Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínky na předválečnou Sýrii

15. 05. 2017 12:02:14
Když mě Radim Targosz, ředitel jazykové školy v Ostrově nad Ohří, požádal, zda bych jim mohl do nového časopisu napsat článek o zajímavé zemi, kterou jsem navštívil, dlouho jsem neváhal, a kývnul. Pak jsem ale váhat začal.

Vedu si statistiku zemí, které jsem navštívil, a po všech obydlených kontinentech je jich už přes osmdesát. Kterou ale vybrat? Sám do nejrůznějších zemí jezdím zejména proto, abych si na ně udělal názor. Poznal, alespoň trochu, život místních lidí, ruch na ulicích, vůni místních tržišť, chuť místního chleba, a v neposlední řadě, jazykovou vybavenost místních obyvatel - jazyky jsou pro mě, hned vedle cestování, největším koníčkem.

Země ale poznávám hlavně z jiného důvodu. Chci, až se bude daný stát omílat v médiích, obvykle v negativním kontextu, vědět víc. Víc než většina těch, kteří stejné zprávy, byť v jiných bytech, domech, městech a okresech, zrovna sledují spolu se mnou. A tak jsem pro článek, který právě čtete, zvolil Sýrii. Zemi, o které slyšíme ze všech stran, dnes a denně, už několik let.

Je to přeci země, ze které do Evropy proudí tisíce imigrantů, nevzdělaných, nemytých, nebezpečných. A tisíce dalších se za Syřany vydávají, jenom aby měli snazší cestu k západnímu blahobytu. Sýrie ale není, nebo v době mé návštěvy, před cca deseti lety, rozhodně nebyla země na pokraji občanské války, země chudoby, kde po sobě střílejí etnické, náboženské a znepřátelené skupiny.

Přestože moje návštěva byla poměrně krátká, byla velmi intenzivní. Auto jsme si půjčili v půjčovně, která působí po celém světě. Jeli jsme po dálnici, která si v ničem nezadala s těmi našimi. Vozový park místních se taky nemusel stydět, přestože byl možná trochu starší, a často jsme naráželi na upravené škodovácké Formany přestavěné místní firmou na pickupy. V té době, byť za pro místní obyvatele pravděpodobně celkem represivního režimu Bašára Asasa, všechno fungovalo. Parkovali jsme před hradem Krak des Chevaliers, který jsem chtěl navštívit od doby, co jsem ho jako kluk viděl v učebnici dějepisu. Platili jsme, někteří ještě studentské, vstupné v pokladně u vstupu.

Jedli jsme výborný falafel za pár korun, procházeli se po pláži v Latakíi a pak vyrazili na další z křižáckých hradů, Saladinovu citadelu, který spolu s dříve zmíněným Krakem tvoří společně zápis mezi památkami UNESCO.

Sýrii znám ale i z jiného pohledu. Na dálnici u Aleppa jsme měli dopravní nehodu, absolvoval jsem jednání s autopůjčovnou, policií i pojišťovnou. Přestože nebylo snadné se domluvit, s pomocí Marwana z autopůjčovny jsme to zvládli. Hlavně, že se nikomu nic nestalo, a auto taky není zásadně polámané, lehká plechařina, jede se dál. Máme půlden na prochození si Aleppa, města, které je dnes v troskách. Líbilo se nám tam, dělali tam fantastické sezamové placky, jen ta doprava a parkování tam byly krapet obtížnější - v roce 2010 ještě nebyla standardem navigace v každém chytrém telefonu, a pořádnou mapu jsme taky neměli. Když vidím Aleppo v televizi dnes, dělá se mi špatně...

Nikdy nezapomenu na hvězdnou noc, kdy jsme se, trochu nerozvážně, vydali na cestu pouští z Aleppa do Palmýry, dalšího města, o které dnes všechny strany konfliktu vedou tahanice s tzv. Islámským státem. Ztratili jsme se, a místní dělníci, kteří s několika bagry odpočívali po dni výstavby jakési silnice, nás pozvali na čaj a vysvětlili (větví do písku) cestu. Nezapomenu ani na čtyři důstojné muže, kteří zastavili svůj Mercedes, vystoupili v oblecích (nedřiv jsme měli chvilku strach), a perfektní angličtinou nám poradili, kudy tudy z pouště ven a která cesta má lepší povrch.

Další den, po prohlídce Palmýry samotné, nám skoro došel benzín. Dojeli jsme na benzínku, která byla zrušená, a další byla moc daleko. Sháněli jsme benzín v nedaleké vesnici a pak pokračovali na hranici s Irákem. Když místní viděli, kam míříme, varovali nás: "Iraq - terorist". O rok později v Iráku nám místní, když viděli, jak míříme na hranice s Íránem, říkali: "Iran - terorist". Navzájem na sebe ukazovat, neřešit problémy, a dávat rovnítko mezi země a teroristy je strašně jednoduché. V čem jsme dnes lepší?

Večer procházíme setmělými ulicemi Damašku a pak popíjíme čaj, zabalení v prostěradle v lázních. Byly tady stovky let a ještě nějakou dobu budou. O ulici, na které lázně stojí, se píše v Bibli. A jmenuje se pořád stejně - Přímá. Ještě několik let jsem na otázku, jakou zemi bys doporučil, říkal: "Sýrie". Sýrie, protože tam byli nejpříjemnější lidi, úplně jiní Arabové, nezkažení turistikou jako v Tunisku nebo Egyptě. Syřan byl, a stále je, pro mě synonymum přátelského člověka. Snad se Sýrii podaří vrátit do starých kolejí, a víc lidí z Evropy se tam bude moci podívat. Udělat si vlastní názor, nedeformovaný médii. Protože Sýrie za to stojí. Stála. A zase stát bude.

Článek vyšel v časopise Target v únoru 2017

Autor: Aleš Gill | pondělí 15.5.2017 12:02 | karma článku: 20.12 | přečteno: 491x

Další články blogera

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 560 | Diskuse

Aleš Gill

Cola s máslem a nejlepší botswanská zkratka

Optimální cesty občas nejsou úplně ty nejlepší nebo nejkratší. Ukazatele z Ostravy na Hradec a opačně sice vedou po cestě nejkratší (I/11), ale zdaleka ne nejrychlejší. Na jednu takovou "zkratku" jsme narazili i v Africe.

1.6.2017 v 7:33 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Aleš Gill

V Koreji jsem o rok starší

Korea není úplně středem zájmu cestovatelů ze západního světa. Řešíme slovní (zatím) přestřelky Washingtonu a Pchjongjangu, ale málokdo se o korejský poloostrov zajímá blíže. Věděli jste třeba, že v Koreji jste o rok starší?

27.4.2017 v 8:01 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 406 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 289 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.41 | Přečteno: 171 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 196 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 15.80 Průměrná čtenost 1295

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.