a tak jdu tam, kam člověk přede mnou - třeba už tady byl. Zkoumáním kudy kam jsem prošustroval své místo ve frontě, vytrpěné dvacetiminutovým čekáním v mrazu, na který jsem nebyl připraven. Nevadí, stejně jsem asi čtvrtý na řadě a celkem to odsejpá.

Na přepážce pošty (byť to tady tak nevypadá) dostávám jakési lejstro, se kterým mám jít na celnici. Jdu na celnici, přepážky obsazeny, čekám pár minut na chodbě, rozsvěcí se zelené světlo a já vcházím. Předávám doklady (screeny z eshopu a internetového bankovnictví) potvrzující cenu zboží 29 dolarů.

Mám si jít sednout. Asi pět minut paní za přepážkou cosi vypisuje či počítá. Dostávám úřední lejstro (trojmo) a s tím mám jít na pokladnu zaplatit DPH 269 Kč. Nádhera. Raději nechci vědět, jak k částce došli, ještě by si na mě přišel posvítit slovenský strejda Andrej. Buď to počítali z dvojnásobku ceny, nebo přes víkend DPH stouplo na 40%. Máte pocit, že je rok 2017 a dá se platit kartou? Zapomeňte. Pokud by přišlo něco fakt drahého a platilo se ještě navíc clo? Běžte dolů, na ulici určitě bude někde poblíž bankomatu, tak si ho vycucněte a doneste nám prezidenty, zpěvačky, spisovatelky, učitele a krále pěkně na dřevo. Jako za Rakouska-Uherska.

Platím. Nedá se nic dělat. Dostávám další lejstro, se kterým se vracím k paní celnici. Předávám lejstro a dostávám papír který se jmenuje "Evropské společenství". Kdesi níže je pak nápis "Dovozní doklad". Z toho vyčítám, že mi, podle nějaké tabulky, sazebníku, nebo - nejspíš - dotazem na Googlu, vyměřili základ daně (tj. hodnotu zboží) 1280 Kč. Děkuji pěkně.

Opět dostávám nějakou tu bumážku, se kterou jdu na poštu - na to okýnko, kde už jsem byl na začátku. Vyzvednout si zásilku? Ne - zaplatit oněch 99 Kč za to, že se pošta zapojila do celního procesu - a dostávám zase nějaký papír. Za ten už ale u vedlejšího okýnka (no ono to ani okno není, spíš pult), dostávám, oproti podpisu, lehce prohrábnutou obálku s více prohrábnutou krabicí. Tak snad s toho kluci šikovní nic nevytřepali.

Nerad bych to totiž podstupoval znova.

Autor: Aleš Gill | pondělí 13.3.2017 11:59 | karma článku: 25.42 | přečteno: 1190x

Další články blogera

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 560 | Diskuse

Aleš Gill

Cola s máslem a nejlepší botswanská zkratka

Optimální cesty občas nejsou úplně ty nejlepší nebo nejkratší. Ukazatele z Ostravy na Hradec a opačně sice vedou po cestě nejkratší (I/11), ale zdaleka ne nejrychlejší. Na jednu takovou "zkratku" jsme narazili i v Africe.

1.6.2017 v 7:33 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Aleš Gill

Vzpomínky na předválečnou Sýrii

Když mě Radim Targosz, ředitel jazykové školy v Ostrově nad Ohří, požádal, zda bych jim mohl do nového časopisu napsat článek o zajímavé zemi, kterou jsem navštívil, dlouho jsem neváhal, a kývnul. Pak jsem ale váhat začal.

15.5.2017 v 12:02 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 491 | Diskuse

Aleš Gill

V Koreji jsem o rok starší

Korea není úplně středem zájmu cestovatelů ze západního světa. Řešíme slovní (zatím) přestřelky Washingtonu a Pchjongjangu, ale málokdo se o korejský poloostrov zajímá blíže. Věděli jste třeba, že v Koreji jste o rok starší?

27.4.2017 v 8:01 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hatem Berrezouga

Dialog s "nevěřícím psem", VI. Takíja (taqijja) aneb moderní hon na muslima. Část 1

Muslim v dnešní době prostě nemůže být dobrým člověkem. Pokud jsi muslim, tak jsi buď terorista, anebo potenciální terorista, nacista, anebo v nejlepším případě umírnění či dobrý nacista.

24.6.2017 v 12:46 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 191 |

Karel Stryczek

Na taneční zábavě v Texasu

Byl nám doporučen „super country bar“ někde na hranicích mezi Oklahomou a Texasem. Jeli jsme z města půl hodiny na západ, potom u starého ranče opustili cestu se zpevněným povrchem a zatočili na jih mezi chřestýše do stepi.

24.6.2017 v 9:58 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 271 | Diskuse

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 583 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 7.78 | Přečteno: 155 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 362 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 15.80 Průměrná čtenost 1295

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.