Střípky z KLDR - Díl 3. - Sedmdesát let bídy a utrpení
Ten je turistům povinně volitelně dostupný v letadle, na letišti a na hotelu. Je zdarma, nemá žádný název, resp. jmenuje se "Korejská Lidově Demokratická Republika" a nesmí se do něj čmárat, nesmí se přehýbat ani jakkoliv ničit, natož vyhazovat do koše. Ne až tak kvůli fotkám krásných letušek, tančících lidí, a neméně krásné přírody. Spíše je bráněno dehonestaci již méně krásného, o to více respektovaného vůdce Kim Čong Una, jeho otce a děda, kteří na nás vykukují z každé druhé stránky.
Kromě textů o demokratických volbách, o Kimovi ve stíhačce, o lásce k dětem, o školství a o sklizni jablek je tam i článek, který dává nahlédnout za oponu toho, co je vmasírováno do hlav Severokorejců propagandou, která neustává od jejich narození až po jejich skon. Článek se jmenuje, stejně jako ten můj, "Sedmdesát let bídy a utrpení", a vzpomněl jsem si na něj právě v souvislosti s okázalou oslavou založení strany:
Uběhlo sedmdesát let od doby, kdy G.I.Joe vstupil do jižní Koreje. Spojené Státy považovaly korejský polostrov za strategickou základnu pro zajištění nadvlády v severovýchodní Asii, a svými chapadly se ho dotýkaly již od poloviny devatenáctého století. Po porážce Japonska v Druhé světové válce přistál G.I.Joe v jižní Koreji dne 8. září 1945 pod záminkou odzbrojení japonských vojáků. Tím byla položena teritoriální osa (38. rovnoběžka - pozn. překl.) a začalo rozdělení národa.
Spojené státy násilím rozpustily lidové výbory utvořené jihokorejským lidem a zakročily proti politickým stranám, organizacím a lidem vyžadujícím demokracii a nezávislost. Na druhou stranu podněcovaly svého starého vazala k vytvoření loutkového režimu a položily základ koloniální dominance na všech frontách - v politice, armádě, ekonomice i kultuře.
Ale ještě horší bylo nepřetržité provokování armády KLDR ambicemi na ovládnutí celé Koreje, což vedlo k tomu, že neklid a napětí přetrvávalo na celém korejském poloostrově. Korejský lid padl za oběť válce rozpoutané Spojenými Státy v padesátých letech, a po válce byl vystaven ustavičné jaderné hrozbě.
V jistém bodě začaly Spojené Státy potlačovat boj korejského lidu za národní smíření a sjednocení. Na začátku šedestých let, kdy se tlak na sjednocení stupňoval, zorganizovaly vojenský převrat dnes známý jako "Převrat 16. května" (1961 - pozn. překl.); v sedmdesátých letench, když bylo zveřejněno "Severo-Jižní společné prohlášení ze 4. července" (1972 - pozn. překl.) postavené na třech principech národního sjednocení, odpověděly vyhlášením separatistické diktátorskké politiky "Yushin" ("Oživení" - pozn. překl.).
V osmdesátých a devadesátých letech, kdy bylo hnutí korejského lidu za sjednocení na svém vrcholu na severu, jihu i v zahraničí, se USA vrátily ke společným vojenským cvičením "Team Spirit" a odhalily protiseverokorejskou jadernou raketu. V novém století, kdy touha a poptávka korejského národa po znovusjednocení roste společně se zveřejněním "Severo-Jižního společného prohlášení z 15. června" (2000 - pozn. překl.), se uchylují k nepřátelským intrikám.
Za uplynulých sedm desetiletí spáchali Američani ohavné zločiny proti korejskému lidu. Zmasakrovali více než milion Korejců v průběhu pěti let okupace jižní Koreje a milióny nevinných civilistů za Korejské války. Později prolévali krev Korejců na jihu v roce 1980 při masakru v Kwangju a v roce 2002 přejelo amerického obrněné vozidlo několik školaček.
Kromě šíření drog, AIDS a zkažené yankeejské kultury po celém území jižní Koreje, zamořují i její životní prostředí. Nedávno bylo zjištěno, že do jižní Koreje přivezli bakterie anthraxu pro experimenty s biologickými zbraněmi, čímž uštědřili nepopsatelnou ránu a bolest místním obyvatelům. Lidská historie zná mnoho případů nelidských činů, ale ne takových, jaké páchá G.I.Joe v jižní Koreji.
Skutečnost jasně ukazuje, že pokud existují Spojené Státy, které se snaží podmanit a ovládnout jiné národy prostředky agrese a války, a jejich vojáci zůstanou v jižní Koreji, nemůže být ani světlá budoucnost pro korejský národ, ani mír na korejském poloostrově. Korejský lid nikdy nepřijme status quo.
Autor: Jong Ki Sang
Překlad: Aleš Gill
Co k tomu dodat. Pokud takovéto články čtete, slyšíte z televize a rádia, a učíte se o tom ve škole od útlého věku, prostě tomu věříte. A máte štěstí, že máte postupně tři milované vůdce, kteří dělají všechno proto, aby se tato hrozná situace nešířila na sever. Nedivím se, že tomu místní věří. Divím se státní propagandě, která přes zoufalý stav infrastruktury a v podstatě naprosto všeho, co turista po dobu své návštěvy vidí, v porovnání zejména s Jižní Koreou, tyto články servíruje i turistům. Ti si totiž logicky musí položit otázku, zda oněch sedmdesát let bídy a utrpení postihlo jih, nebo spíše sever korejského poloostrova.
Pokud se o Severní Koreu zajímáte, určitě nevynechejte první dva díly mého seriálu - Úvod a informace o Metru v Pchjongjangu.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 16,98
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.