Nakoukání do Lukašenkistánu

4. 10. 2016 8:13:00
Jen málokterá země v Evropě je natolik uzavřená, že tam v podstatě nikdo nejezdí. Už jen dvě poslední země v Evropě požadují po Češích víza. Do Ruska se ale i tak jezdí. Do Běloruska jen výjimečně. O důvod víc tam vyrazit.

Od mistrovství světa v hokeji v roce 2014 je o Bělorusku slyšet jen zřídka, a když, tak v souvislosti s Lukašenkem. Lukašenko a Putin, Lukašenko a Minská dohoda, Lukašeno kosí vysokou trávu, Lukašenko a Gérard Depardieu, Lukašenko na světové scéně prosazuje svého syna. Zřejmě nechce skončit jako Islam Karimov bez nástupce. Sem tam něco o podezřelých volbách, potlačené demonstraci ale jinak... nic. Lukašenkistán.

Protože režimu úplně přispívat nechceme, dlouho jsme se Bělorusku vyhýbali. Jednou doslova, protože hlavní cesta z litevského Vilniusu do polského Białystoku vede přes Bělorusko, a tak jsme objížděli zmíněný úsek přes litevský Kapčiamiestis po štěrkové lesní cestě. Ale to je dávno a teď se otevřela nová možnost, jak se do Běloruska podívat. Poměrně nedávno byl pro turisty, pěší a cyklisty, otevřen hraniční přechod Pererov v Bělověžském pralese, a to bez víz. Teoreticky je potřeba pojištění (nemáme) a vstupenka do národního parku. Tu taky nemáme, přestože jsme zaplatili online - mailem ale nepřišla, a když jsme se po ní sháněli, napsali nám, že se nic neděje, že nás pustí i bez ní.

No tak jo, zbývá zajistit si na polské straně kola a před devátou už si to šlapeme na hraniční přechod. Běloruský pasovák se shání po pojištění, o kterém nám předem neřekli, ale neřeší to, razítko a jsme v Bělorusku. Větší problém je s vstupenkami do parku, ty jsou sice v systému na pokladně vidět, ale byrokratický proces jejich získání je poměrně zdlouhavý. Navíc tady nejsme první skupinka, paní na pokladně pro několik Poláků zařizuje autobus, který tady na ně měl čekat, ale nečeká. Naštěstí ale všechny skupinky před námi jsou starší ročníky a se slečnou na pokladně se bez problémů, stejně jako my, dohovoří rusky. Slečna mluví spisovně, jasně, pomalu, a funguje to. Žádné pokusy o angličtinu jsem v Bělorusku nezaznamenal.

Další skupinka Poláků na kolech lístky předem vůbec neřešila, tak platí až tady, na místě. Jde to, a jde to i kartou. Bankomat ani směnárna na přechodu není, teoreticky by se asi daly vyměnit peníze na polské straně, v Bělověži. Ale nebylo to třeba, všude jsme platili kartou. No všude... na recepci dostáváme naše předplacené lístky na farmu Dědy Mráze, do muzea a do "zoo", k výběhům lesních zvířat. Na místě bychom si je asi mohli koupit, ale tam by to chtělo hotovost.

Po cca hodině, kterou jsme strávili na hranici a v pokladně, odjíždíme do vnitrozemí. Nikoliv hluboko, máme mapku kam smíme, a kam už nesmíme. V podstatě nesmíme opouštět park. Oproti Severní Koreji nám ale nikdo nekouká přes rameno, neřeší, co děláme a co fotíme. Navíc tady nevyčníváme, Čecha na kole od Bělorusa na kole prostě není poznat. Auta zde jezdí jenom sporadicky, spíše služební parková, ale cesty jsou dobré, bez děr, asfaltové, a park není zrovna hornatý, i když lehké převýšení nahoru a dolů je občas třeba překonat. Polská kola nejsou úplně v ideálním stavu, trošku dofouknout, namazat a jelo by se líp. Ale jde to.

Značení trochu vázne, takže dům Dědy Mráze chvilku hledáme. A pak i nacházíme, dokonce zdarma dostáváme perník ke svačině a procházíme areál. Není to osamocená stavba jako ve filmu, ale je tady hodně jiných dřevěných staveb a poměrně stylové a vkusné atrakce pro děti.

Pokračujeme k výběhům místní zvířeny, na které sice máme lístek (asi za 25 korun), ale výběhy jsou volně přístupné a nikdo lístky nekontroluje. Před vesnicí Kamenyuki je muzeum, není velké, ale je velmi moderní. Vycpaná zvířata v lese, v různých ročních obdobích, velmi realistické. Vstupenky máme už od přechodu, takže nemusíme nic kupovat.

Zjišťujeme, že vesnice Kamenyuki je v podstatě rozdělená na dvě části. Jedna je v parku, tam se můžeme svobodně pohybovat. Jsou tady asi tři restaurace, nějaké krámky se suvenýry, ale asi by to chtělo místní rubly. Líbí se nám restaurace "Sosny", karty tam berou, ale o půl druhé místního času už nevaří. Tak ochutnáváme jenom místní pivo a nejkratší cestou míříme k přechodu. Nejkratší cestou je to asi 15 kilometrů. V pokladně parku kupujeme suvenýry, a vracíme se do Polska.

Boratovo nakoukání do Ameriky, JúEsendEj, trvalo déle a viděl toho víc. My jsme nakoukali, kam se v rámci omezeného času dalo. A omezeného prostoru - do mimoparkové části Kamenyuků vedla cesta přes bránu hlídanou poměrně značným množstvím vojáků. Prý se tam smí, ale kdo nám zaručí, že se dostaneme zpátky - lístky na všechny atrakce jsme už rozdali. A na nějaké handrkování čas není - cesta domů je ještě dlouhá.

Máme lehké podezření, že celý park je taková lehká šaráda, Potěmkinova vesnice, ve stylu KLRD. Ale nevíme. V budoucnu se mají v Bělorusku otevřít pro turisty další místa, mimo jiné i příhraniční města Brest a Grodno. Tak uvidíme, ve městech snad budeme moci použít i jinou dopravu než kola, po více než padesáti ujetých kilometrech nás totiž pěkně bolí zadek...

Autor: Aleš Gill | úterý 4.10.2016 8:13 | karma článku: 25.45 | přečteno: 1359x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 481 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...