Tajný radar, který se prozradil sám

7. 12. 2016 8:02:19
Uprostřed lesů ukrajinského regionu Polesí, na dohled Černobylské jaderné elektrárny, vznikl, souběžně s elektrárnou, ocelový kolos. Radar, který rušil rádiový prostor takovým způsobem, že o něm všichni věděli. Ruský "Datel".

Radar „Duga“, „Černobyl-2“, „Oko Moskvy“. Tyto a další přezdívky měl a stále má tajemný radar v lesích na ukrajinsko-běloruském pomezí, který měl za cíl odhalit americké balistické rakety vystřelené proti území SSSR. Říká se, že jeho největším problémem bylo, že nefungoval – to ale asi není tak úplně pravda. On fungoval, detekoval všechny starty amerických raketoplánů a jiných zařízení odpalovaných z mysu Canaveral. Měl poskytnout cca trojnásobnou reakční dobu sovětskému vedení ve srovnání s radary, které byly do té doby využívány. Kdyby proti SSSR Američani vystřelili, měla by Moskva desítky minut k dobru.

Radar měl drobnou nevýhodu. V době, kdy byl zapnutý, o něm věděla půlka zeměkoule. Možná celá. Vysílal s frekvencí 10 Hz – deset klepnutí za vteřinu. Podobný zvuk vydává právě datel, odtud jeho přezdívka (anglicky Russian Woodpecker). Netrvalo dlouho, a zdroj onoho rušení byl nalezen, navíc západní rozvědky už delší dobu věděly, že Sověti vedle černobylské elektrárny staví ještě jakousi kovovou konstrukci. Radar měl stát šílené peníze, prý snad dvojnásobek toho, co celá Černobylská elektrárna. Ta alespoň vyráběla proud, mimo jiné i pro Datla. Některé zdroje uvádí výkon 10 MW (pro srovnání, vysílač Cukrák za Prahou má výkon 0,1 MW), některé dokonce, že pro jeho provoz sloužil celý jeden reaktor Černobylské elektrárny (to je ale už trochu přitažené za vlasy).

Vysílání bylo tak silné, že nerušilo jednu konkrétní frekvenci, ale zarušila v podstatě všechno. U Sovětů si stěžovaly celé státy, nadávali i ruští radioamatéři, řídícím věžím rušil komunikaci s letadly. O radaru brzy věděl každý. Ve Spojených Státech dokonce vznikl spolek radioamatérů, The Russian Woodpecker Hunting Club, s cílem vést se Sověty (kteří oficiálně existenci popírali) radioamatérskou válku: vysílat zpět podobný signál na podobné frekvenci. A viděli, že jejich úsilí má smysl – pokud se jim podařilo do frekvence Duhy trefit a radar zmást, okamžitě pozměnil frekvenci.

No a právě sem jsme se vydali druhý den naší Černobylské inspekce po úzké, zarostlé panelové odbočce z hlavní silnice spojující město Černobyl se stejnojmennou elektrárnou. U vstupu nás, resp. našeho průvodce, čeká nezbytné papírování, ale za chvilku jsme v areálu.

Konstrukce je to ohromná. Neskutečná. Tisíce tun oceli, některé rezavé, jiné části, údajně dovezené ze Západního Německa, v naprostém pořádku. Jako by je instalovali včera. Radary jsou tady vlastně dva. Asi se doplňovaly na různých frekvencích. Ten menší je 300 metrů dlouhý a vysoký 90 metrů. Ten snad i fungoval - potichu. Ale jenom po horizont. Bylo jich takových v SSSR více, jeden třeba nedaleko Bajkonuru, kde se osvědčil, detekoval správně všechny odpaly sovětských raket.

Bylo ale třeba radaru, který vidí až za roh, za horizont, za zakřivení země. A toho lze dosáhnout jenom na určitých frekvencích, na vlnách, které se dokáží odrazit od ionosféry. A to už není jen tak. A tak Moskva nahromadila ještě více oceli a vytvořila monstrum 500 metrů dlouhé a 150 metrů vysoké.

Procházíme si celou délku velkého radaru a pak vcházíme do vlhkých a temných chodeb, které se táhnou po celé jeho délce. Do nich ústí vstupy z několika budov. Nejdříve si jdeme prohlédnout tréninkovou místnost, kde se operátoři učili, jak s radarem zacházet, jak interpretovat jeho výsledky. Spousta obrazovek a rozbité elektroniky, půlmetrové žlaby od kabeláže. Přes několik serveroven, vesměs prázdných, pokračujeme do hlavního řídícího sálu. Připomíná mi maketu houstonského řídícího sálu NASA, odkud se řídily mise na Měsíc, kterou jsem navštívil před několika lety právě na zmíněném mysu Canaveral. Jenom je to tady větší. Takové středně velké kino.

U radaru vzniklo menší sídliště, kreativně pojmenované Černobyl-2. Bylo (a v podstatě je) tak desetinové oproti Pripjati – mělo pojmout přes 3000 lidí, z toho polovina pracovala na radaru, zbytek byly rodiny zaměstnanců, děti. Procházíme několik bytů, hasičskou stanici. Je vidět, že sem už tolik turistů nechodí. Nikdo si tady nearanžuje hračky pro lepší fotky. A taky zřejmě nedošlo k tak rychlé evakuaci, jako v Pripjati – radar fungoval ještě několik let po Černobylské havárii. Po rozpadu SSSR se odmlčel. Nadobro? V roce 2015 vznikl film The Russian Woodpecker, ve kterém se ukrajinský umělec, tak trochu génius, tak trochu blázen, snaží, na pozadí revolucí, války s Rusem a byrokratických peripetií, dokázat spojení mezi havárií v Černobylské elektrárně a neúspěchem radaru Duga. Obviňuje v ní hlavního designéra radaru a pozdějšího ministra sovětské vlády, z úmyslného dovedení reaktoru č. 4 ke kolapsu proto, aby sešlo z plánované inspekce na radaru a vyvození důsledků jeho osobního neúspěchu, který stál Sovětský Svaz ohromné množství peněz.

Na konci filmu – a když jsem si ověřoval fakta k tomuto článku, informace se několikrát potvrdila – se objevuje zpráva, že se v éteru občas ozve „Nový ruský Datel“. Možná někde dále, uprostřed sibiřských rovin, vznikl nový, další Datel. Studená válka skončila, ale zřejmě ne pro všechny. Putinovo Rusko ji stále vede. Možná je to jenom mýtus. Možná ne. Každopádně si myslím, že finance vydané na projekt Duga, na sanaci černobylské havárie, tlak na sovětskou vládu ze strany západních zemí a Agentury pro atomovou energii, byly jedním z nejdůležitějších hřebíčků do rakve sovětského impéria.

Autor: Aleš Gill | středa 7.12.2016 8:02 | karma článku: 24.61 | přečteno: 2016x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 495 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 235 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...