Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poprvé na celnici

13. 03. 2017 11:59:32
Dřív jsem si, sem tam, objednával něco z Ameriky, dneska spíš z Číny. Bezcelní limity jsem moc neřešil, ale obvykle to byly drobnosti za pár stovek. Až teď si na mě posvítili a přišlel mi poštou mi návod, jak zásilku vydobýt.

Že jsem poprvé na celnici vlastně není úplně pravda, různí celníci na mě v různých jazycích zkoušeli různé finty. Svlíkli mě do trenek (Izraelci), svlíkli mě do naha (Uzbeci), nutili mě mluvit rusky, aniž bych se kdy rusky učil, prohrabávali mi batoh a řešili, zda noviny, ve kterých jsem měl zabalenou svačinu, nejsou protirežimními pamflety. A taky jsem byl na hodinu nelegálním imigrantem v Dubaji.

Ale poprvé musím na celnici u nás - objednal jsem si kilový kus železa - stabilizátor ke GoPročku. A to jsem neměl dělat. Jestli to správně chápu, tak jediná celnice, která řeší odbavování zadržených zásilek doručovaných poštou, je na Praze 5. Nebydlíš v Praze? Nějak si to zařiď, nezájem. Zaplať poště, zaplať někomu, je nám to jedno. Máš čtrnáct dní, pak zásilku odešlem zpět. Nebo obřadně zničíme.

Jdu tedy na poštu - mám štěstí, že to mám po cestě z letiště do práce - jsa přesvědčen o tom, že z 29 dolarů se nemůže vyklubat žádné clo (to se platí až přes 150 euro), takže zaplatím poště poplatek za to, že je otravuju (99 Kč) a 21% z cca 750 Kč.

Úderem osmé vstupuji na magickou Poštou 120, což je v jednadvacátém století zajímavý úkaz čili jev, asi se tady za poslední desítky let nic moc nezměnilo. Neškodila by šipka, informace o tom, že je třeba vystoupat do druhého patra budovy. Tušil jsem, že to nebude nijak označené, a tak jdu tam, kam člověk přede mnou - třeba už tady byl. Zkoumáním kudy kam jsem prošustroval své místo ve frontě, vytrpěné dvacetiminutovým čekáním v mrazu, na který jsem nebyl připraven. Nevadí, stejně jsem asi čtvrtý na řadě a celkem to odsejpá.

Na přepážce pošty (byť to tady tak nevypadá) dostávám jakési lejstro, se kterým mám jít na celnici. Jdu na celnici, přepážky obsazeny, čekám pár minut na chodbě, rozsvěcí se zelené světlo a já vcházím. Předávám doklady (screeny z eshopu a internetového bankovnictví) potvrzující cenu zboží 29 dolarů.

Mám si jít sednout. Asi pět minut paní za přepážkou cosi vypisuje či počítá. Dostávám úřední lejstro (trojmo) a s tím mám jít na pokladnu zaplatit DPH 269 Kč. Nádhera. Raději nechci vědět, jak k částce došli, ještě by si na mě přišel posvítit slovenský strejda Andrej. Buď to počítali z dvojnásobku ceny, nebo přes víkend DPH stouplo na 40%. Máte pocit, že je rok 2017 a dá se platit kartou? Zapomeňte. Pokud by přišlo něco fakt drahého a platilo se ještě navíc clo? Běžte dolů, na ulici určitě bude někde poblíž bankomatu, tak si ho vycucněte a doneste nám prezidenty, zpěvačky, spisovatelky, učitele a krále pěkně na dřevo. Jako za Rakouska-Uherska.

Platím. Nedá se nic dělat. Dostávám další lejstro, se kterým se vracím k paní celnici. Předávám lejstro a dostávám papír který se jmenuje "Evropské společenství". Kdesi níže je pak nápis "Dovozní doklad". Z toho vyčítám, že mi, podle nějaké tabulky, sazebníku, nebo - nejspíš - dotazem na Googlu, vyměřili základ daně (tj. hodnotu zboží) 1280 Kč. Děkuji pěkně.

Opět dostávám nějakou tu bumážku, se kterou jdu na poštu - na to okýnko, kde už jsem byl na začátku. Vyzvednout si zásilku? Ne - zaplatit oněch 99 Kč za to, že se pošta zapojila do celního procesu - a dostávám zase nějaký papír. Za ten už ale u vedlejšího okýnka (no ono to ani okno není, spíš pult), dostávám, oproti podpisu, lehce prohrábnutou obálku s více prohrábnutou krabicí. Tak snad s toho kluci šikovní nic nevytřepali.

Nerad bych to totiž podstupoval znova.

Autor: Aleš Gill | pondělí 13.3.2017 11:59 | karma článku: 26.05 | přečteno: 1205x

Další články blogera

Aleš Gill

Kišiněv - metropole na okraji zájmu turistů

Asi neexistuje evropské hlavní město, nad kterým by turisti ohrnovali pomyslný nos více, než nad Kišiněvem. Snad možná Podgorica. Je to daleko, nic moc tam nelítá, nic moc tam není, nikdo tam nejezdí. Tak proč já? Právě proto.

10.8.2017 v 8:02 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 552 | Diskuse

Aleš Gill

Podněstří - poslední sovětská republika

Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

26.7.2017 v 8:03 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 979 | Diskuse

Aleš Gill

Darovanému jaguárovi na zuby nehleď

Asi se vám to už stalo. Vyhráli jste jaguára. Tedy Jaguára auto. Model XE. Nestalo? Mě teda taky ne, ale jedné kamarádce ano. Vzali jsme ho na takový menší výlet a trochu ho otestovali - auto za mega a půl neřídíme každý den.

11.7.2017 v 15:01 | Karma článku: 14.81 | Přečteno: 774 | Diskuse

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 690 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Vysušil

Opravdu nám chybí absolventi s maturitou?

Opravdu nám chybí absolventi s maturitou, nebo je to jen politické zadání? Ano, je to politické zadání. Nesmyslné a krátkozraké.

17.8.2017 v 23:57 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 313 | Diskuse

Richard Siemko

Myšlenky ještě nikoho neobživily

"Naše myšlenky jsou s obětmi", můžeme číst z titulku na idnes. Horší pokrytectví jsem ještě od světových politických lídrů neviděl.

17.8.2017 v 22:43 | Karma článku: 32.03 | Přečteno: 557 | Diskuse

Alena Kulhavá

Zpráva z cesty: Rozdíl mezi Čechy, Němci, Tyroláky a Italy

Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.

17.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.35 | Přečteno: 852 |

Tomáš Vodvářka

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

17.8.2017 v 18:47 | Karma článku: 17.65 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 8.01 | Přečteno: 247 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 16.96 Průměrná čtenost 1302

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.