Návod na... Viktoriiny vodopády
Niagarské vodopády jim nesahají ani po pás. Když píšu "ani po pás", tak si troufám si tvrdit, že to můžu srovnat velmi dobře, viděl jsem oboje s odstupem jenom pár měsíců. Ty Viktoriiny jsou zajímavější nejenom velikostí, ale zejména zasazením do panenské přírody, Niagary jsou sice také v džungli, ale bohužel v džungli velkoměsta.
Získat informace o parkování, hraničních přechodech v okolí, vízech, vstupném a podobně, ale v Africe není nikdy úplně jednoduché. Tak jak to tam vlastně funguje?
Nejjednodušší způsob, jak si Viktoriiny vodopády prohlédnout, je doletět na jedno z blízkých letišť, v zambijském městě Livingstone, nebo zimbabwském městě Victoria Falls. Na obou můžete dostat vízum po příletu bez potřeby něco předem hlásit (v Zambii tu možnost máte, ale na hranicích to neřešili, asi na tom netrvají). V Zambii vás to bude stát 50 dolarů, dvouvstupní 80 dolarů. V Zimbabwe je to levnější jednovstupní vízum stojí 30 dolarů, dvouvstupní 45 dolarů. Amerických, samozřejmě. Těmi se platí jak na přechodu, tak i přímo v Zimbabwe. V Zambii je nejjednodušší vybrat místní Kwače z bankomatu, ale vstup k vodopádům, víza i taxíky zaplatíte i v dolarech. K tomu později.
Na Zimbabwské straně je parkoviště, nic moc velké, pro několik desítek aut, ale bohatě stačilo. Parkovné se neplatí, ale není možné nechat tam auto přes noc. Vodopády od cesty a parkoviště odděluje les, do kterého je jenom jedna brána s kasou. Tam zaplatíte jako bílí turisti 30 dolarů, místí platí méně, a můžete si projít maličké muzeum a další obchůdek se suvenýry (na parkovišti jsou jich desítky).
Od brány vedou cestičky doprava, na "horní tok" Zambezi, a doleva, k hraničnímu mostu. Oba chodníky vás nakonec dovedou až k vodopádům, na "magistrálu", která se vine od jedné vyhlídky ke druhé po hraně propasti, do které, na protější straně, Zambezi padá. Pokud budete mít štěstí - jak se to vezme - a Zambezi bude v plném proudu, tak si to užijete. Voda stříká všude, odráží se od skal a přes modrou oblohu vytváří déšť, mlhu, mraky. Ale blbě se fotí. Pokud budete mít stejné počasí a stav vody jako my, budete pravděpodobně v cíli cesty pěkně mokří. Naštěstí v africkém počasí je to nejmenší problém, než dojde zpět k bráně a k autu, koridorem naháněčů do obchůdků a prodejců sošek a starých zimbabwských peněz, budete rychle osychat.
Na Zambijské straně je areál o dost menší, ale taky má své kouzlo. Vstupné je 20 dolarů, a hlavním lákadlem je most přes jedno z ramen řeky. Tedy spíš lávka. V našem případě průchozí sprcháč. Za pár desítek sekund, které potřebujete k jeho překonání, můžete zase ždímat své oblečení. Nemá to ale moc cenu. Most totiž vede v podstatě na ostrov, a budete se muset stejnou cestou vracet. A ždímat znovu. Velmi intenzivní zážitek, a úplně jiné pohledy na vodopády. Neuvidíte tady bílou, stovky metrů dlouho padající stěnu vody a pěny jak z protější strany, ale rozhodně nebudete investovaných dvaceti dolarů litovat. Všude kolem sebe uvidíte duhy, a když si nedáte pozor, budete mít duhu i v pase. Pokud můžete, nechte si ho raději na hotelu, nebo ho dobře zabalte.
Mezi zambijskou a zimbabwskou stranou vede most, který sdílejí pěší, auta a vlaky. Zní to dost hrozně, ale provoz není velký. Můžete jít pěšky, je to tak kilometr, a i když se vám dost možná budou nabízet taxikáři, nemá to moc smysl, leda byste měli víc zavazadel a nebo bylo pekelné horko, což v našem případě nebylo. Pasovky jsou jednoduché, vyřídíte vízum, zaplatíte, dostanete razítko, v podstatě na obou stranách je to stejné. Nezapomeňte se zeptat na gate pass, jeden za celou skupinu, papír, který vám povolí opustit prostor hraniční kontroly. Pokud přiletíte do jedné země a budete si chtít vodopády prohlédnout z obou stran, a zase se vrátit, potřebujete od první země vícevstupní vízum. Pokud pojedete ze Zimbabwe do Zambie a zase zpět, a v Zambii nebudete spát, ale stejný den se vrátíte do Zimbabwe, můžete na přechodu získat levnější (20 dolarů) jednodenní vízum).
Na obou stranách jsou vám k dispozici drahá lákadla jako rafting, bungee jumping (ten je na hraničním mostě) a jemu podobné adrenalinové aktivity, výlety helikoptérou nebo letadlem, procházky se lvy a podobně. Nic z toho jsme nevyužili, ceny za cokoliv z výše uvedeného jsou od sto dolarů nahoru.
Viktoriiny vodopády stojí za vidění, i kdybyste si měli udělat výlet ze sousední Botswany nebo Namibie. Z Botswany máte v podstatě možnosti dvě, můžete jet přívozem do Zambie a dále taxíkem, nebo po souši do Zimbabwe (a dále taxíkem), případně si v obou případech zaplatit cestovku, a nemusíte se o nic starat. Trochu nuda, ale co už.
Z Namibie se snáze dostanete do Zambie, přímý přechod do Zimbabwe není. Nic vám ale nebrání si přejít u vodopádů hraniční most a vyřídit si Zimbabwská víza.
Samotná města Livingstone a Victoria Falls jsou poměrně malá, nic moc zajímavé v nich nenajdete, ale jsou dobrý odrazovým můstkem pro průzkum vzdálenějších míst. V Livingstonu je etnografické muzeum, před kterým stojí busta Emila Holuba, autora první mapy Viktoriiných vodopádů. V obou městech najdete všechny kategorie ubytování, spoustu drahých atrakcí, o kterých jsem už psal, restaurace a supermarkety, kde se můžete zásobit před cestou do národních parků.
Není nemožné naplánovat si okruh Namibie-Zambie-Zimbabwe-Botswana, se začátkem kdekoliv, jen je třeba pamatovat na vízová omezení, zejména v případě Namibie, kde není možné získat víza na hranicích.
Viktoriiny vodopády jste mohli na fotkách a pohlednicích vidět tisíckrát, stejně tak jste asi tisíckrát viděli lva, slona nebo žirafu. Ale vidět je na vlastní oči je něco úplně jiného. A to všechno během pár dní, botswanské národní parky Moremi, Chobe, zimbabwské Hwange, a Viktoriiny vodopády, jsou jenom kousek od sebe. A opravdu stojí za vidění.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 17,04
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.