Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Blesk dvakrát neudeří do jednoho místa

24. 01. 2017 8:03:00
18. prosince 2016, v podstatě před měsícem, se stala policejní stanice v jordánském městě Kerak dějištěm útoku islamistů. Ti se následně ukryli na stejnojmenném hradě a drželi rukojmí. Jedeme se podívat, jak to tam vypadá...

Jordánsko je dlouhodobě oázou klidu na blízkém východě. Sevřené mezi turisticky nehostinnou a nečitelnou Saúdskou Arábií na jihu, nepřehledným Irákem na východě, a Izraelem spolu s palestinskými územími na západě, musí samo čelit hrozbě na severních syrských hranicích, kde jeho armáda drží islamisty mimo jordánské území. Na druhé straně přijímá, dobrovolně či ne, desítky tisíc uprchlíků.

Je to ale pořád země, kam se lze s klidem vypravit, kde největším problémem pro turistu jsou vysoké ceny. Země, o které ve zprávách neslyšíme často i dlouhé měsíce. Jako by se tam nic nedělo. Až teď, banda islamistů zaútočí na policii středně velkého města Kerak, a pak se zabarikáduje na hradě a bere si jako rukojmí turisty. Nic pěkného. Ale pořád je to ojedinělý případ. Bereme to tak, že blesk dvakrát neudeří do stejného místa. Tak jako asi nikdo soudný neřekne "nepojedu do Paříže/Nice/Berlína, protože se bojím", tak i my víme, že šance, že se přimotáme k nějakému teroristickému útoku, je limitně blízká nule. Tady, i tam.

A tak jedeme, nebudeme rušit letenky, které jsme za nevelký peníz pořídili z Bratislavy do Eilatu, izraelského přístavu na břehu Rudého moře, a naopak zařazujeme zmíněný hrad Kerak mezi cíle naší izraelsko-jordánské výpravy. Protože chceme vidět, jaká je tam situace - udělat si názor na zprávy, které čteme v novinách. Protože vždycky je lepší o věci vědět víc, než nám servíruje televize.

Za hraničním přechodem Eilat/Aqaba si půjčujeme auto, a vyrážíme do Petry - tu si nechám na samostatný článek. Poslední den výpravy, tj. den před odjezdem, nám zbývá právě na prohlídku Keraku, a koupání v Mrtvém moři. Kings Highway, která z Wadi Musa, Mojžíšova Údolí, města u Petry do Keraku vede, není z nejlepších. Silnice je klikatá, vede záplavou vesnic a městeček, a tak nám cesta trvá skoro tři hodiny. Ale jsme tady - už jen zaparkovat. Není to tak jednoduché, zahraničních turistů sem mnoho nejezdí, a když, tak málokdy autem. Nacházíme jedno placené parkoviště a vydáváme se, trochu oklikou, na hrad. Platíme poměrně rozumné vstupné, cca 70 Kč (vstupenka do Petry stojí pětadvacetkrát tolik), a vcházíme po padacím mostě do pevnosti. U vchodu nás překvapila hlídka s těžkými samopaly, která kontroluje vstupenky.

To, co nám přišlo trochu zvláštní, je poměrně běžným jevem. Policie se samopaly tvoří větší část osob pohybujících se po hradě, než turisté. Místní turisté - nás, jak říkal slovenský kolega, očkovaných středoevropanů, je tady poskrovnu. Přesněji čtyři. My čtyři. Žádného jiného turistu, kromě arabských, jsme nepotkali. Ale těch samopalníků... hrad si teď opravdu hlídají, nebo hlídají nás, aby se nám nestalo to, co kanadské turistce a třinácti místním, turistům i policistům, před měsícem.

Samotný křižácký hrad je zajímavý z několika důvodů. Jednak vůbec nevím, proč tady vzniknul, protože jestli měly křižácké hrady chránit trasu Evropa-Jeruzalém, tak je to jako kdyby Karlštejn chránil trasu Praha-Brno. Prostě je trochu mimo. Ale nějaký účel určitě měl, jen nejspíš ne ten klasický, o kterém se učí na hodinách dějepisu v případě jiných hradů - například jeho "jmenovce", syrského hradu Krak des Chevaliers. Jeho fotku si z učebnice pamatuji dodnes - když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že se tam chci jednou podívat. Ale o tom zase jindy.

Několik křižáckých hradů už jsem navštívil, ale tenhle je jiný. Když jsem viděl, že se z něj mnoho nedochovalo, vtipkoval jsem, že musíme najít rytířský sál. Klasickou velkou síň, obvykle v nejreprezentativnější budově, kterou tady budeme hledat jenom těžko - z hradu zbylo pár obvodových zdí, a rozsáhlá sklepení. A přece - našli jsme tři opravdu velké, dlouhé podzemní prostory, které bychom označit za rytířský sál určitě mohli. A jednu trochu menší, přesto stále větší, než jsou rytířské sály na některých "našich" menších středověkých hradech.

Z hradu je rozhled na celé, poměrně kopcovité město, ale začínáme už mít pomalu hlad a jediná zrekonstruovaná část hradu, která vypadá, že by mohla obsahovat nějaké to restaurační zařízení, je zavřená. Vracíme se přes padací most do města a hledáme nějaký ten kebab nebo falafel. Nenašli jsme, přešli jsme, ale obchodník o kus dál po ulici, překvapený a potěšený, že vidí turisty, se zeptal, co hledáme. Po pravdě - něco k snědku. Okamžitě nás odvedl k místu, které vůbec nevypadalo jako prodejna. Prostě tam jeden místní dělá falafel pro zaměstnance okolních obchodů. A teď pro nás. Luxusní jídlo. Jeden z nejlepších falafelů v životě. U nás falafel moc nejím, ještě jsem nenarazil na žádný, který by za to stál. Utkvěl mi falafel syrské Latakíi, na předměstí Bejrůtu, a v Jeruzalémě. A teď čtvrtý, pod hradem Kerak v Jordánsku.

V Petře nám v čajovně nosil uhlíky do vodní dýmky klučina ze Sýrie. Dneska v Keraku jsme dostali dva falafely za cenu, kterou jsme jinde platili za jeden, a k tomu zadarmo pití. A celou dobu na nás koukala holčička z Egypta. Nemyslím si, že tam byli na dovolené - spíš je sem poslali rodiče k příbuzným, před nepokoji a válkou. Všude kolem nás jsou samí normální lidi. Po návratu do Aqaby sedíme v čajovně, kouříme vodní dýmku, a koukáme s místníma na Premier League. Nezdá se, že by se chtěli sebrat, a přijít ničit naše evropské hodnoty. Přinejhorším, vysedávání po hospodách, karty, lásku ke starým autům a kibicování u fotbalu máme společné.

Autor: Aleš Gill | úterý 24.1.2017 8:03 | karma článku: 13.42 | přečteno: 496x

Další články blogera

Aleš Gill

Kišiněv - metropole na okraji zájmu turistů

Asi neexistuje evropské hlavní město, nad kterým by turisti ohrnovali pomyslný nos více, než nad Kišiněvem. Snad možná Podgorica. Je to daleko, nic moc tam nelítá, nic moc tam není, nikdo tam nejezdí. Tak proč já? Právě proto.

10.8.2017 v 8:02 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 552 | Diskuse

Aleš Gill

Podněstří - poslední sovětská republika

Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

26.7.2017 v 8:03 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 979 | Diskuse

Aleš Gill

Darovanému jaguárovi na zuby nehleď

Asi se vám to už stalo. Vyhráli jste jaguára. Tedy Jaguára auto. Model XE. Nestalo? Mě teda taky ne, ale jedné kamarádce ano. Vzali jsme ho na takový menší výlet a trochu ho otestovali - auto za mega a půl neřídíme každý den.

11.7.2017 v 15:01 | Karma článku: 14.81 | Přečteno: 774 | Diskuse

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 690 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marek Síbrt

Co o nás vypovídá Jáchymovské peklo? A co estébák Havel?

Nedokážeme se jednoznačně postavit ke své minulosti. I proto můžou politici i skoroprezidenti s praxí z Haló novin přirovnávat práci současné policie a justice k 50. letům a lidem to nepřijde nevkusné. Navštívili Jáchymov?

17.8.2017 v 13:47 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Jan Ziegler

Chcete užít parádní dovolenou, Horní Planá s krásným okolím je ideální volbou

Mimořádně pestrá nabídka pro návštěvníky, kteří se tady rozhodně nemusí nudit. To je Horní Planá v letních měsících. Toto šumavské město navíc leží v relativní blízkosti dalších návštěvnických magnetů.

17.8.2017 v 7:08 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 422 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 201: Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch

Ano, čtete správně název obce na ostrově Anglesey ve Walesu, známé jen pro své dlouhé jméno, což v překladu zní asi takto: Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela sv Tysilia u červené jeskyně...

16.8.2017 v 20:48 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 199 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (II). Pomec – císařský, nebo královský?

V úvodním díle (15/8/2017) tohoto nepravidelného cyklu o korálových rybách v Rudém moři jsme se zastavili u klipek. Řekli jsme si, že jeden a týž druh může mít (a také má) víc názvů. Dnes je na řadě pomec.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Milan Zajíc

Cestou k mrakům .... výlet na Brandlscharte

V 4.45 mi zvoní budík, hbitě vstávám a začínám "balit" propriety na dnešní výlet. Dnes se vydávám na jeden z místních kopců Brandlscharte 2371 m.

15.8.2017 v 16:52 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 16.96 Průměrná čtenost 1302

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.