Anglie není jenom Londýn
Momentka z YorkuAleš Gill
Vím to - v Londýně jsem byl tak šest, sedm krát, dva měsíce jsem tam i bydlel, a přesto jsem ho opustil jenom třikrát - na oslavu letního slunovratu na Stonehenge, dávno tomu, v roce 2006, a pak na dva jednodenní výlety k moři, do Brightonu a do Hastingsu. A taky jsem byl na Windsoru, ten je ale z Londýna co by kamenem dohodil. Letos se však zadařilo půjčit si auto a vidět z Anglie (záměrně používám termín Anglie, protože o Walesu chystám další článek, a do Skotska jsme jenom nakoukli) o hodně víc. Letošní návštěva nás v tom jenom utvrdila. Zatímco jinde ve světě (třeba před několika lety v Uzbekistánu) o Čechy v podstatě zakopáváte, "stará, dobrá Anglie" je spíš než na dovolenou brána jako destinace, kam se jezdí za prací, kde pořád prší, je tam chladno, vlhko, a po loukách pobíhá pes Baskervillský. Nevyvracíme to - psa Baskervillského jsme sice nepotkali, spíš ovce. Zapršelo nám, s jedinou výjimkou, každý den. A Čechy-turisty jsme potkali jenom jednou, na hradě Tintagel. Další už pak jenom v supermarketu ve Worcesteru, a to podle struktury nákupu spíše "místní Čechy" než turisty.
Když jsme začali dělat seznam památek a zajímavostí, které bychom v Anglii chtěli vidět, narazili jsme na dvě věci. Omezený časový rozpočet v kombinaci s krátkou otevírací dobou památek - prostě to všechno nemáme šanci stihnout. Další poznání bylo poněkud materiálnější - vstupné není úplně nejnižší, až na výjimky se pohybuje od 200 Kč nahoru, takové již dříve zmíněné Stonehenge přijde na pětistovku. Protože náš cíl byl vidět co nejvíc a utratit co nejmíň, měli jsme nejlevnější auto z půjčovny (ano, mohli jsme jezdit stopem), spali v nejlevnějších motelech (ano, mohli spát pod širákem), a stravovali jsme se v supermarketech (ano, mohli jsme... to snad raději nechci domýšlet). Přesto jsme od tvrdého jádra nízkorozpočtových cestovatelů sklidili kritiku, že tohle není nízkorozpočtové cestování. Nám to tak ale vyhovuje - příznivý poměr cena/výkon - ajťák ani rychlocestovatel se ve mně nezapře.
Tedy, hledali jsme, jak na vstupném ušetřit, a našli jsme. V Anglii existuje cosi jako English Heritage Pass, pro Nebrity nazvaný Overseas Visitor Pass, za cenu cca 25 liber, se kterým máte vstupy na vybrané památky po Anglii (pouze Anglii) po deset dní zdarma. K podobným nabídkám jsem skeptický - obvykle podobné pasy zahrnují památky, kam nikdo nechodí, a na místech, která byste vidět chtěli, jej naopak neuznávají. To je případ Londýna - žádná z jeho hlavních atrakcí, řekněme Tower, Tower Bridge, Buckinghamský palác, Windsor a další), pas neuznává.
Ale nezavrhujme ho hned - dáváme vedle sebe seznam ze stránek English Heritage, a náš seznám cílů, a v podstatě se potkáváme. Hrad Kenilworth u Birminghamu, části Hadriánova valu, hrad v Yorku, ruiny klášterů u Shrewsbury na hranici s Walesem... počítáme, a zjišťujeme, že koupí pasu nemůžeme šlápnout vedle. Navíc, máme tipy na další místa, která bychom mohli navštívit. Do plánu tedy již před odjezdem přidáváme Stonehenge, kde jsem z naší skupinky byl zatím jenom já, a zříceniny hradu Tintagel v Cornwallu. Na místě jsme operativně do plánu přidali šlechtické sídlo Audley End House nedaleko letiště Stansted, odkud jsme odlétali zpět do ČR.
Celý náš výlet do detailu popisovat nebudu, načrtnu ve zkratce itinerář a přidám pár fotografií. Kdo by měl zájem o více informací, nabídnu náš deník, napsaný na serveru akcniletenky.com, který obsahuje detaily a další fotky.
1. den - Od letiště ve Stanstedu na sever, prohlídka Cambridge (pršelo, takže jenom rychlá), prohlídka centra Leicesteru (kostel a čerstvé vykopávky v okolí), centrum Coventry (ruiny katedrály vybombardované za 2. světové války). Nikde jsme nic neplatili, vše zdarma. Později odpoledne jsme pak dojeli do Kenilworthu, kde jsme si vyzvedli naše Overseas Visitor Pasy (OVP), předem rezervované a zaplacené na internetu, prohlédli si hrad a jeli se ubytovat do Birminghamu.
2. den - Roadtrip, 800 km za volantem. Na 11 hodin jsme měli rezervaci na Stonehenge, byli jsme tam v 10, a tak jsme ještě stihli nedaleké ruiny hradu na původním druidském návrší Old Sarum, a návštěvu katedrály v nedalekém Salisbury. Po poledni už musíme obracet na západ, do Cornwallu, kde na jednom z nejkrásnějších míst, které jsme v Anglii viděli, na ostrohu přímo nad mořem, zahalené v mlze, spí ruiny hradu Tintagel, bájneho rodiště krále Artuše. Celé by to nebylo tak náročné, nebýt potřeby vrátit se zpět do Birminghamu, což ale usnadňuje na britské poměry nebývale kvalitní dálnice M5.
3. den - do Walesu - viz příští článek
4. den - Na sever, z Birminghamu s krátkou zastávkou u ještě ráno zavřeného hradu u Doncasteru, do Yorku, prohlídka města, a dále na sever, k Hadriánovu valu, zdi, která měla chránit Římskou říši před barbarskými Skoty. Dnes nejenže nekopíruje hranice Anglie a Skotska, ale taky ani není vyšší než metr a velké části se ztrácí úplně - rozebrali je místní na stavbu domů a zídek mezi pastvinami, nebo je prostě zabrala příroda a les. Na několika místech jsou ale zakonzervovány základy původních římských měst, kasáren a i části samotné zdi, které rozhodně stojí za vidění. Večer na skok do Skotska, uctít památku obětí atentátu na letadlo Pan Am v Lockerbie, a zpět do Anglie.
5. den - do Walesu - viz příští článek
6. den - Pontcysyltský akvadukt - kdo jste ještě neviděli jet loď po mostě, tady máte šanci. Dále máme v programu čtveřici římskokatolických klášterů, které byly rozpuštěny po konverzi k anglikánské církvi za Jindřicha VIII. Ve všech platí OVP. Mezitím se ještě stavujeme u nejstaršího železného mostu na světě, který stojí ve vesnici Ironbridge. Anglická variace na slepici a vejce.
7. den - Po krátké procházce po probouzejícím se Stratfordu nad Avonou odjíždíme dřív, než přijedou autobusy turistů z celého světa, na hrad Warwick. Víme, na OVP se sem nedostaneme, ani to nemáme v plánu, fotíme jenom přes plot. Vstupné sem totiž přijde na 25 liber - stejně, na kolik nás přišel OVP, a je to spíš akce pro rodiny s dětmi, na celý den, jsou tady různá vystoupení, dračí sklepení... Nebrat, jede se dál, dnes by měl probíhat na okruhu Silverstone trénink na víkendové závody... čehosi. Nevíme přesně čeho, protože trénink je neveřejný, a ač bychom výjimečně i něco zaplatili, není komu ani kde, sekuriťák nás obrací. Tak na poslední chvíli měníme plán a v knížce, kterou k OVP dostanete, hledáme náhradní variantu, kterou bude Audley End House. Šlechtické sídlo, jak ho znáte z anglických filmů, plot, brána, štěrková cesta ke vchodu, elegantní vybavení. V takových sídlech se shlédla moravská Lednice. Zajímavá tečka - konec, odjezd na letiště.
Rád jezdím do zemí, kam se nejezdí. Nechci Anglii srovnávat s Afghánistánem nebo Irákem, to rozhodně ne. Ale nejezdí se tam nijak masově, v půlce července jsme na zahraniční turisty narazili opravdu jen zřídka. A takové země mám rád. A další z nich, Wales, už si zaslouží vlastní článek.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 16,93
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.