Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Berlínská zeď 21. století

22. 12. 2016 8:03:44
Padla před více než sedmadvaceti lety, a rozdělovala nejenom město, ale symbolicky i svobodný a komunistický svět. Berlínská zeď. V EU ale stále máme jeden stát a jedno hlavní město rozdělené téměř stejně. Více než čtyřicet let.

Podobně jako Putin na Krym, vtrhla turecká armáda na sever Kypru, aby chránila zájmy kyperských Turků proti snahám kyperských Řeků celý Kypr připojit k Řecku (alespoň tak zní jedna z verzí - každý má tu svoji).

Když si dnes koupíte mapu ostrova, je to trochu chaos. Samé hranice. Vojenské základny OSN, vojenské základny Velké Británie. Do toho zakázané, vysídlené hraniční pásmo, které je nestejně široké, křivolaké, a nepřehledné. V nejširších místech zahrnuje celé vesnice a celé nikosijské letiště, v úzkých místech jenom silnici, nebo jeden blok domů. Taková je celá historická Nikósie. Pás bloků vybydlených domů, ulice zahrazené betonovou zdí, plotem, často barely, ostnatým a žiletkovým drátem. Neutěšený pohled. Přitom překračovat hranici lze v centru města na dvou místech. Naprosto svobodně, jenom ukážete pas.

Jedeme si situaci prohlédnout. Přilétáme do Paphosu, na jih, a už první komplikací je půjčení auta. Většina půjčoven cestu na sever zakazuje, volíme tedy takovou, která s tím vyloženě nemá problém. Odkaz jsme našli na webu nějaké severokyperské cestovky. Další komplikací je pojištění. Asi povinné ručení, nebo tak něco. To "řecké" v "turecké" části neplatí. Musíme si na hranicích koupit to jejich. Za nemalý peníz. Jinak je ale překročení hranic autem úplně v pohodě, řekl bych, že, asi na úrovni Slovinsko-Chorvatsko nebo USA-Kanada.

První místo, kam se podíváme, je Famagusta, město, které Tureckou invazí utrpělo nejvíc. Celá jeho čtvrť, Varosha, je obehnaná ostnatým drátem. Město duchů, dříve plné výstavních tříd a hotelů. Poměrně velké město, do sedmdesátých let jedno z nejvyhledávanějších středomořských letovisek. Dnes se prohání v ulicích vítr, domy jsou rozpadlé, všude ticho. Sem tam tudy projede patrola turecké (nebo severokyperské, kdo se v tom má vyznat) armády. Teoreticky sem mají přístup modré přilby, nás by ale přes checkpoint nepustili. Tak alespoň město objíždíme kolem dokola, a nakukujeme dovnitř přes ostnatý drát. Pripjať bez radiace. Varosha byla v podstatě Řeky obývaná část jinak turecké Famagusty. Před tureckou invazí všichni utekli na jih... a tak to zůstalo čtyřicet let.

Zpět na jih se vracíme nejnovějším a zároveň nejzápadnějším přechodem. Naprosto bez problémů, bez čekání. Ukážeme pasy, a jedeme dál. Další den se jedeme podívat přímo do Nikósie. Auto necháváme v řecké části, přecijen přechod pro auta v hlavním městě asi nebude úplně opuštěný. Procházíme po hlavní nákupní ulici, pěší zóně, nikosijských Příkopech. Až dorazíme k přechodu. Checkpointu. Řeckému. Kontrola pasu, pohoda. Jeden blok je nárazníkové pásmo. Napravo a nalevo vidíme opuštěné domy, dvorky, které nikdo neudržuje, nejsou "ničí". A dost je to ničí. Padesát, maximálně osmdesát metrů, a jsme na konci země nikoho. Trochu jiné, ale trochu podobné, jako na mauretánsko-marocké hranici.

Turecká část je ale taky celkem v pohodě. Kebab prodávají jedni i druzí, akorát tomu možná říkají jinak. Řeckokatolické kostelíky vystřídaly mešity, je tady znatelný propad v příjmech, ale dramatický rozdíl to není. Na místním trhu prodávají víceméně totéž, co v řecké části, jenom možná poněkud chaotičtějším, neuspořádanějším, orientálnějším způsobem. Obloukem se vracíme k druhému pěšímu přechodu, který je zbudován na parkovišti před hotelem Ledra Palace, svého času nejluxusnějším hotelem v Nikósii, dnes sídlem místní družiny OSN a místem setkávání špiček obou vlád.

Generace tehdejších vojáků a jejich tureckých podporovatelů je v důchodu, nebo na prahu důchodového věku. Otevírají se nové hraniční přechody, od roku 2004, kdy Kypr vstoupil do EU, mohou (nejen) mladí kyperští Turci a kyperští Řekové volně překračovat hranice (na hraničních přechodech). A vidí ve zdi jenom problémy a komplikace, a rozmíšky svých otců a dědů už jim zas tak moc neříkají. Život jim komplikují oddělené měny - sever platí tureckou lirou, jih eurem. Život komplikují časové zóny - na jihu je stejný čas, jako v Řecku ("letní" a zimní), na severu jako v Turecku (celý rok letní). Celý Kypr je v podstatě v EU, ale na sever jedeme s pasem. Města mají tři názvy, turecké, řecké, a anglické, mapy s tím mají problém a navigace si taky moc neví rady.

Na první pohled nejsou rozdíly mezi oběma "Kypry" velké a spojení by oběma stranám prospělo. Turecko se chce břemena, do kterého jenom pumpuje peníze, zbavit. Jednání o sjednocení se vedou a šance jsou větší, než kdy dříve.

Tear down this wall!

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 22.12.2016 8:03 | karma článku: 15.15 | přečteno: 567x

Další články blogera

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 560 | Diskuse

Aleš Gill

Cola s máslem a nejlepší botswanská zkratka

Optimální cesty občas nejsou úplně ty nejlepší nebo nejkratší. Ukazatele z Ostravy na Hradec a opačně sice vedou po cestě nejkratší (I/11), ale zdaleka ne nejrychlejší. Na jednu takovou "zkratku" jsme narazili i v Africe.

1.6.2017 v 7:33 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Aleš Gill

Vzpomínky na předválečnou Sýrii

Když mě Radim Targosz, ředitel jazykové školy v Ostrově nad Ohří, požádal, zda bych jim mohl do nového časopisu napsat článek o zajímavé zemi, kterou jsem navštívil, dlouho jsem neváhal, a kývnul. Pak jsem ale váhat začal.

15.5.2017 v 12:02 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 491 | Diskuse

Aleš Gill

V Koreji jsem o rok starší

Korea není úplně středem zájmu cestovatelů ze západního světa. Řešíme slovní (zatím) přestřelky Washingtonu a Pchjongjangu, ale málokdo se o korejský poloostrov zajímá blíže. Věděli jste třeba, že v Koreji jste o rok starší?

27.4.2017 v 8:01 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 406 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 289 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.41 | Přečteno: 171 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 196 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 15.80 Průměrná čtenost 1295

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.