Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Půjčení auta na Jávě

30. 11. 2013 13:40:00
Jsem motonomád, rád se po zemi, kterou poznávám, pohybuju autem. Spolucestujícím ale svůj pohled na věc přes špinavé sklo a kymácející se stěrače nenutím, je zajímavé občas vyměnit volant za vlak či autobus. Ne ve všech zemích taky dává cestování autem smysl. Občas je půjčení a provoz auta po neznámých komunikacích samo o sobě zajímavé a dobrodružné, podobně tomu bylo na Borneu, a zejména pak právě na Jávě.
Sedmimístný koráb Toyota AvanzaSedmimístný koráb Toyota AvanzaAleš Gill

Na malajském poloostrově jsme měli auto jenom na den, v podstatě jsme se tak přeorientovali na levou stranu cesty, začali si zvykat na volant v pravo, což ostatně hodně usnadnila automatická převodovka a malý provoz. Nebylo to moje první svezení s volantem vpravo, už jsem takhle objel Severní Irsko, takže žádný problém. Půjčovna na letišti, přepážka jako v každé jiné civilizované zemi.

Na cestu po Borneu a Jávě jsme se rozhodili pro kombinaci místní dopravy a auta. Po přeletu do Kota Kinabalu, metropole malajské části Bornea, a po dostatečném nabažení se zajímavostí města a okolí, jsme se rozhodli autem projet Sabah, tj. členský stát Malajského královstí podél severního pobřeží ostrova. Předem jsme měli zjištěno pouze tolik, že v Kota Kinabalu půjčovny existují, ale pouze lokální - nadnárodní společnosti tady nejsou, nebo přinejmenším v roce 2011 nebyly. Existují, občas mají i email nebo webové stránky, za to ale nekomunikují. Pošlete deset mailů, dostanete odpověď na jeden, a to ještě na otázku "How much will we pay for cheapest car and where is your office?" (Kolik budeme platit za nejlevnější auto a kde máte kancelář) dostanete odpověď "We are happy to provide car for you" (Rádi vám půjčíme auto). Ve městě, na hotelu vlastním ani v okolních jsme neuspěli, pouze jsme zjistili, že je nějaký místní svátek, hypervíkend, supervánoce nebo tak něco, a kdo může, navštěvuje rodiny a všichni jsou v pohybu. Autopůjčovny tak mají všechna auta rozpůjčovaná, a tudíž je zavřeno.Král bornejských silnic - Perodua Mivy

Nevzdávám se, a odjíždím autobusem na letiště, které vidím jako poslední záchranu. Obcházím pár půjčoven, ale situace je všude podobná. V momentě, kdy jsem se chtěl vzdát, vrátit na hotel a měnit program, se situace obrací - autopůjčovna si našla mě. Auto Perodua Mivy malajské výroby za přijatelnou cenu, s litrovým motorem. Volant vpravo, manuál, umíte jezdit vlevo, umím, díky, klíčky, smlouva, záloha, nashledanou. Za deset minut si to pádím po hlavním městském bulváru na hotel a nevěřím vlastnímu štěstí.

Auto má prohozené páčky pro stěrače a blinkry, takže v dešti blikáme, a na křižovatkách stíráme, ale jedeme. Díky autu jsme se dostali na místa, kam bychom se za čtyři dny stihli podívat jen obtížně. Viděli jsme orangutaní rezervaci Sepilok, zažili dosud nepřekonané šnorchlování u ostrova Sibuan (Havaj, Florida i mexický Karibik mohou jen závidět), procházeli jeskyní Gomantong pro otrlé - je plná netopýrů, brouků a havěti všeho druhu a zejména guana, blátíčka z jejich výkalů pokrývajícího všechno po čem jsme chodili. Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní. Navíc Borneo je krásné, byť z něho příliš mnoho nezbývá, většina ostrova je pokryta nekonečnými palmovými plantážemi. Krásu i postupnou destrukci bornejského biotopu neuvěřitelně vystihují snímky vynikajícího fotografa přírody Petra Bambouska - pokud máte dvě minuty času, pusťte si jeho slideshow Modlitba za Borneo.

Orangutaní rezervace Sepilok

Druhou část malajského Bornea, Sarawak, jsme naopak projeli místními autobusy a taxíky, stejně tak autobusem jsme přejeli snad jediným oficiálním hraničním přechodem Entikong do části indonéské, do města Pontianak, odkud jsme přelétávali na Jávu.

Informace o možnosti půjčení auta na Jávě byly ještě kusejší než v případě Bornea. Jinak poměrně užitečný průvodce Lonely Planet si nevěděl rady, pro motonomády není uzpůsoben. Nezbylo, než prostě přiletět, a začít hledat. S dorozuměním problém nebyl, angličtina, minimálně na letišti, byla stále použitelná. Horší bylo přesvědčit Javánce v boudičkách půjčoven, že si opravdu chceme půjčit auto bez řidiče. Vždyť to nikdo nedělá. Já to ale jinak nechci. Nemám v úmyslu se nechat týden vozit člověkem, kterému budu muset platit jídlo, ubytování, přesčasy a ještě třeba ani nebude umět anglicky a bude s ním těžké pořízení, nebo se mu nebude chtít jet tam, kam potřebujeme. Dostáváme dobrou radu - nechat se odvézt do čtvrti v okolí ulic Prawirotaman a Tirtodipuran (ty názvy si pamatuju jako by to bylo včera), a tam že snad něco seženeme. Není nad čím plesat, jedeme.

Město Yogyakarta, kterým se taxík prodírá, nám začíná pomalu ozřejmovat, že půjčovny asi dobře vědí, co dělají. Nicméně to nás nemůže zviklat - kdo někdy řídil auto ulicemi Damašku, Teheránu nebo Káhiry (mě se bohužel zatím týká pouze ten Damašek), má pro strach uděláno. Taxík nás tedy vyhazuje uprostřed ulice (teď si ale nejsem jistý, jestli to byl Tirtodipuran nebo Prawirotaman) i s báglama, a do toho se nám krásně stmívá. Boudu s nápisem "Car Rent" nacházíme záhy, ale je to jenom přeprodávač (moderně bychom řekli agregátor) všech možných služeb. Bágly a hlídku ale nechávám u něho v kanceláři, a on sám startuje skůtr, já naskakuji (po druhé a tuším že i naposled v životě - čtyři kola dobrý, dvě špatný) a míříme si to setmělou ulicí... někam. Rybářská vesnice na Borneu

Přijíždíme do kanceláře člověka, kterého bych na první pohled odhadl na něco mezi starostou, největším místním podnikatelem, pašerákem drog a správcem místního podsvětí. Prostě správný kmotr. Pokud jste viděli seriál Tráva (Weeds), tušíte, kam mířím - starosta Tijuany a šéf drogového kartelu v jedné osobě - Esteban Reyes. Své ovečky, tudíž auta, měl rozepsané za zády, které se kdy vrátí, kdo ho má, poznávací značky, prostě Excel modrým fixem na bílé tabuli. Vzhledem k tomu, že kromě starých vykopávek na celé Jávě jezdí jenom dva typy osobních aut - Toyota Avanza a Daihatsu Xenia - což jsou dvojčata jako z kolínské automobilky, jenom větší a sedmimístná - nebyl výběr složitý. Pro dva trochu velké, ale co se dá dělat. Auto bude připravené, stačí zaplatit půl miliónu rupií (nebo tak nějak) na den, pár miliónů kartou zálohu (a to bylo naposled, co se na Jávě dalo platit kartou), a jako záruku, že auto vrátíme, dát do zástavy pas. Jsem si poměrně jistý, že dávat pas jako zálohu není právě v souladu s českým právem, ale co, Bůh je vysoko a Hrad je hodně, hodně daleko.

Málokdy se vydávám do vzdálených destinací špatně připraven, a mít s sebou dva pasy patří k mým dobrým zvykům. Vytahuji tedy záložní pas (bez indonéského víza), a předkládám ho "mafiánovi". Listuje odpředu dozadu, odzadu dopředu, a pak se ptá, kde je vízum. Přiznávám barvu a předávám druhý pas. Trochu znejistěl, asi se mu ještě nestalo, že by někdo tahal pasy z klobouku jako králíky, nicméně vízum našel, nechal si vysvětlit, že u nás je legální (a v cestovatelských kruzích poměrně normální) mít pasů vícero.

Papírování a formality zabraly nějaký čas, ale smlouva byla v angličtině, karta fungovala a k žádným problémům nedošlo. Než jsme všechno dojednali, bylo auto přistaveno na ulici a stačilo jen naskočit. Nicméně když mi "mafián" auto předával a s úsměvem na tváři mi přál šťastnou cestu, z očí a tónu hlasu jsem četl úplně něco jiného: "Jestli to auto někde roztřískáš, tak ti uřežu hlavu".

Celou cestu po Jávě jsme to měli na paměti, ikdyž k žádnému většímu ohrožení auta prakticky dojít nemohlo. Ostrov velikosti (a téměř i tvaru) Československa obývá více než sto padesát miliónů obyvatel. Představte si, že jedete z třímiliónové Ostravy přes třímiliónové Brno do patnáctimiliónové matičky Prahy, jejíž předměstí tvoří miliónová sídliště Kladno, Mladá Boleslav a Benešov. Průměrná rychlost na hlavních tazích (představte si třeba starou silnici od Poděbrad na Hradec) se tak pohybuje ve městech kolem dvaceti kilometrů za hodinu, mimo města... nevím, mimo město, tj. kde v dohledu nebyly domy, jsme byli jen párkrát. Za celý den sedění v autě jsme urazili 300 kilometrů, za týden 1700. A to byly dny, kdy jsme jeli od svítání do soumraku (i déle). A to byl všude (kromě národního parku Baluran) asfalt!

Národní park Bromo Tengger SemeruAle viděli jsme národní park Bromo-Tenger-Semeru, jednu z nejkrásnějších sopečných scenérií, pro kterou jsem se kdysi nadchl na Wikitravelu a dlouho ji toužil vidět. Viděl jsem. Ale znovu už asi neuvidím. Neříkám, že se na Jávu už nevrátím, ale auto už bych si tam asi nepůjčil. Prostě to nebyl až tak dobrý nápad.

Autor: Aleš Gill | sobota 30.11.2013 13:40 | karma článku: 15.31 | přečteno: 1383x

Další články blogera

Aleš Gill

Pět hodin v Kataru

Už jsem to několikrát psal: jsem – mimo jiné – sběratel zemí. Takže když se naskytla šance podívat se cestou do Afriky do Kataru, země s pořadovým číslem 87, nemohl jsem ji promarnit. Byť to bylo na pouhých pár hodin.

20.6.2017 v 8:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 560 | Diskuse

Aleš Gill

Cola s máslem a nejlepší botswanská zkratka

Optimální cesty občas nejsou úplně ty nejlepší nebo nejkratší. Ukazatele z Ostravy na Hradec a opačně sice vedou po cestě nejkratší (I/11), ale zdaleka ne nejrychlejší. Na jednu takovou "zkratku" jsme narazili i v Africe.

1.6.2017 v 7:33 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Aleš Gill

Vzpomínky na předválečnou Sýrii

Když mě Radim Targosz, ředitel jazykové školy v Ostrově nad Ohří, požádal, zda bych jim mohl do nového časopisu napsat článek o zajímavé zemi, kterou jsem navštívil, dlouho jsem neváhal, a kývnul. Pak jsem ale váhat začal.

15.5.2017 v 12:02 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 491 | Diskuse

Aleš Gill

V Koreji jsem o rok starší

Korea není úplně středem zájmu cestovatelů ze západního světa. Řešíme slovní (zatím) přestřelky Washingtonu a Pchjongjangu, ale málokdo se o korejský poloostrov zajímá blíže. Věděli jste třeba, že v Koreji jste o rok starší?

27.4.2017 v 8:01 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 406 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 289 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 171 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 196 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 91 Celková karma 15.80 Průměrná čtenost 1295

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.