Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dukla: Známá neznámá

14. 09. 2016 8:17:00
Dukla Praha, HC Dukla Jihlava, VK Dukla Liberec, kino Dukla, sídliště Dukla, hotel Dukla... Dukel jako selfíček na Karlově mostě. Ale o Dukelském průsmyku slyšela většina z nás naposledy na hodině dějepisu.

Dukelský průsmyk je místo, kudy vstoupila Rudá armáda na naše území, přesněji tedy na území Slovenského Štátu, při osvobozovacích operacích v září až listopadu 1944, tedy na sklonku 2. světové války.

Víc už ví málokdo. Asi bychom správně lokalizovali, že se nachází někde na Slovensku. Někde na východě. Pro dnešní generaci je to místo někde daleko, v zahraničí, stejně jako třeba Kursk nebo Stalingrad, další známé operace na východní frontě 2. světové války. A ač je tam z doby minulé rozsáhlá infrastruktura, nejezdí tam... nikdo. Potkali jsme jenom jednu skupinku turistů - rodinu z Varny v obouchaném Citroenu na cestě z dovolené ve Finsku. Radil jsem jim, jak projet Slovenskem do Maďarska bez dálniční známky...

Ze Slovenska se, možná, občas třeba vydá skupinka školáků v rámci rozšířené výuky dějepisu autobusem na sever, do Svidníku, a dál, do "kopců", ale jinak není Dukelský průsmyk na žebříčku turistických míst Slovenska nějak vysoko. On vlastně ani vysoko není. Nepředstavujme si ale "průsmyk" jako nějaké vysokohorské sedlo. Samotný nejvyšší bod průsmyku lehce překračuje pět set metrů nad mořem, zatímco vrcholky okolních hor nedosahují ani šesti set.

Ale i tak je to druhé nejvýchodnější místo, kudy lze snadno a rychle překročit hranice do Polska, a dojet tak třeba do Dukly, města, podle kterého se průsmyk jmenuje. Zajímalo by mě, zda už někdy někoho napadlo pojmenovat místní fotbalový klub "FC Dukla Dukla".

Ale to jsem odbočil. Právě proto, že tam (téměř) nikdo nejezdí, jeli jsme se tam podívat. Ranní vstávání, zastávka na snídani v Žilině, do Prešova po dálnici a v devět jsme ve Svidníku, kde je trocha té bojové techniky, památník se dvěma tanky na betonových podstavcích u odbočky do Údolí Smrti, kde můžete po krajině najít rozesety další ukázky bojové techniky, překvapivě v poměrně udržovaném stavu.

Jedeme tam poněkud nepřipravení - uvidíme, co v Dukelském průsmyku najdeme. Po návratu z Údolí Smrti vyjíždíme až téměř nahoru k hranici. Klasický kamiónový přechod, hlavní cesta z Košic a Prešova do Řešova, a kousek před ním je památník a vojenský hřbitov. Obojí v nečekaně dobrém stavu, nicméně přilehlé parkoviště zabraly odstavené kamióny.

Lesem po chodníku, který udržovali naposled místní pionýři, se dostáváme k rozhledně, která se tyčí v lese nad areálem. Není to úplně dobrý nápad, je to celkem krpál a je jednodušší vzít auto a dojet k ní lehkým obloukem po slovensko-polské hraniční čáře.

Platíme vstupné a průvodkyně a obsluha výtahu v jedné osobě nás dostane na horní zasklenou vyhlídkovou terasu, kde nám ukáže, co je zajímavého po okolí a kam stojí za to se vydat. Pak si ještě fotíme okolní kopce z nižší terasy, která je otevřená a sklo nám tak nebrání ve výhledu. U paty rozhledny je malé muzeum a obojí, až na přidané anglické popisky, působí dojmem přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Příliš se tady za posledních dvacet let neinvestovalo.

Vstup za euro potěší, parkoviště u rozhledny zdarma, dole mezi kamióny za euro. Raději jeďte nahoru a ke hřbitovu si udělejte procházku odsud - je to příjemnější.

Pokračujeme podle rad průvodkyně po staré cestě, v dost špatném stavu, směrem zpět ke Svidníku, kde jsou další ukázky vojenské techniky a mimo jiné i ruského bombardéru. V místě, kde je stará cesta nejblíže moderní silnici, je štěrkový sjezd a podjezd, zkratka do vesničky Vyšný Komárník, která sice byla první osvobozenou vsí na území budoucího Československa, nicméně taky při bojích celkově zničena.

Tam najdeme i zemljanky-sruby, ve kterých sídlilo velení 1. československého armádního sboru, tzv. "Svobodovy armády". Srubů je osmnáct, ale většina z nich je tak malá, že se tam vejdou dva lidi a není tam dost místa ani na pohodlné vyspání. Skutečně polní podmínky.

My pokračujeme průsmykem na sever, do Dukly, Řešova a Lublinu. A vy, až se někde řekne "Dukla", budete vědět, že je nejenom mezi mrakodrapy Oty Pavla, ale i mezi zelenými kopci na Slovensko-Polském pomezí. A třeba si tam zajeďte, je to místo, kde se psala historie.

Autor: Aleš Gill | středa 14.9.2016 8:17 | karma článku: 23.37 | přečteno: 999x

Další články blogera

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 560 | Diskuse

Aleš Gill

Cola s máslem a nejlepší botswanská zkratka

Optimální cesty občas nejsou úplně ty nejlepší nebo nejkratší. Ukazatele z Ostravy na Hradec a opačně sice vedou po cestě nejkratší (I/11), ale zdaleka ne nejrychlejší. Na jednu takovou "zkratku" jsme narazili i v Africe.

1.6.2017 v 7:33 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Aleš Gill

Vzpomínky na předválečnou Sýrii

Když mě Radim Targosz, ředitel jazykové školy v Ostrově nad Ohří, požádal, zda bych jim mohl do nového časopisu napsat článek o zajímavé zemi, kterou jsem navštívil, dlouho jsem neváhal, a kývnul. Pak jsem ale váhat začal.

15.5.2017 v 12:02 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 491 | Diskuse

Aleš Gill

V Koreji jsem o rok starší

Korea není úplně středem zájmu cestovatelů ze západního světa. Řešíme slovní (zatím) přestřelky Washingtonu a Pchjongjangu, ale málokdo se o korejský poloostrov zajímá blíže. Věděli jste třeba, že v Koreji jste o rok starší?

27.4.2017 v 8:01 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 406 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 289 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 171 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 196 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 15.80 Průměrná čtenost 1295

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.