Angličtí Cimrmanologové na scénu!
Nejsem skalní Cimrmanista. Viděl jsem většinu her, ale ne všechny. V divadle asi jenom tři nebo čtyři. Záskok (v angličtině "The Stand In") byl první, kterou jsem viděl v televizi, i první, kterou jsem viděl na divadelních prknech. A po včerejší premiéře i první (snad budou časem i další), a dokonce jako jeden z prvních, v anglické verzi.
Včerejší vyprodané žižkovské divadlo dokázalo, že když se chce, sejde se skupina nadšených herců, lze dokázat zdánlivě nemožné. Ve stejných kulisách, se stejnými kostýmy s krátkým úvodem pro Nečechy, který diváka se slabšími znalostmi reálií uvedl do historických souvislostí, se odehrával děj naprosto stejný, a text byl přeložen do nejmenších detailů opravdu výborně. Kdo hru zná, musel se mu český text automaticky nabízet - hra je doslova protkaná nesmrtelnými hláškami. A taky českými jmény, se kterými se musel americko-australsko-britský ansámbl poprat. Jména postav, přítomných i nepřítomných, českých měst a míst, totiž zůstala. České Budějovice, František Křižík, Ladislav Stroupežnický nebo hora Říp, jsou pro anglicky mluvící opravdovými jazykolamy. Poprat se musel i s tím, že publikum každého mistrovsky vystřiženého "Stroupežnického odměnilo potleskem, tedy nejspíše v místech, kde jej herci dosud nečekali.
Dorazilo publikum, složené jak ze skalních fanoušků, kteří přišli, protože chtěli vidět, jak se hra povede, anglicky mluvících imigrantů či příbuzných, nebo studentů angličtiny. A dobře se bavilo. Nebylo to určitě vůbec snadné, pobavit jak diváka, který chce slyšet, jak jeho oblíbená hra v angličtině "dopadla", tak i diváka, který o Cimrmanovi dosud nic neví, nebo se dosud pro neznalost jazyka s jeho odkazem nemohl seznámit, a má jen zprostředkované informace.
K nejvýraznějším hercům patřili Brian Caspe coby Karel Infeld Prácheňský alias Vavroch a Peter Hosking v roli Doktora Vypicha, u kterých jsem měl pocit, že je znám - mají za sebou oba poměrně obsáhlou historii u filmu. Výborný byl také principál souboru a zvědavý invalida v jedné osobě - Ben Bradshaw.
Celou dobu jsem nenápadně vyhlížel Zdeňka Svěráka, netrpělivě sledujícího hru od zadního vchodu. Svěrák se ale objevil až na děkovačce, kde přebíraje poděkování od herců, sám složil poklonu Ladislavu Smoljakovi.
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý - a každý angličtinou vládnoucí fanoušek Divadla Járy Cimrmana by měl představení vidět. Přijede k vám rodina z Británie nebo Ameriky? Vezměte je na The Stand In. Protože to stojí za to. Jen si dávejte pozor, kam si sedáte. "Tady nalevo, tady totiž vždycky sedí blbci."
Fotografie: Webové stránky webu Žižkovského divadlá Járy Cimrmana (www.zdjc.cz).
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.