Střípky z KLDR - Díl 4. - Dálnice a tankodromy

26. 10. 2015 8:07:00
Ty dálnice... Po zhlédnutí několika dokumentů jsem si udělal na cestování po KLDR názor: Jako turisti budeme jezdit kvalitním autobusem po kvalitních cestách a dálnicích, a budeme tam sami - doprava tam není prakticky žádná.

Měl jsem pravdu, ale jen částečně. Autobus OK, provoz limitně blížící se nule, ale ty co se týče dálnic... no čtěte dál. Nikdo to před námi nezastíral, že není možné koupit si auto. Prostě to z nějakého důvodu nejde, jediný způsob, jak může běžný Severokorejec k autu přijít, je dostat ho z vyšších míst za zásluhy (a pak můžeme pochybovat, že je to běžný Severokorejec), nebo jej dostat od příbuzných v zahraničí. To se nám moc nezdá, moc si nedovedeme představit situaci, že vám v poštovní schránce přistane výzva k převzetí balíčku, přijdete na poštu a hle, on tam meďour v krabici. A pokud ano, budete režimu hodně podezřelí, nevím, jestli bych chtěl žít v KLDR s razítkem na čele "na tohohle pozor, chodí mu poštou ze zahraničí auta".

Taky jsme v KLDR viděli jen dvě reklamy na auta, v obou případech místní provenience. Jednu nedaleko městského cirkusu, druhou na výpadovce na letiště. Žádné jiné reklamy, ani na auta, ani na nic jiného, jsme neviděli. Samozřejmě kromě "reklam" na sjednocení, lepší život pro děti, a reklamu na Kima a Kima. Možná to ani reklamy nebyly, prostě "dívejte, náš průmysl zvládá udělat auto". A pak jsme samozřejmě viděli i hodně antireklam na proradné americké a japonské imperialisty, proti kterým je zaručený prostředek buď samopal, nebo rakety a hlavice. V tomto duchu se nesly i pohledy, které v naší skupině vzbudily největší reakce a taky byly často nakupovány a zasílány domů.

Ale zpět k dálnicím. Kdo jste viděli film "Vítejte v KLDR", nemůžete si nevzpomenout na staršího pána, který komentoval dopravní stavby slovy "Dát tomu trochu lepší povrch, a ty jejich dálnice by jim mohl závidět pomalu celý svět". No tak asi tak - nic není dále od pravdy. Projeli jsme od začátku do konce tři ze čtyř severokorejských dálnic, tu nejdelší, do Wonsanu, jsme neviděli, tak ji komentovat nemůžu, třeba je lepší, krásnější, širší a kvalitněj než zbývající tři, ale na základě svědectví jiných skupin a anglicky či polsky psaných blogů různě na internetu o tom dost úspěšně pochybuji. Omlouváme se naší D1, na té alespoň nenadskakujete a nemlátíte se hlavou o strop.

Hlavní ulice v Pchjongjangu, přinejmenším ty, po kterých mohl náš autobus jezdit, jsou v poměrně dobrém stavu. Jak vypadá povrch ulic na předměstích, a v zapadlých městech, nemůžu soudit, jezdili jsme po stále stejných ulicích, někdy i dvojnásobnou trasu, než byla nezbytně nutná k přepravě z nebo na hotel. Museli jsme projet tou správnou trasou, tou správnou Potěmkinovou vesnicí, kde mají domy opravené fasády, chodníky solidní povrch a dokonce cyklostezky. Nevím, zda je to nový vynález KLDR, ale nikdy jsem o cyklostezkách v KLDR nic nečetl a neviděl, tak mě to docela překvapilo. Druhá otázka je, zda by nebylo lepší jet po cestě pro auta, která má lepší povrch a ta auta tam jaksi... ne že nejezdí, ale jezdí velmi sporadicky. Ale to by bylo porušení pravidel, a to se v KLDR nedělá. Je li poblíž přechod, podchod nebo nadchod, nikdy neuvidíte Korejce přebíhat ulici. A to přesto, že po ní nic široko daleko nejede. Naopak, tam kde žádné sofistikované přecházecí zařízení není, se chodí i po dálnici, přes ni, tlačí se kára podél středového dělícího křoví, nebo se jede protisměrem na kole.

Jakmile jsme opustili Pchjongjang, všechno se změnilo. První dálnice, kterou jsme absolvovali, vede k bráně do demilitarizované zóny na hranici s Jižní Koreou. Častým omylem je, že vede do Soulu, ale není tomu tak. Stejně tak dálnice končící hraničním přechodem ze Soulu na sever nevede do Pchjongjangu, ale do průmyslové zóny v Kesongu, a tam končí. Mezi Kesongem-městem a Kesongem-zónou vede jenom nějaká okreska. Dálnice není nějak speciálně široká, jak jsme čekali, každým směrem cca 10 metrů, což je tak akorát na tři pruhy nebo dva a odstavný. Pruhy tady ale nejsou, každý jede cestou nejmenšího odporu, povrch má totiž k dobrému daleko. Ani sjezdy a nájezdy na dálnici zdaleka neodpovídají tomu, co známe z EU nebo USA. Jedna fotka je za tisíc slov - prostě úzké, panelové, špatně postavené, stejně jako odpočívadla, která nemají nájezd a výjezd, ale jsou prostě připojené odbočkou v pravém úhlu, nemají žádné služby, prostě je to vybetonované parkoviště a nic navíc. Kromě jediného, které je přibližně v půlce cesty. To vypadá skoro jako u nás, a nad dálnicí parkoviště v obou směrech spojuje růžový nadchod s restaurací a WC.

Dálnice na jihozápad, do přístavu Nampo, je úplně jiná. Na rozdíl od "kesongské" dálnice nemá ve velké části dělící pruh zeleně, ale jedná se o jednolitý pás asfaltu o šířce možná čtyřicet metrů. V každém směru bych to odhadoval na šest pruhů, ty ale nejsou vyznačené, nebo možná kdysi byly (sem tam je nějaký pozůstatek vidět), ale obvykle je nakreslená jenom čára oddělující protisměr a často ani ta už není vidět. Všimli jsme si, že ač má dálnice mimoúrovňová křížení, bílá čára není zeď a dokonce i náš autobus z ní k ukázkové farmě odbočil doleva přes protisměr, nájezdem místo sjezdu. Něco, co by si u nás nikdo nedovolil. Uvažovali jsme, proč je dálnice tak široká. Pro použití jako záložní letiště - chápeme, to se dělalo i u nás. Ale proč po celé délce? Pro přesun armád z/do přístavu? Dálnice a tankodrom v jednom? V Nampu se dálnice zužuje a končí kruhovým objezdem. Nic tady nedává smysl.

Na výpadovce z Pchjongjangu směrem na Nampo je taky jediný modernizovaný úsek, cca 10 prvních kilometrů dostalo dělící pruh, ve směru na Nampo nový asfalt, čtyři namalované pruhy, pak byl jeden pruh zatravněn a krajní pás použit jako cyklostezka. Vypadá to nad očekávání dobře, asi takhle nějak jsem si představoval dálnice všechny. Ovšem protisměr, to je jiné kafe. Ten je teprve v rekonstrukci, a to je pravá Severní Korea. Stovky lidí s kladívky, motykami, krumpáči a lopatami rozbíjejí původní asfalt. Opravdu pohled za všechny peníze. A úplně nejhorší na tom je, že přestože opravený úsek má čtyři luxusní a široké pruhy, nejezdí se obousměrně po něm, ale pěkně každý po své půlce. Jedeš ráno do práce po kvalitním asfaltu? Jen počkej, zajíci. Odpoledne se budeš po pravém tankodromu motat mezi pracujícím lidem rychlostí tak maximálně deset kilometrů v hodině, hrabat výfukem o zem, a dávat pozor, abys někoho nepřejel. Naše průvodkyně se snažila domluvit policajtovi, který v místě začátku stávby dohlížel na to, aby se po zrekonstruovaném úseku nejezdilo v protisměru. Marně. A tak i my musíme při návratu do hlavního města kličkovat mezi dělníky. I dálnice se tady zřejmě staví jako Akce Z.

Poslední dálnicí, kterou jsme si kompletně projeli, i s odbočkou na letiště, byla ta na severovýchod od Pchjongjangu. Vede kolem komplexu pro obohacování uranu v Jongbjonu, což nám samozřejmě neřekli, zjistili jsme to až na Google Maps po návratu. Stejně jako všechny dálnice je stavěná tak, aby nevedla příliš osídleným územím, nebo je od okolí oddělená velkými lány polí nebo alespoň pruhem lesa, což zde není, tak jako třeba v Německu, kvůli hluku, ale proto, aby projíždějící turista viděl spíš méně než více. Dálnice je nejužší, tak 7 metrů v jednom směru, a v celkem otřesném stavu, asi nejhorším za celou cestu (když pominu výše popsaný rozestavěný úsek), cestovní rychlost kvůli výmolům, hrbolům, příčným nerovnostem, podélným nerovnostem a vůbec všem možným a nemožným překážkám často klesá na šedesát, maximálně jsme se dostali někam k osmdesátce (naštěstí nám sebrali na letišti jenom jednoúčelovou GPSku, a fakt, že máme všichni GPS v mobilech, jim jaksi nedochází. Tato dálnice, stejně jako ta do Nampa, nemá vůbec žádná odpočívadla nebo parkoviště, když musíte, tak musíte, zastaví se na cestě a je to jako v Afghánistánu, muži vpravo, ženy vlevo... Podobné zastávky nám poskytovaly prostor pro focení prázdných cest a možnost nakouknout za lesík u cesty na nuzné příbytky na druhé straně pole či údolí.

Dálnice mají povrch čtvrté cenové, a pokud by se na nich rok jezdilo běžným provozem, rozpadnou se. Mosty vypadají špatně už teď, jediné poměrně kvalitně vystavěné stavby jsou tunely. Je jich celkem hodně, směrem do hor na severovýchod i na Kesong, obvykle mají oddělené tubusy a nad vjezdem vždy nějaký krátký nápis. Asi název, ale pravděpodobně, stejně jako v případě metra, to budou krátká a úderná hesla jako "Nadprodukce" nebo "Připravenost". Možná se ptáte, jak to vypadá s benzínkama. Nevypadá. Na dálnicích žádné nejsou, jsou jenom ve městech, a nikdy ne jen tak u cesty, vždy v nějakém uzavřeném areálu, takže jsme ani nezjistili, kolik tady stojí benzín. Ptali jsme se, dostali jsme nějakou neurčitou odpověď, ale pravda a to, co nám říkají, mají k sobě blízko asi jako Severní Korea ekonomicky k té Jižní.

Fotografie: Aleš Gill, Stanislav Solánský

Autor: Aleš Gill | pondělí 26.10.2015 8:07 | karma článku: 29.42 | přečteno: 3747x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 484 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...