Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kuchyně individuálního cestovatele

20. 10. 2016 8:03:11
Když nechcete vyrazit na zájezd s cestovkou, máte dvě možnosti. Přidat se k někomu zkušenějšímu, nebo si dovolenou uvařit sami. Knihu psát nebudu, pokusím se svůj recept shrnout do jednoho článku. Vytáhněte pětilitrový hrnec...

Přípravy na mou nadcházející cestu do Šanghaje a Kambodže jsou v plném proudu, a jsou to přípravy poměrně typické. Jinak se člověk připravuje na pobyt v Arktidě, jinak v Africe, ale Kambodža je zlatý průměr. Pokusím se na základě historie emailů a své, zatím poměrně dobré paměti, zrekonstruovat přípravy krok za krokem... a přidat pár obecný faktů a rad, platných zejména pro mimoevropské destinace, kam se prostě nedá dojet autem nebo autobusem. Tak do toho, hrnec do poloviny naplňte studenou vodou a položte na plotnu:

1. Destinace

Pokud chcete ušetřit, nefixujte se na destinaci, nebo si jich vytipujte více. Vždycky je lepší, pokud se v destinaci domluvíte, ale není to nutné. Mám kamaráda, který objel svět a neumí ani anglicky, ani nijak jinak. Destinace si vás najde sama, sledujte servery (a jejich facebookové stránky), které doporučují levné a akční letenky. Můžete najít tipy (jako já), jak se dostat do New Yorku za tři tisíce, na Havaj za dva, nebo do Íránu za čtyři. Takhle si Kambodža našla mě - China Eastern bude otevírat novou linku z Prahy (díky, strejdo Miloši) - a letenky do různých asijských destinací se nabízely za dvanáct tisíc. Není to žádná, jak my, lovci akčních letenek říkáme, libovka, ale je to stále dobrá cena.

2. Letenky

Letenky nekupujte zbrkle. O cílové destinaci si zjistěte základní fakta - cenovou hladinu, vízovou povinnost, a počasí v daném období. K čemu vám bude letenka za patnáct stovek do Rijádu, když pak na 99% nedostanete víza, nebo pojedete do Asie uprostřed monzunů. Pozor je třeba dávat si i na letiště odletu. Servery v češtině sice občas nabídnou fajn cenu, řekněme pět tisíc na Floridu, ale odlet může být v lepším případě z Wroclavi, Lipska, Norimberka nebo Budapešti, v tom horším z Říma, Vilniusu, Osla nebo Madridu. Vždy si před koupí letenek zjistěte možnosti spojení na dané letiště, a pokud tam pojedete autem, možnosti parkování. Nikdo moudrý z nebe nespadl, za dvě superlevné letenky z Lipska do Londýna jsme pár let zpátky dali výrazně méně, než za parkování na lipském letišti.

Pozor si dávejte i na to, kde letenky kupujete. Často se stává, že na cizojazyčné mutaci prodejce letenek, např. ve španělštině, může díky akci pro danou zemi nebo chybě být výrazně jiná cena, než na stránce v češtině nebo angličtině. Znám případy, kdy cestovatelé kupovali letenky na čínské mutaci australského serveru. Není to až takový problém, do doby, než dojde ke změně odletových časů a budete se s prodejcem muset dohadovat na podmínkách a nových letech.

3. Půl roku před cestou

V průměru kupuju letenky s půlročním předstihem. Platí to i pro Kambodžu, letenky jsem kupoval osmého dubna, odlet třináctého října. Někdy je to více, skoro rok. Ihned po nákupu se mě zmocní touha prozkoumat destinaci. Obvykle si hned koupím mapu, papírového průvodce dnes už jen zřídka.

Bez papírové mapy to samozřejmě jde, ale u mě je to tradice. Vím, co je jak daleko, jaké jsou tam zhruba cesty, na Internetu si zjistím, jak je to tam s dopravou a možností překračovat hranice sousedních států. Na základě těchto informací si sestavím základní itinerář, říkám tomu "nástřel". Třeba takto - máme přestup v Shanghaji, ve dne, 12 hodin. Vyrazíme do města. Večer letíme do Phnom Penhu, přiletíme tam o půlnoci. Den tam budeme chodit po památkách a pak přeletíme do Bangkoku. Tam si dáme dva dny, busem nebo letadlem se dostaneme do Siem Reapu, kde si necháme tak čtyři dny na prozkoumání okolí: Angkor Wat i vzdálenější místa. Pak se vracíme zpět do Šanghaje, kde už máme 20 hodin na přestup. Protože mě dle prvních informací samotná Šanghaj úplně nechytla, zkusíme některé z vodních měst v okolí - podle fotek se mi líbí Tongli. No a večer letíme zpět do Prahy.

Takhle to jde dělat, pokud letím s někým, s kým si můžu nad mapu a Internet na pár hodin sednout, a nastavit si priority. Ať už podle vyznačených (zvýrazněných, podtržených) míst v mapě (to se s Google Maps dělá těžko), nebo tipy z Lonely Planet nebo populární místa na Tripadvisoru. Další možnost je, že vám spolucestovatelé dají volnou ruku. Je třeba je ale znát, abyste byli na stejné vlně v poměru pláží a muzeí, památek a hospod, času stráveného dopravou a času na místě. V opačném případě dojde k problémům, ponorkám, bojůvkám a špatné náladě na místě. Pokud s tím nemáte zkušenosti, jezděte ve dvou. Ve čtyřech maximálně. A nebojte se na místě rozdělit podle preferencí. Večer u piva si pak budete mít o čem povídat, a nepolezete si na nervy.

4. Dva měsíce před odjezdem

Mezi nákupem letenek a přípravou "nástřelu" uplynulo hodně času, nejspíš jsem mezitím byl na úplně jiné cestě v úplně jiné části světa, a jsem rád, že původní nástřel - excel v počítači vůbec někde najdu.

Je třeba ho ale konkretizovat, zasekat do kamene. V ideálních destinacích, kde není třeba nic moc řešit, a ubytko se sežene na místě, není tahle příprava tolik důležitá. Řešili jsme takhle třeba Indii nebo Čínu - prostě jsme si stanovili trasu, ale ubytko jsme hledali na místě. Jde to tak v místech, kde je levně (Indie, částečně i Čína, Mexico, v podstatě většina USA) nebo tam, kde se ubytko přes Internet shání špatně (Írán, Irák, Afrika atp.). Často je také lepší pokoj nejdřív vidět, a pak až zaplatit.

Ale pokud nechcete hledáním ubytka trávit čas, a zároveň se nebojíte, že vám plán něco překazí (třeba nám v Číně povodně), je dobré si ubytování zajistit předem. A je jedno, jestli to bude hostel, nebo čtyřhvězda. V obou případech se vám v destinaci může stát, že budou v dané zemi prázdniny, se kterými jste nepočítali, a všechno bude drahé, nebo vyprodané, případně tam nebudou chtít, z různých důvodů, ubytovat turisty (časté v Číně, ale třeba i v Afghánistánu).

Zároveň je třeba nakoupit letenky na místní přelety, nebo alespoň zjistit, jaké je vlakové nebo autobusové spojení, kde se dají koupit lístky a podobně.

V této fázi mi obvykle vzniknou v počítači dva excely. Říkám jim "Schedule" a "Budget". V prvním mám itinerář s krátkým plánem, kde jsou všechny časy, lety, přejezdy, a místa kde budeme bydlet. Buďto přesně, nebo "Najdeme hotel někde v Xianu". Detailní plán stačí taky vágní, např. "Celodenní prohlídka města", "Angkor Wat na kolech".

V "Budgetu" se snažím si ujasnit, kolik to bude stát. Letenky - 10000. 10x ubytko v průměru 15 dolarů - 4000. Půjčení auta na 10 dní - 1000 Kč na den - 10000. Palivo 8 litrů x 5000 km při ceně 20 Kč/litr - 8000. Jídlo stovka na den 1000. Pití stovka na den 1000. Vstupy odhad 2000. A tak podobně. Vydělím příslušné položky počtem lidí, a informuju ostatní, kolik si cca mají připravit. Stanovíme pokladníka, u kterého složíme nějakou provozní hotovost, nebo se bude platit všechno jednou kartou (a ideálně máme několik záložních).

5. Měsíc až týden před odjezdem

Snažím se projít si v hlavě cestu od opuštění bytu. Jak se dostanu na letiště? Kde v Norimberku zaparkujeme? Z jakého terminálu odlítám? Na jaký terminál přiletím? Jak se v Shanghaji dostanu do města? Vyplatí se Maglev, nebo je lepší jet metrem? Ušetřím, když si koupím zpáteční Maglev kombinovaný s celodenní šanghajskou "lítačkou" (zdravím Magistrát)? Dá se platit kartou? Kde a jak na letišti získám hotovost? Z jakého nádraží odjíždí autobus? Jaké číslo a jaké nástupiště? Sám sobě delegátem, pokud jste to vy, kdo cestu plánuje, nikdo vás nebude vodit za ručičku - naopak, všichni ostatní na vás spoléhají. Kde to všechno najít? Začněte na serverech WikiTravel nebo konkurenčním WikiVoyage. A pak už musíte googlovat. Občas si sice naplánujete cestu linkou metra, která se ještě nezačala stavět, ale to už je riziko cestování. Nějaký prostor pro improvizaci vždycky zbude, ať se připravíte sebelépe. Čím rozvojovější země, tím míň bude realita na místě odpovídat vašim představám.

Obecně ale platí, že kdo je připraven, není překvapen, a navíc ušetří spousty času. Hledáním, ptaním se, což zejména v Číně není úplně snadné. Neříkám, že se v jízdním řádu psaném čínsky nedá zorientovat, ale trvá to. A chce to přípravu doma. Kartičky se jmény míst, která chcete navštívit, v Čínštině. Google Translator v mobilu se staženými slovníky. A alespoň "Ahoj" a "Děkuji" v místním jazyce.

Někdy je fajn se městem bezcílně toulat, jindy je dobré mít připravenu přibližnou trasu, plán, co navštívit a co je jenom turistická past. Jestli z Pekingu vyrazíte na Velkou Čínskou zeď do Badalingu nebo do Mutianyu nebo Simatai, je alfa a omega a naprosto to změní váš zážitek. A zase, potřebujete vědět, kde nastoupit na vlak či autobus, kde přestoupit, a kolik zhruba stojí taxík. A je lepší to zjišťovat z pohodlí domova, než od nadháněčů a pokladních, kteří neumí slova anglicky. Můj "ideální" plán by měl vypadat nějak takhle:

6. Dva-tři dny před odjezdem

Nebalte na poslední chvíli. Jestli letíte v sobotu, začněte balit už ve středu. Ve čtvrtek vám po práci do cesty přijde firemní akce, na kterou jste v tom shonu úplně zapomněli, a balit den před odjezdem je riziko, že něco zapomenete, nebo nestihnete dokoupit.

Rozumně volte zavazadlo, i za cenu, že byste si měli koupit nové. Postupně se mi doma vykrystalizovaly dva kufry, větší a menší, a dva batohy, z čehož ten menší těsně splňuje maximální rozměry kabinového zavazadla, a je tak vhodný i v kombinaci s kufrem.

Pokud budete týden v New Yorku na hotelu, nebo se budete po vysněné zemi pohybovat autem, je kufr dobrý nápad. Do autobusů, vlaků a rikš se ale výrazně lépe vejdete s batohem. Pokud v destinaci není standardem dlážděná ulice, naopak jsou normou nezakryté kanály a vysoké patníky, volte vždy batoh. V batohu se ale mnohem hůř hledá. Když zvolíte batoh, tak raději menší. Ideální je takový, který (vy, ani aerolinky) neztratíte - odbavené zavazadlo. Takový jsme do Kambodže zvolili my. Kalhoty na sebe, kraťasy do batohu. Dvě trička, sem tam přeprat spodní prádlo, kartáček, pasta, zrcadlovka, něco na hlavu. Problém je s botami - jedny na sebe, druhé bereme jenom tehdy, když se vejdou, pokud ne - koupíme na místě žabky. Vytištěný itinerář, nabíječku k mobilu, nabíječku k foťáku... a to musí stačit. Lékárny jsou i v Zimbabwe a Afghánistánu, takže tahat s sebou igelitku léků na všechno, je fakt zbytečné.

Berte si jenom věci, které budete potřebovat. Jídlo vozte jenom v tom nejnezbytnějším případě - pokud víte, že je v cíli cesty draho, máte nějakou speciální dietu, nebo máte nepřekonatelný strach z místní stravy. Je trochu škoda prožít cestu Mexikem na bagetách, lovečáku a pivu z Lidlu. Místní jídlo je polovina zážitku z cestování (nicméně zlí jazykové tvrdí, že dva dny v objetí bílého porcelánového boha tvoří polovinu druhou). Tequila po ránu poslouží stejně dobře, jako slivovice.

Zjistěte si aktuální počasí v destinaci a výhled na týden dopředu, a vyházejte z batohu věci, které pravděpodobně nevyžijete - pláštěnka a goretexové boty v Súdánu opravdu jenom zabírají místo. Boty si berte prověřené, ale takové, které cestu vydrží. Pokud je v destinaci teplo, snažte se i uprostřed ledna dostat na letiště jenom v šortkách a tričku. Já často nosím černé, hodně uzavřené sandály. Nohy větrají, když do nich nateče voda, zase vyteče, když je po ránu nebo v letadle zima, černé ponožky z nich udělají improvizované tenisky a překousne je i kolemjdoucí módní policie.

Každých sto gramů navíc budete týden, dva, muset na zádech nebo v kufru tahat. Pokud máte auto, je to jedno, ale brát si 400ml šampón a plnou zubní pastu je zbytečné. Kupte si v drogérii nebo lékárně 100 ml lahvičky. Na šampón stačí. Pokud budete jezdit po lepších hotelech, neberte si žádný - v prvním si uzmete jeden do rezervy, kdyby v dalším nebyl. Pokud jste v přípravných fázích eliminovali hostely, nevozte ručník. Já vím, je to proti všemu, co vás naučil Stopařův Průvodce, ale zabírá strašně moc místa. Pokud musíte, pořiďte si malý, tenký, rychleschnoucí.

Lépe než půlkilového, tisícistránkového průvodce si sežeňte PDF verzi do mobilu, nebo si vytiskněte jenom stránky, které potřebujete, a postupně se jich zbavujte. Vytiskněte si potvrzení od všech hotelů, a na druhou stranu si napište, kterou kartou jste je platili, případně jestli budete platit na místě. Nakreslete si dozadu mapičku okolí hotelu, stačí pár okolních ulic, abyste hotel našli. Taxikáři, přiznejme si to na rovinu, nemají obvykle moc dobrý přehled. Vytiskněte si mapy center měst a metra nebo dopravní sítě, nebo si je uložte do mobilu.

V ponožkách se vám klube díra, tričko už není zrovna in... ideální kandidáti na cestu, pokud nechcete prát. Skladování použitého prádla zabírá místo na suvenýry, které si chcete koupit, ale neměli byste je kam dát. Raději si udělejte radost místním tričkem a starého ošoupaného se zbavte. Prádlo, které si chcete dovézt zpět, můžete použít k ochraně suvenýrů před pomačkáním.

Nezbývá, než vyrazit na letiště. Nezapomeňte pas, letenky, platební karty. Všechno ostatní je nahraditelné.

PS: Je toho samozřejmě mnoho, co jsem záměrně nebo neúmyslně v článku vynechal. Namátkou: Online check-in, výběr místa v letadle, příprava na bezpečnostní kontroly, pojištění, měny... ale to třeba zase někdy příště.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 20.10.2016 8:03 | karma článku: 18.39 | přečteno: 801x

Další články blogera

Aleš Gill

Kišiněv - metropole na okraji zájmu turistů

Asi neexistuje evropské hlavní město, nad kterým by turisti ohrnovali pomyslný nos více, než nad Kišiněvem. Snad možná Podgorica. Je to daleko, nic moc tam nelítá, nic moc tam není, nikdo tam nejezdí. Tak proč já? Právě proto.

10.8.2017 v 8:02 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 552 | Diskuse

Aleš Gill

Podněstří - poslední sovětská republika

Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

26.7.2017 v 8:03 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 979 | Diskuse

Aleš Gill

Darovanému jaguárovi na zuby nehleď

Asi se vám to už stalo. Vyhráli jste jaguára. Tedy Jaguára auto. Model XE. Nestalo? Mě teda taky ne, ale jedné kamarádce ano. Vzali jsme ho na takový menší výlet a trochu ho otestovali - auto za mega a půl neřídíme každý den.

11.7.2017 v 15:01 | Karma článku: 14.81 | Přečteno: 774 | Diskuse

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 690 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marek Síbrt

Co o nás vypovídá Jáchymovské peklo? A co estébák Havel?

Nedokážeme se jednoznačně postavit ke své minulosti. I proto můžou politici i skoroprezidenti s praxí z Haló novin přirovnávat práci současné policie a justice k 50. letům a lidem to nepřijde nevkusné. Navštívili Jáchymov?

17.8.2017 v 13:47 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Jan Ziegler

Chcete užít parádní dovolenou, Horní Planá s krásným okolím je ideální volbou

Mimořádně pestrá nabídka pro návštěvníky, kteří se tady rozhodně nemusí nudit. To je Horní Planá v letních měsících. Toto šumavské město navíc leží v relativní blízkosti dalších návštěvnických magnetů.

17.8.2017 v 7:08 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 422 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 201: Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch

Ano, čtete správně název obce na ostrově Anglesey ve Walesu, známé jen pro své dlouhé jméno, což v překladu zní asi takto: Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela sv Tysilia u červené jeskyně...

16.8.2017 v 20:48 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 199 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (II). Pomec – císařský, nebo královský?

V úvodním díle (15/8/2017) tohoto nepravidelného cyklu o korálových rybách v Rudém moři jsme se zastavili u klipek. Řekli jsme si, že jeden a týž druh může mít (a také má) víc názvů. Dnes je na řadě pomec.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Milan Zajíc

Cestou k mrakům .... výlet na Brandlscharte

V 4.45 mi zvoní budík, hbitě vstávám a začínám "balit" propriety na dnešní výlet. Dnes se vydávám na jeden z místních kopců Brandlscharte 2371 m.

15.8.2017 v 16:52 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 16.96 Průměrná čtenost 1302

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.