Nejkrásnější metro světa?
Severské metropole, Kodaň, Oslo, Stockholm a Helsinky, jsou na okraji zájmu evropských turistů. Samozřejmě ne úplně, ale přiznejme si: jsou daleko, půl roku je tam skoro celý den tma, a tak raději vyrážíme do Londýna, Paříže, Madridu nebo Říma. Důvodů je ale víc, všechna čtyři tahle severská města mi nepřijdou moc sexy, jsou taková sterilní, předražená a přestože jsem je, byť krátce, navštívil všechna, jejich architektura ve mě nezanechala takové to "wow".
Pak jsem pochopil, v případě Stockholmu, že aby člověku spadla čelist, musí opustit běžný svět nadzemní, a vydat se do tunelů metra. Město tvrdí, že jeho systém metra je nejdelší výstava na světě - měří 110 kilometrů. 90 ze současných 100 stanic má nějakou tu výzdobu, což má několik výhod. Jednak si stanice nejsou podobné jako vejce vejci, jako třeba v Praze, a pak taky slouží jako turistická atrakce. Když jsme si v neděli ráno projížděli nejzajímavější stanice, a fotili si místní umění, nebyli jsme rozhodně sami.
Dlouho jsem si myslel, že ono "umění" vzniklo tak trochu naschvál, někdy na přelomu tisíciletí, jako bláznivý projekt ve stylu dětí na žižkovském vysílači, ale není tomu tak. Jistě, některé stanice prošly zkrášlovacím procesem postupně, některé nejsou nic moc, ale většina fresek, instalací, maleb, rytin a mozaik vznikala už v době stavby stanic, nebo krátce po ní. První se objevovaly v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy byl i největší rozmach stavby podzemní dráhy, v devadesátých letech se umění šířilo i do stanic na okrajích města.
Na rozdíl od západních metropolí je metro poměrně hluboké a připomíná tak spíše podzemky východního bloku. Má to dva důvody: jeden, poměrně zřejmý, je budování stanic v době Studené války, Kubánské krize a jiných virtuálních přestřelek mezi západem a východem. Druhý, praktičtější důvod, je dán položením města, zejména jeho centra, na soustavě ostrovů a kanálů. Novější části jsou dnes spíše nadzemní, půlka metra je tak dnes vlastně nadzemka.
Krátce povzdechnu nad Prahou a pak se vrátím na sever. Je škoda, že se nemůžeme poučit a bazírujeme na nutnosti stavět metro pod poli a lukami. Kdybychom na Veleslavíně vyhrabali krtka z nory, mohli jsme jezdit na letiště kolem Divoké Šárky za málo peněz už dnes. Proč musí "céčko" končit uprostřed pole, a nemůžeme jednu zastávku po povrchu dotáhnout až k sídlišti pro dvacet tisíc obyvatel?
Metro v Moskvě a Pchjongjangu má jistě své kouzlo. Socialistický monumentalismus, tuny bronzu, mramoru, vápence a žuly. Rolníci, dělnice, vojáci, pionýři, kouřící továrny a žací stroje. Stockholm ukazuje, že to jde i jinak. Že ani metro západního střihu nemusí být jenom nezvhledná roura jako v Londýně, kde si jako stojící cestující lámete páteř, v Paříži, kde jsou vagóny velikostí vhodné spíše pro příslušníky národů preferujících zeleninu a rýži před hamburgery a hranolkami, nebo New Yorku, kde metro vypadá jako špinavá kuchyně indického bufetu se směsí omastku a prachu na stěnách a stropě stanic.
Takže, pokud se někdy ocitnete ve Stockholmu, třeba ikdyž jenom budete přestupovat a budete mít pár hodin času na letišti, odskočte si do centra a kupte si "vstupenku" do nejdelší galerie světa. A nechte se chvilku vozit. Ani vás nemusí trápit, jestli je zrovna venku třicet stupňů nebo téměř polární noc.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 17,04
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.